Říše ptactva zasahuje do té lidské velice výrazně a jedna od druhé jsou neoddělitelné. Své o tom jistě věděl oblíbený herec Stanislav Zindulka, jehož parádní rolí se stal pošťák Josef Pumplmě v televizním seriálu Vlak dětství a naděje. Zindulkovo příjmení odkazovalo k staršímu českému výrazu pro kropenatou close Logo k seriálu Slovíčkaření. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in slípku. Ale i strakatou kravku, tak si vyberte.

Bluesmani jistě ocení, že někdejší len skupiny ASPM a samorostlý písničkář Petr Kalandra získal své jméno po stepním skřivánkovi rodu Melanocorypha, jenž býval za minulých staletí v měšťanských domácnostech chován pro svůj libý zpěv. Podle nejrůznějších ptáků se však nazývá spousta ctihodných občanů: Čermák, Dudek, Chocholoušek, ba i herec Pavel Zedníček, který má svůj možný zvířecí předobraz v zedníčku skalním (Tichodroma muraria). Dokonce tvůrce Lovců mamutů Eduard Štorch, neboť „der Storch“ je německy čáp.


Krasavec v kavkazu

Pozoruhodný je i způsob, jakým získali své české názvy sami opeřenci. Většinou to tak či onak souvisí s jejich základní charakteristikou – zvuky, které vydávají, zabarvením a jinými poznávacími znaky. Proto je vrabec pojmenován po svém švitoření (viz anglické sloveso „warble), sýkora podle toho, že dělá cosi jako „syk-syk-syk“, a zvonek zelený podle zvonivého konce svého trylku.

Straka je strakatá, strakapúd zapuzuje straky. Ledňáček si nelibuje v chladném podnebí – právě naopak. Původ tohoto označení je třeba hledat v close Řeka Rioni v Gruzii. info Zdroj: Wikimedia Commons, Tamuna Kakauridze, CC BY-SA 4.0 zoom_in Řeka Rioni v Gruzii. německého výrazu „Eisvogel“, tedy doslova „ledový pták“, což je ovšem zkomolenina starohornoněmeckého pojmu „īsa(r)nfogal“ („železný pták“). A proč železný? Inu, proto, že ledňáčkovo peří se vyznačuje nápadně kovovým leskem. Podobně sojku nazývali Praslované výrazem „soja“ ve smyslu „lesknout se“ či „svítit“.

Z praslovanštiny pochází i datel (slovo „delb“ předcházelo novějším slovesům „dlabat“ či „dloubat“). Bažant vznikl zkomolením pomístního názvu „fasianós“, ukazujícího ke konkrétnímu místu na území dnešní Gruzie, odkud staří Řekové tohoto tvora přivezli. Byla to krajina v okolí kavkazské řeky Fásis (nyní Rioni).


Mucholt a oslokrv

Moudivláček byl pojmenován podle tvaru hnízda, jež si staví. A vy přece víte, co znamená slovo „moudí“, nebo ne? To už se ale dostáváme k přeneseným close Moudivláček lužní info Zdroj: Wikimedia Commons, Martin Mecnarowski, CC BY-SA 3.0 zoom_in Moudivláček lužní významům a metaforám. Díky nim máme třeba sýkoru koňadru. Ve starší češtině byl „konědra“ ukrutníkem, který „dere koně“. Rozkošné zvířátko tuto přezdívku dostalo pro svou dravost a krutost vůči jiným druhům ptáků – povětšinou menším, slabším či nemocným.

Samozřejmě to funguje i naopak. O člověku, jenž si vždy ví rady a má takzvaně pod čepicí, říkáme: „To je ale kos!“ Občas rovněž každý z nás chytá lelky. Ale na rozdíl od dnešního významu tohoto úsloví, v minulosti bylo lelkování poměrně složitou činností. Cítíme tu ozvuk tradice chytání ptáků na lep. Jenže to fungovalo snad na všechna stvoření kromě lelků! Ti totiž ve dne spali a v noci návnadu neviděli.To znamená, že kdokoli chytal lelky, dělal něco, co nemělo vůbec žádný smysl.

První české názvosloví domácího ptactva, čítající asi stovku jmen, sepsal ve 14. století se svými druhy mistr Klaret neboli učenec z pražské univerzity Bartoloměj z Chlumce. „Ale přecenil své síly,“ připouští Václav Flajšhans v časopise Naše řeč. „Vytvořil druhou stovku názvů, počešťujících výrazy cizí. Neodvážil se sice počeštit jména bažanta, pštrosa (tehdy ještě podle němčiny přesněji ‚štrusa‘), kapouna atd., ale výrazy jako morna, mucholt, nečánek, oskla, oslokrv atd. atd. byly již od počátku určeny k zániku.“

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků. Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého