Protože ACHP patřil vždy k velkým firmám na Rakovnicku, účast byla opravdu hojná. Někteří bývalí spolupracovníci se viděli až po mnoha letech, ale na práci 
v tehdejším ACHP dodnes rádi vzpomínají. Stejně jako Eva Zímová a Jaroslava Bušková.

I když by se mohlo zdát, že práce s průmyslovými hnojivy, chemickými prostředky a většinou s těžkou technikou je výsadou mužů, v ACHP pracovalo mnoho žen. „Pro nás to byla nejlepší práce, jakou jsme kdy měly. V ACHP jsme prožily nejkrásnější léta v životě. Nastoupily jsme na konci sedmdesátých let a pracovaly jsme tam do let devadesátých," vyprávěla paní Eva, která dělala řediteli Vladimíru Hubáčkovi sekretářku. Její kolegyně začala také jako sekretářka a nakonec pracovala v personálním oddělení.

„Pan Hubáček je úžasný člověk a byl skvělý šéf. Dokázal nás dát dohromady. Byla to krásná léta," zavzpomínala paní Jaroslava. A Eva Zímová se přidala: „Když pan ředitel viděl, že nálada a vztahy na pracovišti delší dobu nejsou dobré, vyhlásil sběrovou akci. To se posbíral papír z celého podniku a odvezl se do sběru. Pak jsme si udělali posezení a za peníze pořídili pohoštění. Popovídali jsme si a vztahy se zase vyjasnily."