Před čtrnácti lety, v roce 2005, jsme se rozhodli odjet do Irska. Byli jsme novomanželé a chtěli jsme začít společně nový život. V Irsku jsme potkali kamaráda, učitele a přítele Paula, který žil několik let v Indii a v Nepálu a který nám ukázal cestu k tibetským a křišťálovým mísám. Hledali jsme nové cesty a nový život a ten jsme v Irsku našli. Zůstali jsme tam čtyři roky. Když se nás lidé ptají, jak jsme tibetské mísy objevili, odpovídáme, že si pro ně vlastně dojeli do Irska. Pak nás stesk po domově, po rodině a přátelích zavedl znovu do Čech.

Jan Mareš.

Už před Irskem jsme dělali různé akce a semináře zaměřené na práci s lidmi. Třeba já už 25 let cvičím a učím aikido, v současné době jsem sekretářem České Federace Aikido. Chtěli jsme mít v Praze stálé místo, kde bychom mohli léčit hudbou, pak jsme si ale uvědomili, že když budeme cestovat, obsáhneme větší množství lidí. A je to pro nás i zajímavější, jezdíme dokonce i na Moravu a Slovensko. Nejsou to akce, na které by lidé přicházeli každý týden, děláme to tak, že opakujeme místa v určitých časových intervalech. Pravidelně hrajeme přibližně jednou za měsíc třeba v Písku, Benešově nebo v Českých Budějovicích.

Jan a Hana Marešovi.

Křišťálové mísy máme z USA, přímo z Houstonu. Původně sloužily a stále slouží pro zrání krystalů křemíku do počítačových čipů. V Americe se ale používají i k alternativní formě léčení zvukem. Jejich zvláštností je velmi silná vibrace, dlouhý dozvuk a také vlastnosti, jaké má samotný křišťál. My používáme čakrovou sadu, která je sestavená od tónu C po H.

Hana Marešová.

V Irsku pár čekal jiný život i po pracovní stránce. Hana Marešová: „Práce v Irsku se odvíjela od toho, jak jsme byli jazykově vybavení. Ze začátku jsem pracovala v nemocnici, pro mne to byla úžasná změna, kdy jsem od vrcholového managementu přešla manuální práci, která mi umožnila nebýt pod takovým psychickým tlakem.“ Jan Mareš: „Já jsem ze začátku pracoval v hospodě jako kuchař. Pak jsem pracoval v malé irské stavební firmě, vyučil jsem se tam zčásti pokrývačem. V Čechách jsem učil aikido a stále ho učím. Posledních sedm let jsem pracoval u Vězeňské služby České republiky a pak jsem odešel do soukromého sektoru.“

Jan Mareš.

Za velmi důležité považujeme způsob stravování a životní styl, který by měl být vyvážený, zdravý a v souladu s každým člověkem. Nejde o to být v žádném z extrémů, ale najít svou zlatou střední cestu, cestu harmonie a rovnováhy. Co se týká vztahů, tedy i partnerských, je pro nás velmi důležitá tolerance, naslouchání druhému, ale především vnímání sám sebe a druhých. Protože jediný člověk, kterého mohu změnit, jsem já sám.

Jan a Hana Marešovi.