Plevel bychom si měli hýčkat!

Plevelu naštěstí přeje dnešní doba, kdy i kvůli stále sušším létům trend velí trávu moc nesekat. Jakmile opustíme představu anglického trávníku sešmiknutého na pár milimetrů, můžeme začít objevovat, co nám kde vyraší.

„Plevel jsou vlastně ty nejcennější bylinky, které nám rostou pod okny. Už řadu let je o nich známé, že obsahují více cenných látek než kupovaná či pěstovaná zelenina,“ říká bylinářka a aromaterapeutka Linda Mahelová.

Ekobrčka můžete i sníst

„Samozřejmostí je, že tyto rostliny sbíráme v čistých a chemicky neošetřovaných lokalitách. Nejlépe například na své zahradě, kde si plevelné byliny můžeme hýčkat a užívat je jako léčivky, připravovat z nich pesta, saláty, pomazánky, masti, pleťové vody a mnoho dalšího,“ vyjmenovává, na co všechno můžeme plevel využít, a předkládá i další důvod, proč se na něj dívat smířlivěji a zahrnout ho do svého jídelníčku.

Nabízí nám tolik důležité propojení s přírodou, jejími zákonitostmi a moudrostí. „Skrze přijímání planých rostlin pociťujeme splynutí a zdravé pouto k něčemu, co nás přesahuje,“ líčí Linda Mahelová, která mnoho cenných rad poskytuje na svých webech www.provonenyden.cz, www.lindamahelova.cz a www.mujbylinkovydiar.cz.

Nabízí na nich i několik on-line kurzů a e-booků, v nichž zájemci získají informace o bylinách, jejich sběru a možnostech zpracování. Pořádá ale také kurzy „naživo“.

Intuice nám hodně napoví

Nejvhodnější doba ke konzumaci je jaro. „Obecně se dá říct, že jedlé rostliny jsou nejlahodnější na počátku svého růstu – listy, květy a stonky, někdy kořeny,“ říká odbornice s tím, že konzumovat se dají i v pozdějším stadiu růstu, ale především v tepelné úpravě.

„Například starší listy bršlice jsou stále chutné i ve špenátu, zatímco syrové už tak příjemné nejsou.“ Ovšem třeba ptačinec, jenž má velmi jemné a lahodné lístky, bývá po celý rok v tak dobré kondici, že je i syrový stále vynikající.

Je řada plevelů, které můžeme jíst celé. „Ale ne vždy jsou všechny části chutné. Třeba pampeliška. Ta je lahodná celá, i když zpočátku může někomu připadat velmi hořká. Mně osobně nejvíc chutnají její stonky a kořeny,“ svěřuje se.

Vyzkoušet podzemní části rostliny můžeme třeba také u lopuchu, merlíku všedobra, křenu, čekanky nebo čistce hlíznatého. „Z kořene kostivalu, echinacey, kozlíku, mydlice, kuklíku, omanu, kopřivy a dalších je možné připravit třeba tinkturu, prášek nebo odvar na vnitřní užití,“ předává Linda Mahelová své zkušenosti.

Budeme za dvacet let jíst steaky z 3D tiskárny?

Při sběru bylinek je podle jejích slov nejdůležitější řídit se svou intuicí. „To znamená vnímat své tělo a nastavení. Slyšet svého moudrého rádce, kterého máme uvnitř sebe. Současně je důležité jedlé bylinky znát, abychom nesbírali ty, které obsahují jedy,“ podotýká a shrnuje několik zásad, které bychom měli dodržovat.

Základní je již zmíněný sběr v čistém prostředí. „Rostliny, které rostou ve znečištěném nebo na soustavně chemicky ošetřovaném území, mohou obsahovat těžké kovy a další rezidua chemických látek. Takové rozhodně nejsou vhodné k přímé konzumaci ani na sušení,“ varuje.

Dále doporučuje sbírat bylinky za suchého počasí, pokud je budeme následně sušit, nakládat do oleje, soli, vyrábět z nich pesto, masti apod. „V případě, že z nich chceme připravit salát či jiné čerstvé jídlo, nebo pokud chceme sbírat kořeny rostlin, můžeme na sběr vyrazit i za deště,“ říká a nabádá ještě k tomu, abychom sbírali jen takové množství, které spotřebujeme, a nechali na místě vždy dostatečné množství rostlin pro možnost dalšího růstu.

To je problém například medvědího česneku, který se stal v posledních pár letech takovým hitem, že mnoho lokalit bylo vysloveně zplanýrováno. Platforma www.na-ovoce.cz, kde najdeme místa výskytu nejrůznějších darů přírody v naší republice, loni tuto znovuobjevenou bylinu ze své mapy kvůli tomu vyškrtla.

Vliv lunárního cyklu

„Byliny obvykle sbíráme po oschnutí ranní rosy až do odpoledních hodin, kdy je jejich aktivita nejvyšší. U jednotlivých rostlin se toto pravidlo ale může lišit,“ nabízí Linda Mahelová další vodítko začátečníkům, kteří se chtějí pustit do nového dobrodružství. Ona sama lásku k přírodě a všemu, co nám nabízí, získala už v dětství, protože její dědeček byl zahradník a babička měla velkou zahradu se zákoutími, kam se Linda jako malá chodila schovávat.

Doma díky mamince stále měli květiny ve váze a právě ona ji přivedla k pojídání nejrůznějších rostlin, tatínek ji zase učil znát bylinky… „Dále se můžeme řídit lunárním cyklem, který má také na rostliny vliv. Při ubývajícím Měsíci je vhodnější sbírat kořeny, při dorůstajícím pak nadzemní části,“ odhaluje další zákonitosti přírody.

Medvědín, Vlkov, Býčí skála. Místa se zvířecími názvy stojí za prozkoumání

O tom, že zejména v předjaří může být plevel velmi zajímavým doplňkem našeho jídelníčku (také proto, že často raší ze země mnohem dříve než jakákoliv zelenina), mluví i Míla Hilgertová, zakladatelka firmy Kytky od potoka. Ve Velkých Přílepech obnovuje statek a hospodářství po svých předcích a na polích pěstuje květiny. Žádné cizokrajné, jen ty, co k naší zemi patří. Bez chemie, syntetických hnojiv a pesticidů. V souladu s přírodou.

Vypráví, že s rodinou v této době sbírají mladé lístky bršlice a přidávají ji do salátů, stejně tak i ptačinec žabinec. „Všichni pravidelně vždy několik jarních týdnů pijeme čaj z mladých kopřiv. Ty také sušíme na pozdější využití. Velmi zajímavě chutnají pupeny lípy, i když to je zábavné spíše pro děti,“ líčí mladá žena s tím, že ona sama je zvyklá ukusovat průběžně to, co se zrovna na jejich poli vyskytuje – květiny i plevel.

„A miluji čaje z čerstvých bylin a květů. Mezi mé oblíbence do čerstvého čaje patří měsíček, chrpa, tymián a agastache.“

Pugét z květinářství do pusy nepatří

Už delší dobu jsou trendem jedlé květy. Nejprve se objevovaly na talířích vyhlášených šéfkuchařů, dnes už jsou ale běžně k vidění třeba v časopisech s recepty. Ostatně všichni víme, že „obyčejná“ sedmikráska v polévce dokáže k talíři nalákat i malé strávníky.

„Květin, které jsou jedlé, je celá řada. V kombinaci s bylinkami se s nimi dá uvázat i hezká jedlá kytice,“ nezapře Míla Hilgertová svou lásku k pugétům a věncům, jejichž tvorbu učí na workshopech.

„Květiny, až na výjimky, nemají moc výraznou chuť, spíše zvyšují estetický zážitek z dobrého jídla. Některé jsou ale mimořádně zajímavé. Například mathiola, květ hrachu a ředkvičky. A vůbec nejzajímavější a překvapivou chuť má obyčejný tulipán,“ říká Míla Hilgertová a s úsměvem dodává, že její dcera tulipány miluje a již několik let po sobě doslova spásá jejich soukromou zahrádku.

„Nejsou však jedlé všechny, zejména ne černé odstíny. Raději se tedy zeptejte přímo prodejce cibulek,“ upozorňuje s tím, že mezi nejkrásnější jedlé květy patří růže, šeřík a také krásenka (cosmos). „Můžete využít i celou řadu barevně kvetoucích bylinek: šalvěj, levanduli, tymián, yzop. Jedlé jsou ale také květy ovocných stromů, obyčejné macešky, slunečnice, sléz, karafiáty i afrikány. Z lučních druhů jsou to chrpy, kopretiny i řebříček.“

Nový seriál Deníku: Podejme Zemi pomocnou ruku!

Stejně jako v případě plevelu (nebo např. hub) platí, že bychom měli konzumovat pouze květiny, u kterých jsme si jistí, že jsou jedlé. A také bychom si měli ověřit jejich původ.

„Měly by pocházet ideálně z šetrné ekologické produkce nebo nejlépe z naší vlastní zahrádky. Rozhodně nekonzumujte květiny z běžných květinářství, protože jsou pravděpodobně plné reziduí pesticidů a jsou zřejmě ošetřovány chemicky i po sklizni,“ varuje Míla Hilgertová, vystudovaná agroekoložka, která zahradu a přírodu miluje od dětství.

Platí tedy, že pokud si chceme na své zahrádce vypěstovat jedlé květiny, neměli bychom nikde používat žádné chemické postřiky ani syntetická hnojiva.

„Tyto látky mají rezidua, která se pak skrze konzumaci rostlin dostávají i do našeho těla. Všechnu chemii je možné nahradit šetrnými přírodními prostředky a vhodnou přirozenou péčí o zahradu,“ radí mladá podnikatelka a dodává, že také nedoporučuje sbírat rostliny na hodně frekventovaných místech, kde se pohybují zvířata a kde je potenciálně nějak znečištěná půda.

Stejně jako se vracíme ke klasickým receptům našich babiček a místo průmyslově vyrobených náhražek opět používáme máslo a pravou šlehačku, můžeme po jejich vzoru vyzkoušet i sílu divoké přírody. A kdy jindy začít, než právě teď?

Plevel, který stojí za to vyzkoušet

Rostlinek, jež se dají jíst, je spousta. Začít můžeme tím, že je čerstvé přidáme do salátu. Stačí pár lístečků či kvítků, abychom si zvykli na jejich chuť. Ostatně jako u všeho tady platí: všeho s mírou.

Bylinářka a aromaterapeutka Linda Mahelová doporučuje vyzkoušet tyto nejznámější:

PAMPELIŠKA
Blahodárně působí na celé tělo. Posiluje ledviny, játra, žaludek, slinivku. Pomáhá při cukrovce a omlazuje pleť.

PĚŤOUR
Používá se zejména ke zlepšení látkové výměny, čištění krve a při kožních chorobách. Posiluje imunitu, účinkuje proti horečce a zánětům. Snižuje krevní tlak.

BRŠLICE
Podporuje očistu těla, odkyselení a látkovou výměnu. Také má schopnost očisťovat klouby a močový systém.

PÝR
Hojí močové cesty a ledviny, pomáhá i při rozpouštění močových kaménků a při otocích. Má pozitivní účinky na játra, podporuje trávení. Užívá se při léčbě cukrovky, při potížích s cévním systémem a na posílení plic. Působí protirevmaticky.

PTAČINEC
Obsahuje mnoho vitaminů a látek, které pozitivně ovlivňují metabolismus. Ošetřuje lymfatický systém, ledviny a plíce, blahodárně působí i na kůži – čistí ji od vyrážek a ekzémů.

BARBORKA
Zlepšuje chuť k jídlu a čistí krev. Příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, protože obsahuje hořčiny.

Divočina jako lék. Pobyt v přírodě doporučují i psychologové

ČEKANKA
Působí především na očistu jater, pomáhá tedy, když se cítíme vyčerpaní, unavení, ztrácíme chuť do života…

VIOLKA
Fialka, jak se jí lidově říká, pomáhá s nejčastějšími obtížemi, které nás na jaře trápí: zahlenění, únava, nečistá pleť, nervozita…

SEDMIKRÁSKA
Patrně nejužívanější plevel posiluje dýchací cesty, je močopudný, čistí tedy močové cesty a ledviny. Má dezinfekční účinky, používá se k prokrvení a ošetření zánětlivé pokožky. Zlepšuje metabolismus.

KOPŘIVA
Aspoň jednou ročně ji jíme prakticky všichni – ve velikonoční nádivce přece nesmí chybět. Pomáhá při vyplavování škodlivin z těla, posiluje ledviny a močový systém a zlepšuje stav pokožky (při ekzémech, vypadávání vlasů, lupech…).

ČESNÁČEK
Dobře hojí dásně, močový systém a zažívání. Opravdu chutná a voní jako česnek, takže se hodí do salátů a pomazánek. Používáme ho čerstvý, protože jinak česnekové aroma vyprchá.

POPENEC
Léčí téměř všechny neduhy. Hojí zánětlivou pokožku, pomáhá při zánětech v těle, průjmech a špatném zažívání. Umí pomoci při kašli, zahlenění, podporuje funkci ledvin, očišťuje játra, pečuje o sliznice.