Jejich nová hra Krabat byla plná tajemna a černé magie. Roli Krabata ztvárnil Adam Čermák a mistra zahrál Michal Beneš.
Adam Čermák sbírá zkušenosti na divadelních prknech už od šesté třídy. Hrál i v kladenském divadle. Michal Beneš hraje dva roky na novostrašeckém gymnáziu.¨
Hru Krabat si herci vybrali sami a oba hlavní protagonisté ji i napsali volně na motivy knihy Čarodějův učeň. Při psaní hru hlavně hodně „osekali", tedy zkrátili, ale při tom se snažili uchovat její jazyk. Pokud se pokusili něco přece jen upravit, vedoucí souboru Iva Vachková je včas zarazila. Šroubované věty pak Michal Beneš celkem zvládal.
„Já většinou neumím scénář, tak si pak nemohu tolik vymýšlet," přiznal se Adam Čermák.
Nápad nastudovat Krabata přišel vloni v červnu, kdy se soubor rozmýšlel, co dál. Iva Vachková přednesla několik tipů. Přes prázdniny si herci knihy přečetli. Volba padla na Čarodějova učně.
„Knihu jsem přečetl jedním dechem. Úplně mě uchvátila. Chtěl jsem, aby to, jak mě uchvátila, poznali i diváci," popisoval Adam Čermák. „Chtěli jsme, aby se lidé báli. Stínohrou jsme vyjádřili vlastně trojí lid ve středověku. Dole byli učedníci, pak mistr, pán mlýna a nad ním bůh, kmotříček, který rozhoduje o všem," doplnil Michal Beneš.
O rolích se rozhodovalo už při psaní hry. Michal Beneš se označil za v jádru dobrého člověka. Proto ho na jevišti baví hrát „svině". „Já to prý mám naopak. Několikrát jsem slyšel, že jsem zlý na lidi, tak jsem chtěl hrát opak," řekl s úsměvem Adam Čermák.
V předloze vystupuje dvanáct učedníků. Třináctý je mistr. Tolik herců v souboru ale není. Proto kvůli uchování tajemností učňů hrálo sedm. Tajemnou atmosféru dokreslovalo i ztvárnění práce mlýna pomalými, strojovými pohyby. Obraz herci dlouho zkoušeli. A dlouho nevěděli, jestli ho do hra vůbec zařadí, nebo jestli ho ztvární jinak.
Kostýmy šili sami studenti nebo jejich rodinní příslušníci a přátelé. Hudbu složil Vojtěch Mimozemšťan. Účast na přehlídce oba protagonisté hodnotí lépe než loni, stejně jako páteční představení oproti pondělní premiéře.
Při přípravě hry podle vedoucí souboru Ivy Vachkové potřebovali autoři spíše povzbudit.
„Představovali si, že vezmou knihu, přepíšou dialogy a bude hotovo. Hodně jsme se s tím trápili. Škrtali jsme, přehazovali scény. Nyní inscenace drží pohromadě. Na to jsme pyšní. Diváci chápou děj. Dál ale budeme škrtat."
Herci totiž nemají dostatek hereckých zkušeností, takže si myslí, že pokud něco zahrají, musí to ještě říci. To jim ale nejlépe řekl lektorský sbor při rozborovém semináři.
„Za měsíc hrajeme v Kladně. Doufám, že už inscenace bude dál a kratší alespoň o deset minut. Práce ve studentském divadle je jiná, než s dospělými herci. Dospělým řeknu: Uděláte to takhle, ale děti si na to musí přijít samy. A to chce čas," mínila vedoucí souboru.
S nynější podobou inscenace je spokojena. Před sebou mají herci ještě půl roku práce.
