Pan Radislav nastoupil v roce 1968. Na statku dělal i poslední rok v učení při praxi. Na začátky vzpomíná s úsměvem: „Když jsem nastoupil, bral jsem 1 300 korun měsíčně. Sekali jsme s červenými kombajny SK4. Neměly ani kabinu. Člověk seděl nahoře pod stříškou. Lišta byla vpravo, takže když foukal příhodný vítr, tak si tam připadal jako na rekreaci. Pokud se vítr otočil, veškerý prach foukal do obličeje."
Když nastoupily kombajny modré pět set dvanáctky, to už bylo něco jiného. Tam kombajnér seděl v kabině. Už to tolik neprášilo, ale zas tam bylo vedro. „Na červených SK čtyřkách jezdili také pomocníci. Buď střídali kombajnéry, nebo pomáhali s opravami. Tyhle stroje se rozbíjeli daleko více, než ty dnešní. Běžné opravy, výměnu žabek jsme zvládali i na poli," vzpomínal Radislav Šebek. Dnes jezdí na E 524, kde bývá také horko, zvlášť, třeba, když zapadá slunce.
„Rád jsem tehdy sekal pšenici, ječmen moc ne. Pšenici rád sekám i dneska, zvlášť, když neleží a je pěkná, jako třeba tahle. To pak krásně ubývá," popisoval Radislav. Za ta léta už zkušeným okem dokáže odhadnout výnos porostu stejně jako vlhkost. Zrna rozžmoulá v dlani, kousne do jednoho z nich a pokud křupne, je vlhkost kolem patnácti. Když je trochu vlhké má tak šestnáct procent. Pokud je zrno hodně mokré a dá se kousat jako žvýkačka, má asi tak dvacet procent vlhkosti.
Tenkrát vyjížděly na pole alespoň tři, čtyři kombajny najednou. Bylo to veselejší. Tehdy také kombajny nebyly tak výkonné. Na poli se dělaly různé legrácky a pak zvláště třeba u jídla. Legrace byla i s kolegy.
Oba pánové si rádi zavzpomínali na kombajnéra Pepu ze Stebna. Byl to dobrý parťák a byla s ním legrace. Jezdil domů vlakem až v deset večer a to byl hodně unavený. „Někdy usnul a dojel až na konečnou. Když na poli sekal a měl plno, pokaždé zatroubil tady na Jirku, aby přijel a mohl vysypat. Jednou naproti němu ve vlaku seděla nějaká panička. Pepa spal, a jak vlak zatroubil na přejezdu, šlapal jakoby na spojku a na brzdu a pošlapal ji celé nohy," vzpomínal Radisla, který během roku jezdil traktorem, autem, nebo opravoval stroje v dílně.
„Dnes jsem v důchodu a už bych kombajn rád předal jako v pohádce převozník veslo, ale mladí s tím moc jezdit nechtějí," poznamenal Radislav.
Pan Jiří pracuje na školním statku od roku 1972. Jezdil a ještě jezdí traktorem nebo nákladním autem, například o žních, nebo při sklizni kukuřice, či rozmetání hnoje.
„Vzpomínám si, jak se tehdy družstva i statky předháněly, kdo o žních bude první v poli. Většinou jsme to bývali my. Kolem Rakovníka obilí dříve uzrálo, nebo jsme možná měli včas zaseto," vybavil si pan Jiří.
Začátek žní byla tenkrát velká sláva. Do pole pro oko a pro noviny vyjela celá kolona strojů, kombajny, auta na odvoz zrna a za nimi traktory se sběracími vozy na slámu. Samozřejmě se hlídali ztráty. Měřili je žáci ze školy a mezi kombajnéry a traktoristy se vypisovaly různé soutěže.