Jak sám Ivo říká, školy absolvoval různé, ale ani jedna z nich neměla vůbec nic společného s tím, čemu se věnuje nyní. „Měl jsem to takové rozmanité. Původně jsem vystudoval elektroprůmyslovku, a potom šel na vojnu, kde jsem strávil zhruba 25 let,“ vypráví šestapadesátiletý muž. Když z armády odešel, živil se různě. „Taky jsem třeba prodával diamanty,“ usmívá se novopečený živnostník.
Nápad mířící k současné profesi přišel zhruba před třemi lety. V době covidové. „Já mám sýrové nitě moc rád. V roce tuším 2020, když byly covidové uzávěry, jezdila sem jedna pojízdná prodejna, která měla sýrové nitě docela dobré. Nakupoval jsem je u nich. Jenže pak přijeli a nitě neměli s tím, že mají odstávku. Pak měli dovolenou a nakonec přestali jezdit úplně,“ vypráví Ivo. To jej přivedlo k prvním amatérským pokusům vyrobit si sýrové nitě sám. Kamarádka mu poslala odkazy na internet, kde se ovšem ty nepodstatnější informace ohledně výroby nedozvěděl. „Podnikal jsem další pokusy v malém množství, třeba z pěti litrů mléka. Ale výsledek byl vždy spíš dílem náhody,“ vzpomíná Ivo na začátky vlastní výroby.
Nicméně začal ochutnávat soused, pak další lidé z Nymburka a přicházely první objednávky. Když se zvěsti o kvalitě a chuti jeho sýrů dostaly za hranice města, zasáhly dcery s manželkou. „Koupili mi čtyřdenní kurz výroby sýrů, což mě ještě více našláplo. Byli tam lidé, kteří to mají jako koníčka. Tam jsem se také dozvěděl o majiteli mlékárny Polná, panu inženýrovi Kvasničkovi. Nejdřív jsem od něj začal kupovat mléčné kultury a po krátké době mě doslova začal vodit za ruku. Vždycky, když se mi něco nepovedlo, volal jsem jemu,“ říká nymburský sýrař o začátcích s jedním ze svých učitelů.
Chuť nestačí, úřad chce svoje
K tomu, aby člověk mohl sýry legálně vyrábět a prodávat, potřebuje mít oficiální lejstro. Ještě s kolegou se přihlásil do Kroměříže na rekvalifikační kurz. Na něm si hodně praktickou formou vyzkoušeli celý proces výroby sýrů. „Vedl to inženýr Mrázek, který o tom ví snad všechno. Cokoliv se nepovedlo, vysvětlil nám, proč se to stalo.
Kromě potřebného papíru jsem získal spoustu cenných zkušeností,“ popisuje Ivo. A to už byl jen krůček od získání prostor, kde se nachází výrobna a dnešní obchod Sýrožrouti. „Zariskoval jsem a otevřeli 22. května. Zatím jsme přežili prázdniny, což je z obchodního hlediska to nejhorší období,“ hodnotí Ivo mírně optimisticky dosavadní situaci rodinné firmy a už vyhlíží časy, kdy kvůli množství objednávek nebudou stíhat vyrábět.
Nitě, syrovátka i naložené sýry
Jak je asi z předchozích řádků jasné, základem prodeje jsou sýrové nitě. Ať už přírodní, uzené, s bylinkami a česnekem či kořeněné. Ale to samozřejmě zdaleka není všechno. K mání jsou i klasické pareničky. V lednici pak nelze přehlédnout sklenice s naloženým sýrem. Nabízejí jej ve dvou variantách, jedné ostřejší, druhé klasické. Podle slov pana Nazareviče je právě o nakládané sýry velký zájem. Sýrožrouti nabízejí i čerstvé pasterované mléko z malé farmy u Přední Lhoty. Z jejich mléka pak také vyrábějí syrovátkové nápoje nebo kefíry.
Oblíbenou tekutinou je také léčivá kombucha, nápoj opředený mnoha legendami, který údajně kudy teče, tudy léčí. V obchůdku však zákazníci najdou nejen mléčné výrobky. Spolupracují s dalšími menšími firmami, z jejichž produkce nabízejí například těstoviny, marmelády, oříšky, mošt, případně koření. Na základě vlastní ochutnávky prodávají také víno z malého vinařství. „Já obecně nemám ke zboží z řetězců příliš velkou důvěru. Nabízíme jen kvalitní produkty malých firem,“ vysvětluje majitel firmy. Nabízí i vlastní dárkové balíčky, které na požádání zabalí.
Proč Sýrožrouti?
Když hledali pro obchod název, chtěli se vyhnout klasickému, ale trochu omšelému názvu sýrárna. „Když řeknete Sýrožrouti, zaujme to více a každému začne šrotovat, proč zrovna tohle,“ směje se Ivo Nazarevič. Značku Sýrožrouti už znají i mimo Nymburk. „Jezdíme například na trhy do Jičína. Ale chystáme spoustu akcí do budoucna, kde bychom chtěli oslovit další lidi,“ uzavřel muž, který si právě plní svůj sen.
Ivo Nazarevič se narodil před 56 lety v Nymburce. Vystudoval Střední elektrotechnickou školu v Kutné Hoře a poté Vysokou vojenskou školu v Liptovském Mikuláši, obor automatizované systémy velení. Dále absolvoval vysokou školu podnikové ekonomie a managementu. Zhruba čtvrt století pracoval jako voják z povolání, poté vystřídal řadu profesí. V současné době založil rodinnou firmu Sýrožrouti a v květnu otevřel obchůdek u Zbožské ulice v Nymburce naproti vstupu do Mateřské školy Adélka. Pokud vyrazíte nakoupit k Sýrožroutům autem, nejlépe je najdete, když pojedete po Zbožské a zaparkujete u tubusu s ekovodou. Vchod s nápaditou výlohou budete mít přímo před sebou.