TOP 10 nejčastějších příjmení v Česku:

| Video: Youtube

Čteme-li si v díle překladatele a básníka Jana Zábrany, je nám nejspíše lhostejné, kde tento proskribovaný umělec svého času bydlel. Z jeho jména bychom close Logo k seriálu Slovíčkaření. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in to ostatně vyčetli jen těžko. Ale některý z jeho předků, to je jiná! Příjmení Zábrana totiž napovídá, že dotyčný žil za branou, myšleno městskou. Pokud by to bylo v Praze, mohl tedy bytovat kupříkladu za Poříčskou branou v okolí Špitálského pole – tam, co je nyní čtvrť Karlín. Anebo třeba za Koňskou branou, která se rozkládala v místech Národního muzea. Tím pádem by šlo o obyvatele jedné z osad, později sdružených pod Královské Vinohrady.

V čem se topil Emil Zátopek

Zůstaneme-li u Z, máme tu ještě krásný příklad vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Etymologové odvozují jeho příjmení z archaické formulace „zatopit svou duši“. Řečeno po lopatě: utopit své trable ve sklínce. Což samozřejmě nebylo legendárnímu olympionikovi ani trochu podobné. Jenže víme vy, zda si tak neulevoval od žalu některý z jeho prapradědů?

A teď to zkusme vzít z opačné strany, tedy od A. Mezi prvními nás hned napadne osobnost spisovatele a novináře Jakuba Arbese. Zde bychom měli raději setrvat u německého nářečí, v němž tvoří substantivum Arbes či Arbeis obdobu spisovného slova Erbse. Což je s prominutím hrách.

B jako Egon Bondy

Škoda, že se nedozvíme, zda znal původ svého pseudonymu kontroverzní český filozof, prozaik a básník Zbyněk Fišer alias Egon Bondy. Je to close Karel Jaromír Erben. info Zdroj: Wikimedia Commons, Jan Vilímek, Public domain zoom_in Karel Jaromír Erben. pravděpodobné, neboť tento výraz má skutečně zvláštní historii. V židovské tradici se tak označovalo dítě narozené na velký svátek. Neboli hebrejsky „jom tov“ („dobrý den“). V latině se tomuto okamžiku říká „bonus dies“.

Na rozdíl od Egona Bondyho, u lingvisty a popularizátora českého jazyka Pavla Eisnera si můžeme být naprosto jisti, že genezi obou svých jmen důkladně prozkoumal. Neměl to ostatně nikterak těžké: v němčině byl Eisner buď železník ve smyslu obchodník železem, nebo jednoduše člověk ze Železné ulice.

Když už jsme u písmene E, neměli bychom zapomenout na Karla Jaromíra Erbena. V dějinách jeho rodu bychom zřejmě dokázali objevit moment, kdy se někdo z jeho příbuzných stal majitelem dědičného dvorce. Pro takové šťastlivce měla stará čeština výraz erb, erba, erbán či zdrobněle erbek.

Zapuzená manželka close Dvojportrét bratří Jacoba a Wilhelma Grimmových / The Brothers Grimm   (vpravo: Jacob Grimm; vlevo: Wilhelm Grimm). info Zdroj: Wikimedia Commons, Elisabeth Baumann, Public domain zoom_in Dvojportrét bratří Jacoba a Wilhelma Grimmových / The Brothers Grimm (vpravo: Jacob Grimm; vlevo: Wilhelm Grimm).

Těžko dohledáme, jaké povahy byli němečtí bratři Grimmové, tvůrci jedné z nejdůležitějších sbírek pohádek v historii psaného slova. Z jejich příjmení se ale dá vytušit, že měli v rodině pěkné poděsy. Grimm či počeštěně Grym je totiž zuřivec. Podobně Gruša je kdosi, kdo příliš hlučí (ze slezského sovesa „grušiť“). Mimochodem, jazykovědkyně Dobrava Moldanová nabízí ještě druhý, zcela odlišný výklad: a sice z jidiš, od slova „grusche“ ve významu „zapuzená manželka“. A teď si vyberte.

Dlouholetý sólista baletu Národního divadla v Praze Vlastimil Harapes nezdědil své svérázné příjmení po nezvedeném předkovi, který háral jako pes. Sice je to první vysvětlení, které každého okamžitě napadne, nicméně ve staré češtině představovalo citoslovce „hara“ cosi jako nám dobře známé „běda“. S háráním je tu snad jen ta souvislost, že se u nás poběhlicím, nevěstkám, zkrátka padlým, bědným ženám říkávalo „harapanna“. Podobně jako dodnes nazýváme ubohé, nepotřebné zbytky harampádím.

Na původ Hlinomaze asi přijde každý sám. Ano, byl to hrnčíř. Ale co takový Hustoles, dobře známý díky filmové komedii Marečku, podejte mi pero? Hustoles patrně býval zloděj dřeva. Hustil čili množil nakradené kmínky, přirozeně o samotě za tmy v hustém lese. Pravý opak Hujera (Häuer), jak se na Liberecku i jinde přezdívalo spořádanému řemeslu havířskému.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.



Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého