A jen málokdo je v jejich sportu podporuje. A přesto se nenechají odradit. Patří k nim také Jana Přibylová z Tanvaldu. Její disciplínou je krasobruslení. Na svém kontě má takové úspěchy, že by jí je mohla závidět nejedna aktivní a navíc o několik desítek let mladší krasobruslařka. Ten poslední úspěch, zatím největší v její kariéře, nedávno vybojovala v Innsbrucku.

Statistiku, kolik tréninkových hodin a nejen těch už krasobruslení věnovala, tu si nevede. Na brusle se sama postavila v šesti letech a vydržela do patnácti. A znovu začala bruslit po padesáti letech. Dnes je jí 74 let a toto číslo nijak neskrývá. Ono na ní totiž vůbec není znát. Jana Přibylová stále trénuje a soutěží. Má ještě spoustu plánů.

„Mamko, přihlas se do kategorie 69+, uvidíš, že obstojíš."
Jana PřibylováZdroj: Jana Přibylová

Napsat by se o ní dala kniha. Určitě není mezi sportovci v seniorském věku sama, kdo je aktivní. Ale takovými metami, kterých dosáhla, se hned tak někdo pochlubit nemůže. Škoda, že seniorům příslušné sportovní svazy nevěnují takovou pozornost, jako je tomu ve světě a že je finančně nepodporují.

Přibylovi žili v Chomutově, kde se krasobruslení začala věnovat jejich dcera. Byla úspěšná. A tak dostala nabídku nastoupit do Tréninkového střediska mládeže v Liberci. „Přestěhovali jsme se do Tanvaldu a dcera každý den jezdila do Liberce do školy a na tréninky. Po třech letech přestoupila do Střediska vrcholového sportu v Praze. Ve 22 letech začala bruslit v americké lední revui a vydržela tam jedenáct let. My jsme už pak zůstali v Tanvaldu,“ zavzpomínala maminka Přibylová.

Dcera se první krůčky učila s maminkou, která také do svých patnácti let bruslila za Slavoj Chomutov a měla velmi dobré výsledky. Vystudovala zdravotní školu a pak porodila dceru. Na brusle už nezbyl čas.

„A tak jsem začala trénovat všude, kde se dalo a kdy to čas dovolil."
Jana PřibylováZdroj: Jana Přibylová

Jana Přibylová až do svých 66 let na ledě téměř nestála. Ale sportovala, kde mohla. S manželem jezdili na in linech, na kole, na běžkách a sjezdovkách. Na in linech dokonce vyhráli svoje kategorie v závodě Europamarathon a oslavili padesáté výročí svatby. „Při přátelské návštěvě u bývalé státní trenérky krasobruslení jsme hovořili samozřejmě také o krasobruslení. A dozvěděli jsme se, že ve světě existují Masters soutěže. Nejznámější a největší se konají v Oberstdorfu,“ zavzpomínala Jana Přibylová.

A vylíčila, jak se tam dcera rozjela, zazávodila si v kategorii 49+ a vyhrála. Domů se vrátila s medailí a nápadem. „Mamko, přihlas se do kategorie 69+, uvidíš, že obstojíš,“ předložila mamince odvážný nápad. Ta se nejprve zdráhala, ale když jí za pár měsíců dcera ušila šaty pro krasobruslařskou jízdu, tak jí to nedalo. „A tak jsem začala trénovat všude, kde se dalo a kdy to čas dovolil. Na jaře roku 2017 jsem už jela do Oberstdorfu na závody. Teda, spíš jsem tam jela jen na výlet. A nakonec jsem všechny světové soupeřky porazila a vyhrála krásný pohár,“ skromně dodala Jana. Ani další ročníky nevynechala, příprava byla ještě důslednější, protože své soupeřky už znala. A zase chtěla být nejlepší. A to se jí povedlo. Přivezla další poháry.

„Panuje tam úžasná nálada, všichni se usmívají, gratulují nejlepším, povídají si, dávají si dárečky. A hlavně, nikdo nikomu nic nezávidí."
Jana PřibylováZdroj: Jana Přibylová

V kategorii Masters jsou závody v Oberstdorfu neoficiálním mistrovstvím světa. „Každý rok se tam sjede až sedm set závodnic a závodníků z celého světa. A ty trochu starší si akci velmi pochvalují a říkají, že zážitky z ní jim dají pět let života navíc. Člověk se tam setká se spoustou zajímavých lidí a pozná jejich životní příběhy. Panuje tam úžasná nálada, všichni se usmívají, gratulují nejlepším, povídají si, dávají si dárečky. A hlavně, nikdo nikomu nic nezávidí,“ popsala atmosféru závodnice z Tanvaldu.

Manželku do Oberstdorfu i na všechny další soutěže doprovází její manžel František Přibyl. Je také sportovcem každým coulem.

Zároveň vykonává funkci trenéra, manažera, řidiče, je výborným parťákem, ochráncem, prostě její velkou oporou. Jezdí s ní všude. Vidí, že manželka je na bruslích šťastná a úspěšná. Proto se manželé neohlížejí na finance a užívají si nezapomenutelné chvíle spolu.

„Platíme si všechno. Český svaz krasobruslení nemá o sportovce seniory zájem,“ konstatovali manželé. A že eura jen lítají, to potvrdila i další akce, kterou absolvovala. A opět velmi úspěšně. Českou republiku na začátku roku reprezentovala v Innsbrucku, kde se konaly Olympijské hry pro dospělé. „Startovné stálo 220 euro. A manžel, jako můj doprovod, zaplatil sto. A to ještě ani zdaleka nebyly všechny náklady,“ dodala krasobruslařka. Ale nebýt tam, to si nedovedli ani jeden představit.

OH v Innsbrucku se zúčastnilo 3200 sportovců z celého světa ve dvanácti zimních sportech, závody trvaly celý týden. Jen v disciplíně krasobruslení startovalo více než dvě stě padesát závodníků .

Olympiádu zahájil průvod centrem Innsbrucku. Medailové ceremoniály se konaly na náměstí. Tam byla také velká obrazovka, na které se celý den promítaly pořady ze závodů v nejrůznějších disciplínách. „Bylo to úžasné, velkolepé a krásné,“ hodnotili pobyt na OH v Innsbrucku manželé.

„Bylo to úžasné, velkolepé a krásné.“
Brusle. Ilustrační fotoZdroj: Pixabay

Termíny závodů se jí začaly kupit. V Oberstdorfu byla třikrát, pak přišly závody v Lodži, Berlíně, v Bledu i jinde. Jana Přibylová trénuje jednou týdně na jabloneckém zimním stadionu a jednou týdně jezdí do Turnova. Manžel jí pomáhá. „V dobrém mi říká: tohle musíš udělat tak a tak. Na slovo musíš jsem ale alergická. Nic nemusím. Tak mi takhle radí v dobrém. A já se za to na něj nezlobím,“ vysvětlila přístup svého manžela. Dobře ví, že bez něho by se nemohla ani sama připravovat, natož pak se dostat až na světová klání. Top sportovci přece svoje kouče a manažery mívají. „Je to nejen můj manažer, ale také řidič a člověk, který mi zajišťuje na závodech zázemí a servis,“ zdůraznila další důležité funkce svého chotě.

Plánů má před s sebou ještě spoustu. Už dnes ví, kde si chce zazávodit. Zdraví ji slouží. A chuť uspět ještě na dalších závodech ji neopustila. „Vzhledem k věku nevím, kolik ještě těch závodů zvládnu. Tak trochu spěchám, abych jich stihla co nejvíc. Ani mně se však zranění nevyhýbají. Jedno mě potkalo v Innsbrucku, jen pár hodin před začátkem soutěže,“ dodala.

„Vzhledem k věku nevím, kolik ještě těch závodů zvládnu. Tak trochu spěchám, abych jich stihla co nejvíc."
Krasobruslení - ilustrační foto.

A manžel její vypravování doplnil: „První den v Innsbrucku ji postihly žaludeční potíže. Další den ještě proležela, aby se následující den mohla zúčastnit tréninku a vyzkoušet si led. Dobře jí ale nebylo. A tak si při pádu poranila rameno. Díky svojí houževnatosti, odvaze a chuti závodit do hlavního závodu, i přes bolest ruky, nastoupila. „Nemohla jsem zvednout ruku. Jen díky tomu jsem skončila až druhá. Kdybych mohla na sto procent předvést skok, který jsem měla natrénovaný, tak bych byla první.

Ale musím být ráda za to, že jsem vůbec nastoupit mohla,“ uvažuje s odstupem času nad ohroženým startem na OH Jana Přibylová. A stejným způsobem potrápil podobný neduh v Innsbrucku i manžela a dceru. A ta, protože je po mamince, se také postavila na led a svoji závodní jízdu, i přes zdravotní problémy, předvedla a získala stříbrnou medaili, jako maminka.

Na olympiádu v Innsbrucku se připravovala velmi poctivě. Podřídila jí své tréninky i životosprávu a veškerý svůj program, aby byla opravdu připravená na sto procent. Nebyla daleko od toho, aby se její sen rozplynul. „Naštěstí to dobře dopadlo, jen jsem nemohla předvést to, co jsem si připravila,“ zalitovala.

Potvrdila, že nemoci svých vrstevnic jí zatím netrápí. Je druhou nejstarší aktivní krasobruslařkou na světě, o rok starší je jen soupeřka z Kanady. „Předvádíme všechny prvky jako ostatní krasobruslařky, jen skoky skáčeme pouze jednoduché. Ale nesmějí chybět dvě piruety s nejméně čtyřmi otočkami, skoky musejí být dotočené. Doma závodíme společně s muži a děvčaty od 15 let,“ upozornila Jana. V Česku totiž kategorie masters v krasobruslení není rozdělená podle pohlaví, ani do věkových kategorií, jako je tomu jinde ve světě. Není to snadné, mě to ale neodradí!“ dodala s úsměvem.