Na žebrech klenby prosvítají drobné obrazce připomínající rostliny. Ještě donedávna o nich nikdo nevěděl. Byly totiž několik staletí důkladně ukryté. V první polovině 90. let se zde sice dělal průzkum, ale cennou výzdobu neodhalil. Ukázal pouze několik fragmentů díla renesančních umělců. „Bylo zde pět až šest vápenných nátěrů, jeden z nich byl například okrový,“ ukazuje na strop Potůček. Podle jeho názoru byl původní strop přemalován po přibližně sta letech, protože začal plesnivět.

Na čištění kleneb od vrstev barev používá Potůček speciální restaurátorská kladívka, některá místa poté dočišťuje skalpelem. Nyní je odkryté celé žebroví s nazelenalými motivy. „Následovat bude vaječná fixáž s polymerovaným olejem a pryskyřicí, která vytáhne ze zdí špínu. Tu následně odstraníme. Tento postup se bude několikrát opakovat,“ vysvětluje pod historickými klenbami Potůček. Některé chybějící části motivů chybí, proto je bude muset doplnit.

Restaurováním procházejí i další stěny místnosti. Bylo je nutné osekat až na kámen, protože zdi vlhly. Jako první bylo nutné nahodit odsolovací omítku, která vytáhla ze zdí škodlivé soli. Na ni přišla vrstva běžné omítky, která bude na zdech nejméně do podzimu. Pokud se ale i na ní objeví soli, půjde také dolů a teprve třetí nahození bude konečné.

Horní zámek se dočká konce své rekonstrukce po téměř třiceti letech. Tím posledním opravovaným prostorem je právě malá místnost v přízemí. „Původně zde byla zbrojnice, později zde byl archiv,“ popisuje dřívější využití opravované místnosti kastelán benešovského zámku Zdeněk Henig. Prostor byl dosud nevyužitý, po dokončení restaurování by v něm mohly probíhat například některé drobnější výstavy, využít by jej mělo být možné i při akcích pořádaných pro menší počet lidí.

Pro Potůčka je působení na Horním zámku poměrně unikátní. Pracovat na něm totiž začal už v roce 1992. Má za sebou všechny restaurátorské zásahy, které se na něm uskutečnily. Díky němu tak mohou návštěvníci obdivovat například nádherné zdobené dřevěné stropy, které byly ukryté pod několika vrstvami, nebo malby na zdech. „Restaurátorům se moc často nepovede, že by mohli udělat celý zámek,“ oceňuje Potůček. V minulosti pracoval také na Lokti nebo v děkanském kostele v Mostě, kde obnovoval epitaf Uršuly a Magdaleny z rodu Veitmíle.

Bývalý sklad zbraní může přinést ještě jedno velké překvapení. V 18. století totiž v nedalekém kostele likvidovali náhrobky dřívějších majitelů benešovského panství Salhausenů. Historici se domnívají, že by mohly být uložené v podlaze této zámecké místnosti. Je totiž složená z pískovcových kamenných desek, které svými rozměry odpovídají epitafům. Několik kamenů by správa zámku ráda otočila po dokončení restaurování výmalby. Teprve poté bude možné s určitostí říct, zda byla původní domněnka správná. Pokud by tomu tak bylo, chodit se po nich už nebude. Památkáři je nechají zrestaurovat a budou tvořit výzdobu bývalé zbrojnice.