Od dětství mám jistý vztah ke květinám. Moje prababička bydlela v kladenském Podprůhonu, kde měla také zahrádku s květinami. Sice jsem tam toho moc nenapracovala, avšak poctivě jsem jí to tam jako malá holka trhala. Už tehdy mi říkala, že jednou budu zahradnice. V té době jsem tuhle variantu zcela vylučovala. A jak to dopadlo. Od těchhle slov nakonec není tak daleko.

Eva Vopatová

Původně jsem kantorka. Učila jsem na 5. základní škole v Kladně, přičemž mám vystudovanou tělesnou výchovu a biologii. Půl života, asi do roku 1996, jsem se tedy zabývala především tělesnou výchovou. Když jsem začala učit, tak jsem si nepřipouštěla, že bych mohla někdy dělat jinde než ve školství. Kantořina mě pohltila, bylo to zkrátka moje poselství. Nakonec jsem ale onemocněla, a tak jsem zkusila květinářství. Květiny mě bavily, základ jsem navíc měla z biologie.

Eva Vopatová

Už když jsem ještě učila, tak mě moc bavilo zdobit byt a vyrábět si doma různé dekorace. Zprvu jsem to dělala jen pro známé a kamarády. V roce 1999 jsem ale dostala možnost uspořádat si v prostorách Kladenského zámku vánoční prodejní výstavu svých výrobků. Ta u lidí sklidila úspěch, a tak jsem se rozhodla otevřít si obchod. A tak se také o rok později stalo. Mé květinářství několikrát změnilo adresu, nakonec jsem ale v roce 2005 zakotvila v Žižkově ulici, kde sídlíme dodnes.

Eva Vopatová

Mou nejoblíbenější květinou je asi tulipán. Je to totiž taková svěží jarní květina. Navíc jsou krásné ve všech barvách. Dokonce si je pěstuji i na své zahrádce. Pak mám ještě ráda různé luční květiny, o kterých mnozí lidé donedávna ani nevěděli, že rostou. Pamatuji si, že jsme vždy jezdili na Moravu, odkud pochází maminka, a já tam běhala po loukách a vždycky se vrátila s plnou náručí polních květin. Bohužel v okolí Kladna jsou tyhle květiny spíše vzácné. Naopak nemám příliš v lásce rudé růže, ty jsou už moc profláknuté. Vybíravá ale v tomhle ohledu nejsem, přesto mi moc známých květinu nedává. Kamarádky se třeba řídí tím, že je zbytečné nosit dříví do lesa.

Eva Vopatová