V soutěži Ocenění českých podnikatelek, jejíž zakladatelkou je Helena Kohoutová, jste byla doposud pětkrát ve finále. Letos to konečně vyšlo na pódiové umístění. Co na váš úspěch říkáte a čím si ho vysvětlujete?

Raduju se! Sedmdesát procent ocenění vychází z ekonomického hodnocení firmy CRIF Czech Credit Bureau a hodnotí se čtyři roky nazpět. Poslední dva roky byly opravdu pěkné, ještě o něco lepší než ty předchozí. Myslím si, že v rámci osobního rozhovoru, který je vždy s jedním z porotců, bylo zohledněno i to, že výsledek je dlouhodobý. Jeden z prvních dotazů totiž byl, jak si dokážeme udržet tak dlouho poměrně vysoký ekonomický standard, což je pro mě velice potěšující a porotu to asi zaujalo hodně.

Co dále porotu zaujalo?

Například, jak ve firmě panuje rodinná atmosféra, ačkoliv rodina nejsme. Máme totiž dlouhodobě stabilní kolektiv zaměstnanců. Většina je tu se mnou více než deset let. To také není úplně běžné, aby základna, obzvlášť v takto malém kolektivu, byla dlouhodobě stabilní. Navíc možná sehrálo roli i to, že jsem měla na jaře velké zdravotním problémy nejspíš kvůli celkovému přetížení organismu a od té doby jsem hodně zvolnila. A tak jsem se dokázala mnohem více otevřít i při debatě. Říkala jsem si, že nemám co ztratit.

Čím to, že se vás téměř nedotkla hospodářská krize?

Je to dáno tím, že většina dodávek jsou pro rekonstrukce střech objektů. Nejsme závislí na výstavě satelitních městeček, boom akcích a velkých akcích. Máme dlouhodobě navázány pokrývače. Ti práci mají, protože jsou kvalitními řemeslníky. Mají ji nasmlouvanou dlouho dopředu, což výrazně ovlivňuje náš obrat. Troufám si říci, že máme více než dvě třetiny stálých zákazníků. Kluci u nás mají nadstandardní servis, myslím si, že oceňují i vysokou skladovou zásobu, která tady je. A také všichni moji zaměstnanci jsou na vysoké úrovni co se týče lidských kvalit. Mají také vysoké odborné kvality. Jsou to prostě fajn lidi.

Takže jste na ně měla i štěstí?

Myslím si, že součástí podnikatelského úspěch je vždycky kus štěstí. A v tomto případě bylo štěstí opravdu velké, protože ne vždycky na takové dobré lidi narazíte.

Vaše firma se zabývá pouze střechami?

Od začátku jsme úzce spolupracovali s firmou BEK, která se zabývala i hrubými stavbami a zahradami, ale gró našeho podnikání je ve střechách. Přestože jsem nesčetněkrát přemýšlela nad tím, zda by nestálo za to tento fakt změnit, obzvlášť poté, co firma BEK skončila a začali jsme úzce spolupracovat s PRODOMou - naším dnes hlavním dodavatelem, který obsáhne celé stavebniny. Na ostatním stavebním materiálu je navíc výrazně lepší marže, než ve střechách. Ve finále jsem ale dospěla k tomu, že když tady mám velmi zdatné lidi, co se týče střech, byla by velká škoda, tříštit to někam jinam. Zůstali jsme speciálkou ve střechách a zúročilo se nám to.

Před lety jste dodávali střechu na budovu Okresního soudu v Rakovníku, která je asi vaší největší pýchou. Chtěla byste vyzdvihnout i další střechy, které byly zhotoveny v poslední době?

Jedeme vesměs menší střechy, ale čerstvě se mi tuze líbí střechy v Hokově. Dělá je tam náš odběratel Pavel Novák pro známého fotografa Petra Kliera, který domky ve vesničce skupuje a dává je dohromady. Je tam jedna střecha hezčí než druhá a celkově se mi tento projekt velmi líbí. Kluci ale dělají střechy opravdu kvalitně a pěkně i v jiných místech, co by stály za zmínku.

Máte vystudovanou Masarykovu obchodní akademii v Rakovníku, tedy žádný technický obor. Musela jste se hodně vzdělávat, než jste pronikla do světa střech?

Mám spoustu výhod. První výhodou jsou geny. Ty obchodní mám po dědečkovi, který byl obchodník každým coulem, a to i za komunistů. Jsem poměrně technicky nadaná (zase geny) a od malička jsem bydlela v rodinném domku. O kousek dál jsme měli statek, kde bydlela babička a kde se neustále pracovalo. Tatínek začal brzy marodit a vzhledem k tomu, že jsem byla nejstarší ze sourozenců, mě vždycky všude bral a pomoc potřeboval. A já vždycky jsem tvrdila, že je jedno, co člověk prodává, jen jde o to se to naučit. Je pravda, že když jsem poprvé otevřela katalog střech, kterých tam bylo asi sedmnáct druhů ve třech povrchových úpravách, říkala jsem si, že se to nikdy nemůže naučit. Během dvou let se ale základ naučit dá, obzvlášť pokud má člověk technické vlohy a chuť.

Vzděláváte se neustále? Stíháte sledovat moderní trendy?

Ono to ani jinak nejde, ale je pravda, že trochu lenivím. Jak si dělám „ředitelskou práci“ a k prodeji se fyzicky dostanu víceméně jen jako záskok, tak se už tolik neučím a trochu z toho vypadávám. Moji zaměstnanci jsou na tom už lépe než já.

Máte také nemoc z povolání?

Když jsem začínala, jezdila jsem často s maminkou, která měla zdravotní problémy, a při cestě za pokrývači jsem ji vozila k doktorům. Vždycky mi říkala, koukej na silnici a ne po těch střechách. A mám to tak dodneška. Pak jsem měla zase období, kdy jsem si říkala: Tuhle střechu jsme dodávali, tuhle také. Dneska je to ve fázi – tohle je pěkné, z čeho to mají, tady to mají udělané blbě… (usmívá se). Práce se střechami mě pořád baví, je velmi zajímavá a poměrně akční.