Rudolf Jung, třímající širokou paletu fotografického vidění sahající od snímků leteckých, přes krajiny až po portréty, přivezl pro rakovnického návštěvníka hned několik souborů uměleckých snímků – Portrét, Sochy a létavci, Fragmenty.

Začneme-li popořadě, Portréty jsou prvními fotografiemi, které na „exhibici" spatříte. Převážně černobílá tvorba je určena pro všechny milovníky lidské tváře tu více tu méně protknuté k přihlížejícímu promlouvající aurou. Mezi nejzajímavější a na mě osobně děsivě působící portréty patří „Míša" zachycující záměrně přesvětlenou (a možná proto děsivou) tvář holohlavé dívky, která vás probodává očima. O to bláznivěji ten samý portrét působí ve chvíli, kdy dojdete k dalšímu snímku „Míša", kde je tatáž, ale ještě vlasatá dívka zachycena z profilu v nahrbené pozici a s hlavou čelem otočenou směrem k příchozímu. Protáhlé vyzáblé tělo v kombinaci s „naaranžovanou figurou" působí dosti neobvykle. K vidění jsou však i díla „nabubřelá" (Markéta) a „tajemná" (Romana). Opět, vložím-li své subjektivní cítění, Portréty jsou fajn, ale to nejlepší mělo teprve přijít v dalších částech galerie.

Přechodem do jiného prostoru se návštěvník dostane i do zcela jiné tvorby. Jedna místnost je věnována sérii Sochy a létavci. Autor v ní pracuje s figurálními pozicemi nahého ženského těla na desce odrážející obraz samotné „protagonistky", a to vše s nekonečným a prostor rušícím bílým pozadím. Když se pak na snímku objeví ladné nohy propnuté téměř do špiček baletky či zachycené jakoby v nesmělém poskočení a jemně se zrcadlící ve vzduchoprázdnu plujícím lesklém ostrůvku, nezbývá než zůstat blaženě zírat.
Posledním (a zřejmě tím nejpůsobivějším) střípkem do přivezené mozaiky snímků jsou Fragmenty. Se zkušeností z předchozích místností nepřekvapí, že ústředním motivem jsou fragmenty lidského, konkrétně ženského těla.

Na černobílých snímcích se snoubí skvělá práce se světlem s náhledy na ženské tělo. Stíny a paprsky světla se prohánějí, líně povalují a jindy zase vykreslují křivky nahého těla a převážně pak jeho intimních zákoutí. Kdo by snad hovořil o pornografii, jakoby nevnímal jemné (ale ne vždy!) zachycení ženské krásy. Stejně jako u předchozích Soch a létavců, a možná zde i více, se člověk zastaví, přiblble zírá a hltá – křivky a odstíny šedé. Některé fotografie z Fragmentů, ale i Soch a létavců se pak objevují ve verzi s jakýmsi rámem, který může navodit dojem plakátového zpracování snímku (z hlediska formy) anebo příliš násilného ukončení obrazu (z hlediska obsahu). Specialitou jsou i fotografie přenesené nikoli klasicky na papír, ale na látku. Ty mají díky své technice vzniku (užití kovových roztoků a UV záření) sytě modrou barvu a navzdory hrubému materiálu jsou při správné vzdálenosti obdivujícího ukázkovým příkladem realistické studie objektu.

Závěrem stručně: běžte, pozorujte a hltejte!

AUTOR: VLADIMÍR KALIŠ