Jedná se fantasy komorní drama. Je tam nějaký překvapivý moment?

Prolnutí s minulostí, vstup do děje rytíře.

Co vás osobně na původní povídce Neila Gaimena nejvíce oslovilo?
Skvělý humor. Bohužel ne všechno se od něho dá inscenovat, ale ještě na pár povídek mám spadeno a možná budeme v této linii pokračovat. To se uvidí.

Bylo těžké pro vaši ženu povídku zdramatizovat?
Má za sebou už dramatizaci knihy Ostrov pokladů. Ona pracuje pro mě zajímavým stylem. Zmíněný Ostrov pokladů byl psaný více než půl roku po jeho přečtení bez zpětného nahlédnutí do knihy. To znamená, že hru psala už jen z toho, co jí utkvělo v paměti. Samozřejmě že příběh a zápletky jsou zachovány. Protože jsou dobré, tak jí prostě zůstaly v paměti. Naše paměť je jistým filtrem a zůstává jen to, co je důležité a zajímavé.

Takže do hry pak vkládá i svoji invenci?
Samozřejmě. Příběh je pro ni inspirací i v této nové hře, kterou, jak jsem řekl, zasadila do českého prostředí. Jen zápletka je to, co nás inspirovalo. Ostatní je naše.

Čím jste se řídil při obsazování rolí?
Paní Koutná byla jasná už od prvního čtení předlohy. To prostě nikdo jiný ani být nemůže, nežli Hanička Pilíková. Ta byla stěžejní a od ní se pak už vrstvily i další postavy. Třeba Moničku hraje Rachel Duchková, mladší herečka, a díky tomu jsme ustáli i to, že Galahád může být také mladší. Nemusí být „větrem ošlehaný" pětačtyřicátník.

Splnila dramatizace vaše očekávání?
Tak je to samozřejmě ještě takové nervózní, syrové a jalové, ale bude to se to ještě dále vyvíjet. A já už jsem klidný. Už je to prostě tak, že si, doufám, ostudu nevystřihneme. A je to celé potřeba brát jako experiment něčeho, co děláme úplně poprvé. Věříme, že to vyjde.⋌

Narážíte na to, že jste na pódiu spolu s diváky?
Ano. Je to realistické komorní hraní v uzavřeném prostředí, tak strašně na blízko, že je vám opravdu vidět, s nadsázkou řečeno, až do jícnu. Tam se každá falešnost ukáže. Je to také obrovský kus práce v tom, nechat divadlo žít.

Je tam moment, na který se sám jako divák těšíte?
Mám rád hru samozřejmě celou. Ale třeba včera při generálce jsem se dojal. Jedná se o loučení Galaháda s paní Koutnou, když dosáhl svého a směnil s ní po spoustě útrap Svatý grál za jiné věci. Pak odchází zpět do svých krajin, dotáhnout do konce svůj křesťanský úkol. A tam se těším, že to snad bude fungovat i na diváka, když to funguje na mě, který to neviděl poprvé. To se ukáže.

To také něco vypovídá o hereckých výkonech…
Jasně. Tam jsou skvělé, pro mě boží momenty, kdy opravdu herci už nic nehrají, už zkrátka v postavách jsou. Je to tři, možná dva měsíce zpátky, když jsme zkoušeli a já viděl, že tam už nemám Hanku Pilíkovou nebo Ondru, ze kterého jsem si zpočátku dělal legraci, že je to úředník oblečený do brnění a ne rytíř. Teď už tam prostě Galahád je. Pozná se to jednoduše na tom, že když jim vypadne text, tak už neřeknou: Ježíšmarjá, já jsem blbá!. Jedou prostě dál ve své postavě, přemýšlejí, jak se z toho dostat. A tam už já začínám být klidný. Protože jak to vezmou za své, jak se s postavami sžijí a jak se v nich zabydlí, tak už to nemůže být špatné. Může se to někomu nelíbit, nebo někomu naopak líbit moc, ale už to není špatně.

Je představení náročné na rekvizity?
Ano. Dostal jsem nápad, že když scéna začíná v bazárku a postupně se přes další obrazy do něho vracíme, tak že bychom možnost nákupu v něm mohli dát i divákům.
To znamená, že součástí představení je dobročinný bazar. Na něj dlouhou dobu sbíráme věci po známých a něco už máme. Jestli se to uchytí a lidi projeví zájem zažívat podobná dobrodružství, aby si něco v našem bazárku zakoupili, se uvidí. Pak budeme shánět dál. Vzkazuji proto lidem: Nevyhazujte věci, které je vám líto vyhodit. Doneste je nám. Samozřejmě jen věci drobného charakteru, protože budeme s představením jezdit. Teď už máme plné police věcí po mé mámě, s kterými jsem si třeba hrál. Ale i keramiku, dřevěné předměty, knihy.

Kam půjde výtěžek?
Na charitativní účely, s největší pravděpodobností na Domov Ráček Rakovník, od kterého tam máme také spoustu jejich produktů. Obrázky, polštářky, hrnečky. To se mi na nich moc líbí, že se o sebe, o svoji obživu, dokáží postarat sami i svojí prací.

Co byste ještě doplnil?
Scénu se mnou připravili Marcel Vaněček a Michal Ortcykr. Kostýmy: Marie Zamazalová, Wanda Hrdinová. Inspice a líčení má na starosti Hedvika Zavadilová a choreografii Magda Röderová. Díky patří i technikům Vladislavu Bouškovi a Jakubu Englickému.

Pozor, inscenace je realizována jako „komorní realistická fantasy", a proto je kapacita diváků omezena, pospěšte si tedy s nákupem či rezervací vstupenek. Nepovede-li se vám v březnu Bazárek zhlédnout, dostanete 11. a 18. dubna další čtyři možnosti, vždy od 16 a 19 hodin.