Cena mléka a mléčných výrobků stoupá. Co to způsobuje? Poroste ještě dále? Dá se odhadnout, kdy se zastaví?

Růst cen mléčných výrobků v současné době je dán růstem ceny základní suroviny, tedy syrového mléka. Růst ceny farmářského mléka není ojedinělý. Na evropském i světovém trhu je v současnosti nedostatek mléka a tudíž je po něm vyšší poptávka, která zvedá cenu mléka a mléčných výrobků. Navíc mléčná produkce v prvních sedmi měsících letošního roku byla u nás až o tři a půl procenta nižší. Ovlivnilo to počasí, které nebylo z pohledu mlékárenského příliš příznivé. Situace se začala měnit až v červenci, ale poptávka po mléce je stále vysoká, proto jsou ceny mléka vyšší. Za tento vývoj nemůžou ani zemědělci, ani mlékaři, je to odezva trhu. Nechci předvídat, ale podobný trend může ještě několik měsíců pokračovat.

Litr mléka stojí v obchodech mezi šestnácti až osmnácti korunami, zemědělci dostávají zhruba o polovinu méně, což sotva pokryje výrobní náklady na jeden litr a někde ani to ne. Podle čeho mlékárna určuje, kolik zemědělcům zaplatí?

Nákupní ceny mléka neurčují pouze mlékárny, ale jsou vždy výsledkem jednání mezi prvovýrobcem a mlékárnou. Samozřejmě se ceny mohou pohybovat pouze v těch intencích, které odpovídají tržnímu vývoji. Mlékárna nemůže zaplatit za mléko více, pokud by byly následně její výrobky neprodejné. Nákupní cena je tedy vždy určitý kompromis dohody obou smluvních stran.

Kolik procent ceny konečného výrobku v mlékárně činí cena za surovinu, tedy syrové mléko?

Podíl ceny syrového mléka na celkových nákladech mléčného výrobku se pak samozřejmě odvíjí od daného výrobku, ale obvykle představují náklady na surovinu 70 – 80 % výrobní ceny výrobku.

Kvůli nízké výkupní ceně zemědělci dodávají mléko raději do Německa, a to i z Rakovnicka. Klesá v ČR výkup mléka oproti loňskému roku?

Vývoz mléčné suroviny ke zpracování do zahraničí nás samozřejmě netěší, protože představuje dnes asi 18 % české produkce. Zemědělci dodávají do zahraničí často mléko i proto, že jim zahraniční mlékárna nabídne o něco vyšší cenu. A proč? Protože i zde mléko chybí a je to tedy otázka konkurenčního boje. Český zpracovatel však bezpochyby nabízí našim zemědělcům větší jistotu, dlouhodobý smluvní vztah. V případě mléka, které je součástí celoročních pravidelných příjmů zemědělců, je to také jistota. Chci věřit, že se i tento stav do budoucna zlepší. Vývoz suroviny mimo republiku však není pouze „česká specialita", je to běžné i v celoevropském mlékaření. Obvykle však vývoz do zahraničí u našich západních sousedů představuje tak 5 -8 % národní produkce, našich současných 18 % je skutečně hodně vysoké číslo.

Nemůže se stát, že české mlékárny nebudou mít z čeho vyrábět?

Tento stav určitě nenastane. Je potřeba poznamenat, že v nově koncipované zemědělské politice státu bude dán důraz na živočišnou výrobu a zejména na chov dojného skotu, i to by tedy měla být další motivace pro zemědělce k tomu, že se mlékaření v ČR vyplácí.

Pokud vysokou cenu v obchodech za mléčné výrobky způsobují vysoké marže obchodníků, mohou to dodavatelé těchto výrobků, tedy mlékárny, nějak ovlivnit?

Mlékárny se o to samozřejmě stále snaží. Proti silnému (dnes téměř zahraničnímu) maloobchodu musí stát silní partneři. Malá mlékárna má menší šanci ve vyjednávání oproti velké. Z toho důvodu je důležitá také koncentrace zpracovatelského průmyslu a posílení jeho pozice v obchodních vztazích.
Marže obchodních řetězců jsou v řadě případů skutečně neúměrně vysoké. Nezapomínejme však ještě na jednu důležitou věc, a to je daň z přidané hodnoty. Ta je v ČR u potravin 15 %, což je jedna z nejvyšších DPH u potravin v zemích Evropy. A i to je velký problém, který prodražuje české mléčné výrobky.