Redakci Rakovnického deníku navštívil Jindřich Kreissl, synovec významného rodáka z Děkova, Rainera Kreissla. „Rád bych, aby se strýc dostal do širšího povědomí Rakovničanů. Málokdo totiž například ví, že strýc před několika lety věnoval svoji sbírku afrického umění takzvaně celému lidstvu. Svěřil ji do péče Správy Pražského hradu, která pro ni vyhradila všechna patra Letohrádku královny Anny,“ konstatoval Jindřich Kreissl. Není to poprvé, co Rainer Kreissl, český rodák žijící v Mnichově, vášnivý sběratel a profesionální starožitník daroval Čechám cennou sbírku uměleckých předmětů

U příležitosti svých sedmdesátin daroval celému lidstvu pod ochranou českého národa soubor anatolských koberců a kelimů. Dar byl představen ve třech následných výstavách, které Správa Pražského hradu ve spolupráci s Národním-Náprstkovým muzeem uspořádala vždy v Letohrádku královny Anny /1995 – 1998 – 2000/ s názvem Dar Rainera Kreissla České republice.

Rainer Kreissl se tak stal pro Českou republiku jedním z největších mecenášů poslední doby. Jako výraz vděčnosti a ocenění významu daru pro Českou republiku předal 4. května 2001 prezident Václav Havel R. Kreisslovi Medaili za zásluhy. „Myslím, že tohle se ani moc neví v jeho rodné vísce Děkově,“ upozornil Jindřich Kreissl.

Sběratelství Rainera Kreissla je dle jeho synovce celoživotní vášní. Věnuje se mu od 50. let, kdy vedl v Teplicích obchod se starožitnostmi.
Výsledkem čtyřicetileté sběratelské a badatelské činnosti je sbírka, kterou tvoří téměř 700 plastik a masek. „V Mnichově mu prý říkali, že je blázen. Proč prý to dává do Prahy, když se k nám tady zachovali tak ošklivě. A on jim to vysvětluje takto: Když jsem byl kluk, tak jsem od své mámy občas také dostal pár facek. Přesto vždycky zůstala mou nejmilejší. Praha je můj domov, moje máma. Ano, zfackovali mě, velký majetek nám ukradli, ale takový už je život. Pořád je to však moje máma a k té se člověk vždycky vrací. A pak, já jsem to nesbíral pro sebe, ale pro ten celek, a byl bych nerad, kdyby se to po mé smrti mělo rozprodat na aukci. Osud mi dopřál, že jsem mohl vybudovat takovouhle sbírku, ale to neznamená, že patří jenom mně. Na světě nám nic nepatří, ani ta největší láska ne.“

Rainer Kreissl se narodil v roce 1924 v českoněmecké rodině . Po válce se na Kreisslovi Benešovy dekrety nevztahovaly, ale roku 1948 byl rodině komunisty statek zabaven, otec pracoval jako lesní dělník, matka musela do JZD a Rainer Kreissl dostal místo malíře porcelánu v někdější továrně Pirkenhammer v Karlových Varech. Od konce padesátých let pracoval jako vedoucí antikvy v Teplicích a byl zároveň soudním znalcem pro severočeský kraj. Ve vilách po vyhnaných Němcích zůstaly skvělé umělecké sbírky a teplická antikva byla díky tomu mezi sběrateli vyhlášená. Jezdili za ním také klienti z řad diplomatického sboru a brzy se o něj proto začala zajímat i tajná policie.

“Tlačili na něho, aby jim podepsal spolupráci, tak se rozhodl, že emigruje,” vysvětloval důvody odchodu strýce z republiky v roce 1963. Začal jako starožitník v Mnichově od nuly. Podařilo se mu ale získat místo u významného aukčního domu Weinmüller-Neumeistr. Později se dokonce stal ředitelem mnichovské pobočky. Dalších šest let působil ve Spojených státech, v San Francisku, a když se pak rozhodl pro návrat do Evropy, posílal z Ameriky lodí 396 beden s uměleckými díly, která během těch několika let nashromáždil. Rainer Kreissl sbíral středomořské umění – řecké a římské mramory, čínské umění, prekolumbia, porcelán, nábytek, středověké sochařství, baroko.

„Nakonec, ale vše prodal, aby mohl vybudovat „něco, co ve světě skutečně obstojí“. Tím se stala kolekce anatolských koberců a afrického umění,“ zdůraznil Jindřich Kreissl. Rainer Kreissl je držitelem čestného doktorátu Univerzity Karlovy a nositelem státního vyznamenání za zásluhy I. stupně. „Byla přeložena kniha, která pojednává o historiinaší rodiny. Musím říci, že četba té knihy, byl pro mne, kromě toho, že dcera skončila vysokou školu s červeným diplomem, asi největší citový zážitek za celý rok. Mnoho věcí jsem se o své rodině díky té knize dodatečně dozvěděl,“ uzavřel Jindřich Kreissl.