Kozí farma vznikla postupně před osmi roky. Na začátku byla náhoda i chuť zkusit něco nového a také pobyt ve Středomoří, co vedlo Pavlínu Jirsovou a jejího přítele k založení této farmy. „Když jsme před osmi lety koupili tuto hospodářskou usedlost, vůbec jsme neplánovali začít s chovem koz. Byla to odvaha, ale jsem ráda, že jsem to udělala. Našla jsem to, k čemu jsem zřejmě po celý život tíhla," vysvětlovala Pavlína Jirsová.

Kozí výrobky
Dnes se tu dojí denně více jak šedesát koz. Mléko se pasteruje a z něj Pavlína Jirsová připravuje čerstvý kozí měkký nezrající sýr přírodní nebo bylinko-česnekový. Dále kozí kefír zakysaný klasickou kulturou, tibetskou houbou, takže je jemně perlivý. Pak také kozí mléko. Novinkou je jogurt. Ze zrajících sýrů sýr typu feta, vyráběný na jaře, kdy je nejvíce mléka a méně zákazníků. Kozí dobroty, které jsou stoprocentně z našeho regionu, si můžete koupit v obchůdku. V létě je otevřeno denně od deseti do devatenácti hodin, pokud nejsou kozí pochoutky vyprodány.

Užitkovost
Největší „fofr" na farmě nastává s jarem a pokračuje přes celé léto a hlavně o prázdninách, kdy sem zavítá nejvíce zákazníků. Vydechnout si chovatelé mohou až v zimě kolem Vánoc. V tu dobu kozy už nedojí. Ale to se zase věnují nutným opravám.

Laktace kozám začíná v lednu, únoru a březnu narozením kůzlat a péčí o ně. Po odstavení kůzlat se začíná s dojením. Kozy dojí zhruba do konce října. K plemenitbě chovatelé využívají takzvané harémové připouštění, kdy se ke skupině koz v říji pouští kozel.

Užitkovost koz je různá. Když dá na první laktaci dva litry, je dobrá. Ale ve stádě je i rekordmanka se šesti litry. „Když koza dojí hodně, není to příliš dobré. Vše dá totiž do mléka, je hubenější, slabší, a proto i náchylná k různým nemocem. Mám ráda zlatý střed. Pokud dá koza tři litry mléka denně, je zdravá, odolná a konstitučně pevná," popisovala Pavlína Jirsová. Podle ní může někdo chovat třeba čtyři kozy, které dají šest litrů, ale ve velkém chovu to nejde. Slabší koza s velkým vemenem je ve stádě handicapovaná a je ve stresu.
Koza v dobrých podmínkách dokáže dojit i deset laktací. Ve velkochovech většinou po čtvrté laktaci odcházejí na jatka. Ve Skryjích ne. Dojí déle a pak dva tři roky dožívají. „Záleží ale na zvířeti. Některé je vyčerpané po čtvrté laktaci, ale v našich podmínkách vydrží i deset," podotkla Jirsová.

Plemeno
Stádo ve Skryjích tvoří převážně zvířata plemene koza bílá, krátkosrstá. Vloni chovatelé zakoupili celé stádo naráz, aby rozšířili chov. V něm jsou tři kozy hnědé. Základem jsou ale stále bílé krátkosrsté a všechny rohaté. „Rohaté kozy jsou hezčí. Také není dobré mít ve stádě rohatá a bezrohá zvířata. Navíc rohaté kozy jsou odolnější. Bezrohé jsou geneticky zdecimované, nemají tak dobrou plodnost a reprodukci," jednoduše vysvětlila chovatelka.

Jako lidé
Holky, jak chovatelka kozám říká, ve stádě bezpečně pozná a má je pojmenované. Jméno si ovšem musí vysloužit časem podle svého vzhledu nebo chování. Ten, kdo kozy dojí, je přesně pozná podle vemene. Ten, kdo je vodí do dojírny, zase podle výrazu a tělesné konstituce. Kozy se chovají ve stádě přesně jako divoká zvířata. Mají svoji hierarchii. Vede je Jůlina. Je přítulná k lidem, není proto divu, že patří k nejoblíbenějším. Jsou ale i kozy, které si vysloužily opačnou pověst. Zlobí, ruší ve stádě i utíkají. „Je to stejné jako s lidmi," podotkla Jirsová

Zdraví
Co se týká zdravotních problémů, jsou kozy náročné pacientky. I když netrpí zvláštními nemocemi, těžko se léčí. „Koza totiž dá na sobě znát, že má problém, až když je opravdu hodně nemocná, takže se kolikrát nedá ani léčit. Navíc léčit kozy umí málokdo," vysvětlovala Pavlína Jirsová. Je tedy nutné zvířata pořád pozorovat. Pokud koza nežere, to už je hodně varovný signál. Jinak kozy zčásti trpí parazity. Také proto, že se pasou na loukách, kam chodí divoká zvířata. Rok, rok a půl trvalo, než se situace ve stádě ustálila. Teď chovatelé zvířata zbytečně nepřeléčují a neodčervují celé stádo najednou. Pokud objeví problém u některého zvířete, nejprve ho odčerví.