Improvizujete někdy na jevišti?
Na divadle má snad každé představení velice pevný rámec a pevnou kostru. Ovšem podle situace, jaká je ve společnosti, a podle nálady, s jakou přijdou diváci, se dílo může modifikovat. Diváci jsou jednou z nejdůležitějších součástí celého představení. A když se je podaří probudit k tomu, aby s námi hráli a vytrhnout je z eventuální letargie, začnou se někdy objevovat věci, které ve hře předtím nebyly. (smích)
Diváci už řadu let mohou vídat Josefa Dvořáka v inscenaci Čochtan vypravuje:
Přestože jste zkušený herec, bojujete ještě s nervozitou?
Vždy se na jevišti může něco přihodit. Myslím, že už jsme ale těmi tisícovkami repríz tak otlučení, obroušení a připravení, že nás nic nevyvede z míry. Zrovna nedávno k nám na jeviště ale přišla herečka, která zapomněla texty od první věty. Koukali jsme na ni a mně se tohle zdálo po tisícovce repríz naprosto nemožné. (smích) Ale jak je vidno, všechno je možné.
Jak tohle dopadlo?
Měla vyděšené oči… Kousek textu jsme řekli za ní, ona se chytila a hrálo se dál. Diváci vůbec nic nepoznali. (smích) A i kdyby poznali, mají obvykle velkou radost, že mohou nakouknout do té komedie, a jsou zvědaví, jak se herci vypořádají s tím, když něco nefunguje.
Fotogalerie: Josef Dvořák účinkuje na letní scéně Divadla Kalich hned ve dvou hrách
V rámci Prima hvězdného léta hrajete pod Žižkovskou věží dvě představení: Čochtan vypravuje a S Pydlou v zádech. Užíváte si hraní na otevřené letní scéně?
Všichni herci se pokaždé těší, až se bude „pod věží“ hrát, protože je to velice krásná letní scéna. Nedávno jsem se dozvěděl, že se tam vejde až šest set diváků, což je hodně. Každého zajímá, jak jsou herci na jevišti slyšet, a musím říct, že slyšet je tam dokonale. Diváci si to moc užívají, mají tam komfort, ale užívají si i herci. Ačkoli nejsem úplný nadšenec letního vystupování, protože si myslím, že herci mají v létě ležet u vody (smích), zde dělám pokaždé výjimku, protože tam na Žižkově je krásně.
Nahrává se anketa ...
Představení Čochtan vypravuje se už léta těší velké oblibě…
Jde o jednu z nejkrásnějších pohádek, které se mi dostaly do rukou. Shodou okolností jsem pohádkový muzikál Divotvorný hrnec registroval už jako dítě školou povinné, protože vyšel na gramofonových deskách. Pak ho upravili pánové Werich s Voskovcem a měl v osmačtyřicátém roce premiéru. Následně také vyšel na gramofonových deskách a já mohl slyšet ještě Jana Wericha se Soňou Červenou. Na první poslech mě tahle věc okouzlila. Když jsem po letech dostal nabídku zahrát si Čochtana v Karlíně a následně i se svou divadelní společností, neváhal jsem ani vteřinu.
