Hned první tóny harmoniky přenesli člověka do úplně jiného světa. Rázem se ocítá v malé hospůdce, kde si s těmi nejbližšími zanotuje dobře známé „odrhovačky“, míněné v tom nejlepším smyslu.
Za malou chvíli projíždí sladkou Francií s romantickými valčíky. Po té ho zvedají ze židle Vysoký jalovec, nebo Ty musíš má milá. Není divu, že se zcela zaplněný sál přidal k harmonikářům a z chutí si zapěl například píseň Na Šumavě je dolina.
Jednotlivá vystopení vtipně uváděl Standa Tatar. Na každého muzikanta měl připravený chyták, třeba: „ Kolik strun má cimbál?“ Muzikanti většinou se smíchem odpověděli dříve, než stačil dopovědět otázku.
Hosté
Mohlo by se zdát, že harmonika mladé příliš netáhne, ale tady spíše opak byl pravdou. Po několikáté v Pavlíkově vystoupil dnes už jedenáctiletý Bohuslav Ježek, se svým dědou Bohuslavem Ježkem starším. Zahráli společně námořnická tanga a směs vojenských písní.
Domácí barvy hájili opět mladí. Akordeonový septet ze Základní umělecké školy v Rakovníku předvedl Musetový valčík, Koncertní polku a Veselé muzikanty. Další Rakovničák, který na pavlíkovských prknech vyrostl byl Rudolf Vávra. Jeho nostalgický valčík a píseň Jižní Čechy neměly chybu. Diváci ho odměnili bouřlivým potleskem.
Jitka Kolářová rozezpívala sál písničkou Cestář. Se směsí písní vystoupili manželé Fišerovi. voji společnou premiéru se zpěvem na Pavlíkovské harmonice šťastně ustáli manželé Zdeňka a Jan Barešovi. „Máme hospodskou konzervatoř,“ tak vysvětlil své vzdělaní Jan Bareš. „Spolu hrajeme několik let, ale ještě jsme nezpívali.
Učil jsem na harmoniku Josefa Krajňáka. Tenkrát neměl o harmonice ani páru a jak dneska hraje i zpívá,“ ještě dodal k muzikantovi, který právě naplno hrál a zpíval na podiu. Barešovi si připravili písně: Akropolis, Den svatební a Dva stíny.
Jaroslav Mokrejš za organizátory dodal: „ letos k nám zavítali staří známí, někteří vlastně staronoví. Jsme rádi, že se nám to povedlo zorganizovat a že se naplnil sál a lidé odcházeli spokojení.
Mezi známými nechyběl ani nejstarší účastník čtyřiaosmdesátiletý Josef Bláha. Na svůj věk zcela zapomněl při skladbách Ty jihočeské vesnice, Hezounká cestiška a Ty musíš má milá.
Po oficiálním programu přišly na ředu písničky na přání. Na sesbíraných lístcích od diváků se nejvíce opakovaly třeba Tři bílé břízy, nebo Pivovarští koně.
Na závěr povstal zaplněný sál při společném hraní a zpěvu písně Ta naše písnička česká. Působivá melodie vehnala posluchačům do očí slzy. Dojemná atmosféra jen podtrhla šestý ročník krásného setkání s harmonikou.
