Mezi diváky v hledišti Tylova divadla totiž usedli také herec Martin Kraus, producent Milan Sluka a představitelé dvou menších rolí, dva Rakovničané Josef Witner a Michael Hrabal.

Jak se vám spolu před kamerou hrálo, profesionál a prakticky amatér?
Josef: Většinu scén, které jsem ve filmu odehrál, jsem měl s Martinem. Je to pan herec. Hodně jsme se skamarádili. Já tam měl vlastně samé kamarády, protože režisér je můj dlouholetý kamarád. Bral jsem to spíše jako hru. Nemám totiž žádné herecké ambice, takže jsem nebyl ani nervózní. Více méně jsme si chtěli natáčení užít a aby příběh vypadal důvěryhodně a lidi jím spíše varovali. Což si myslím, že se nám relativně povedlo.

Martin: Troufám si říci, že bez ohledu na to, kdo je tu profesionál a amatér, tak že jsme se s Pepou potkali jako dva normální lidé, chlapi s nohama na zemi, kteří si toho mají hodně co říci i mimo natáčení. Skamarádili jsme se, slyšíme na sebe. Takže spíše naopak, to, že jsme se seznámili, tak se nám pak hrálo hůře. Pepa byl v roli na mě hnusný a drsný a bylo to pro něj opravdu těžké, protože se jako lidé máme rádi. Nechodíme tedy spolu! (smích)

Můžete popsat své postavy?
Martin: Hraji Jakuba Nováka, který zkouší se svým kamarádem podnikat. Jenže ten uteče a nechá mu dluhy. On si pak začne půjčovat peníze, dokonce i od lichvářů. Dostane se do dluhů, exekucí. Takže já osobně jsem rád, že jsem postavu jen hrál. Že jsem to všechno prožíval jen jako. V podstatě je to klaďas, ale průserář a trouba.

Josef: Moje role, to je vlastně ta nejzápornější. Když se Martin dostane ve filmu do té nejsložitější situace, když se potká s těmi nejdrsnějšími lidmi, tak já jsem jeden z nich. Martin dluží jednomu kumpánovi peníze. Já kradu auta a Martin je donucen je krást se mnou.

Ve skutečnosti ale prý vaše vizáž mýlí. Jak byste se popsal?
Josef: Jsem člověk, který prošel obrovskou životní změnou. Dříve jsem asi býval trochu drsnější. Teď jsem úplný opak, přehodnotil jsem své životní priority.

Pocházíte z Rakovníka?
Josef: Narodil jsem se tady a vychodil První základní školu. Stále ještě tu bydlí maminka a sestra Štěpánka. Ale stále ještě sem jezdím. Mám tu kromě rodiny i mnoho kamarádů.

Martin: To mu může ale i uškodit. Nehraje ve filmu právě kladnou postavu a lidé si pak můžou myslet, že je takový i ve skutečnosti. Sousedi ho nebudou mít rádi, v pekárně mu neprodají rohlíky (smích).

Setkali jste se v reálu s člověkem, který měl podobné potíže?
Martin: Ne až s takhle vyhroceným případem. Ale pochopitelně je v mém okolí hodně lidí, kteří si půjčují peníze a pak se v tom plácají a ve finále nevědí, jak dál. A o to více si myslím, že má tento film nosné téma a že by ve své podstatě mohl jak mladší, tak starší generaci lidí varovat. Ať si kupují jen to, na co mají. Ať úplně neblázní, protože je to pak může semlít.

Josef: Myslím si, že v dnešní době, kdy je plno exekucí, se podobných příběhů odehrává kolem nás všech plno.

Proč by lidé měli na film jít?
Josef: Každý si v tom příběhu najde něco ze svého života, nebo svého okolí. Je to samozřejmě film, kde jsou určité věci dotažené do extrému, i když je to podle pravdivého příběhu, ale na druhou stranu v části filmu se opravdu může najít každý. Ukazuje na určité myšlení lidí, které způsobila sametová revoluce. Najednou všichni chtěli být bohatí bez toho, aby pracovali. A systém snadno dosažitelných půjček tomu také napomohl.

Martin: Před spirálou, která se pak spustí, vás nikdo předem nevaroval. Chci také upozornit, že je to první český film, který je dělán trošku jinak. Je hodně naturální, točený třeba i za pochodu v ulicích.

Josef: A bojové scény jsou třeba super. Točili jsme s nejlepšími bojovníky MMA taiboxu v České republice. Některé scény dělali kaskadéři, kteří je trénovali dlouho v tělocvičně, a výsledek je moc pěkný. Myslím si, že nic podobného jsem v českém filmu ještě neviděl.

Martin: A především to ve finále není hra na Ameriku. Na jejich akční filmy. Je to rozhodně hodně nohama na zemi.