Minulý měsíc jste měla narozeniny. Slavíte je vždy ve velkém?
Jsem jedno z těch šťastných dětí, které mělo vždycky úplně brutální dětské oslavy. Teď v dospělém věku je to trochu náročnější, ale jsem hodně slavící typ. Snažím se slavit vždy a všechno.

Velká byla i letošní oslava?
Vzhledem k tomu, že můj kluk byl na ostrově, tak se dostavil i lehký smutek z toho, že u oslav není. Strávila jsem je v kruhu rodinném. S mamkou a bráchou jsme šli na večeři, řekli si pár hezkých vět a… celá oslava byla tentokrát velmi poklidná.

Podívejte se na rozhovor s Anderou Bezděkovou:

Andrea Bezděková | Video: Se svolenim Ladislava Ptáčka

Jaké sladkosti se mlsaly u vás doma, když jste byla ještě dítě?
Když jsme byli malí, fungovaly u nás doma takové dva boxy. Jeden obsahoval VIP dobrůtky, v druhém byly obyčejné sušenky. Třeba banány v čokoládě vždy patřily k těm lepším, takže když se tam náhodou objevily, okamžitě se po nich jen zaprášilo. Pro mě byla výsada, když jsem si je mohla dát.

A jak se ten VIP box rozděloval?
Kdo dřív přišel, ten měl. Mamka vždycky kupovala sladkosti do zásoby, abychom je doma měli, když přijde mlsná. Vzhledem k tomu, že jsme byli s bráchou dva hladové krky, dělily se sladkosti na ty za odměnu a na standardní.

Probíhaly i sourozenecké boje?
Takové běžné. Myslím, že on byl velký gentleman a svoji malou sestru měl hrozně rád, bránil ji, takže dokázal předstírat, že… Jsem si to tentokrát vybojovala já.

Ještě na chvilku zpět k těm narozeninám, nebyly to náhodou kulatiny?
Ne, na internetu je moje narození špatně napsané. Tohle je jasný důkaz, že i Google může občas lhát. A kulatiny? Ty budou samozřejmě ve velkém stylu, ale až příští rok.

Těšíte na tu třicítku?
Netěším! Strašně doufám, že půjde nějak oddálit, a že se mi vlastně nikdy nestane…

Proč je zrovna třicítka strašák?
Jednou jsem slyšela rozhovor, kde Eliška Křenková říkala, že třicítka je pomyslný milník, ale když k němu člověk dospěje, vlastně zjistí, že se nestane vůbec nic, jde prostě jen o číslo. Tak nevím, vnímám ji jako bod, kdy člověk rekapituluje, co už má, po čem ještě touží… Možná je fajn si to občas takhle připomenout.

Takhle přál na dálku Sebastian své drahé polovičce a vyznal jí lásku:

Stárnutí se stává rok od roku větším strašákem…
Moje mamka vždycky říkala, že člověk musí umět stárnout s grácií, takže mě stárnutí neděsí. Beru ho jako přirozenou součást bytí. Kdybych proti němu urputně bojovala, je mi asi mnohem hůř.

A jak stárne vaše maminka? Podědila jste dobré geny?
Mám krásnou maminku, možná proto se stárnutí nebojím, ale snažím se ho co nejvíc oddálit a zpomalit.

Zmínila jste, že váš přítel je v Survivoru, jak to prožíváte?
Velmi intenzivně, řekla bych. Jsem asi jeho nejvěrnější fanynka a budu mu fandit, ať se tam stane cokoli.

Má vše dobře rozehrané?
Je obrovský sporťák, a jen tak by něco nevzdal.

Kdybyste se vy vrátila na ostrov, volila byste jinou taktiku, nebo jiný přístup?
Možná bych vyhodila jiného člověka a snažila se nepodléhat tolik emocím. Nerada ale říkám, co jsem měla, nebo neměla udělat, a že bych něco dělala jinak. V danou chvíli jsem vše dělala nejlíp, jak jsem byla v ten okamžik schopná. Takže to proběhlo, jak mělo.

Jaké emoce ve vás jeho zápolení vzbuzuje?
Ve mně je to pořád živé, mám pocit, že jsem se z ostrova vrátila před týdnem. Byl to jeden z mých nejsilnějších a asi i nejhezčích zážitků. Jde ale o zcela nepřenosnou věc, kterou si člověk i v té bídě musí užít sám.

Kdyby nabídka na Survivor přišla znovu. Byla byste ochotná „mučení“ podstoupit ještě jednou?
Kouzlo ostrova spočívá v tom, že je neopakovatelné. Podruhé už by to nikdy nebylo ono. Pak už by člověk věděl, kdy bude trpět, jak dlouho vše bude trvat. Nelituji, ale tohle není možné prožít dvakrát.


Nahrává se anketa ...

Když přítele v těch bitvách sledujete, co se vám honí hlavou?
Hrozně vnímám všechny rozdíly. My jsme vždycky říkali, že ostrov dá každému to, co zaslouží. A ve finále to, co potřebuje. Takže mě baví pozorovat, jak prostředí na každého působí, jak o tom člověk mluví když vypadne, jak odchod zvládá, jak unese, že byl odejit. Je to zajímavý sociální experiment.

Co jste potřebovala vy, co soutěž dala vám?
Pro mě byla únikem. Tady se neděly moc hezké věci, odehrával se pro mě těžký rok… Když jsem šla do této bitvy, spíše jsem se tam potřebovala popasovat s nějakými svými jizvami a ve finále mi tohle dost pomohlo. Boj tam pro mě vůbec nebyl tak těžký, jako ten, který jsem sváděla normálně v běžném životě.

Trvají vaše přátelství z ostrova?
Ano, budeme další díl Survivoru sledovat s Kundosaky. Dneska jsem se viděla shodou okolností i s Anetou, volala jsem si i s Petrem, takže přátelství nám zůstalo. Když jsme se teď viděli s Johankou, s Tomášem, přijde mi, že to je komunita, která spolu zažila tak silný zážitek, že už jim ho nikdo neodpáře.

Jak na vás působí, když se v soutěží řeší váš vztah se Sebastianem?
Vím, nač tam člověk myslí a že tam nevyvádí žádné kraviny. Takže tohle se mě vůbec nedotýká.

Co máte sama v plánu v nejbližší době?
Jdu teď na jedny kamerové zkoušky a moc bych si přála, aby mi vyšly. Když tohle vyjde, určitě se záhy dozvíte, o co šlo, ale teď to ještě nechci zakřiknout.