Pro plaketu vítězů hudební ankety Rakovnický Otík si do redakce přišla Lada Razímová, zástupce hudebního souboru Křivoklátští hudci, který zvítězil v kategorii: Nejoblíbenější kapela.

Jaká je vaše role v souboru?

Začínala jsem jako řadová členka. Později jsem začala pracovat jako vedlejší šéfová a posledních pár let jsem vedoucí souboru. Kromě zpívání a hraní na doprovodné nástroje také upravuji písně a společně pak děláme jejich aranže.

Co říkáte na cenu?

Ta mě šokovala. Jsme okrajovým žánrem. V dnešní době se o lidovou píseň téměř nezakopne. V médiích není lidová písnička téměř slyšet. Vyrazilo mi to dech. Když jsem několik členů Křivoklátských hudců o této výhře informovala, tak byli také příjemně překvapeni.

Mohla byste soubor v krátkosti představit?

Historie souboru sahá, tuším, až do roku 1995. Křivoklátští hudci se zaměřují převážně na lidové písně a o Vánocích na lidové koledy. Dříve jsme náš repertoár doplňovali i o instrumentální skladby převážně z období renesance a baroka, ale po odchodu některých členů už toto nebylo možné. Což je, myslím, velká škoda.

Kolik vás tedy v současné době v souboru je?

O Vánocích nás hrálo dvanáct.

A kolik by vás ideálně mělo být?

Byla bych především ráda, kdybychom sehnali nějaké nové zajímavé, především mladší hlasy. A několik nových instrumentálně zručných hráčů. Ti nám chybějí. Ze souboru nám někteří důležití členové z různých důvodů odešli. Rádi bychom byli za dobrého kytaristu a violoncellistu. A vzhledem k tomu, že o odchodu uvažuje i náš současný houslista, tak hledáme pochopitelně i housle, které k našemu souboru neodmyslitelně patří. Ale kdyby byl i jiný zajímavý nástroj, tak bychom se tomu nebránili.

Jak vás lze kontaktovat?

lada.razimova@seznam.cz, popřípadě telefon: 776 666 256 nebo 722 638 733.

Máte i nějaká cédéčka…

Ano, natočili jsme tři cédéčka. První bylo zaměřeno na průřez dějinami hudby (české i světové skladby). Další bylo natočeno společně se souborem Silencium. To byl soubor složený z žáků Hudební školy Dagmar Pavlíčkové, bývalé vedoucí Křivoklátských hudců. Dnes již Silencium bohužel neexistuje. Jednalo se o vánoční koledy. A před časem natočené CD bylo věnováno převážně českým a moravským lidovým písním v našich aranžích. ⋌

Vaše nejhezčí vzpomínka na vystupování s Křivoklátskými hudci je…

Vždy spojena s vánočními koncerty. Ty mají neopakovatelnou atmosféru, kdy nás nabíjí to, že na nás lidé stále chodí. Že jsme pořád ta stará dobrá parta muzikantů, kteří se rádi vidí, a i když nekoncertujeme tak často jako jiné kapely, tak je tam stále to zdravé jádro. I kdyby Křivoklátští hudci přestali existovat, což si nepřeji, tak stále zbude spousta krásných vzpomínek a mnoho dobrých přátel. Jednu konkrétní vzpomínku lze tedy těžko vybrat.

Máte zkušebnu, kde si budete moci cenu vystavit?

Ne, nemáme. Dlouhá léta zkoušíme v Základní škole Křivoklát. Ráda bych proto vedení školy touto cestou poděkovala, neboť i škola má tedy zásluhu na tom, že Křivoklátští hudci mají kde repertoár pilovat.

Jací jsou dnešní konzumenti hudby?

Dnešní konzumenti hudby poslouchají všechno. Mnoho těch žánrů mě osobně neoslovuje, neboť jsem člověk, který je odkojen na hudbě, jež má melodický základ, je dobře zazpívána. Některé žánry, které poslouchají moji žáci ve škole, mě doslova odpuzují, neboť mám dojem, že je to rachot strojů. Je to i tím, co nám média podsouvají. Co se týká třeba rádií, tak ta moc neposlouchám. A když, tak jen stanice, kde zaznívá hudba, která dnes už třeba není úplně aktuální, ale já k ní mám blízko.

Předpokládám, že hrajete jen pro radost, ne pro nějaké finanční zisky…

Více méně ano. Pokud nějaké peníze za vystoupení uspoříme, tak se snažíme zainvestovat do dalšího cédéčka, nebo si zakoupíme případně opravíme hudební nástroje, nový kostým nebo okopírujeme nějaké materiály. Loni na podzim jsme se například rozhodli, že každý si bude moci pořídit součást zimního kostýmu, kterou potřebuje. Třeba obuv. Při hraní v kostele totiž hodně mrzneme. Jinak je to hraní pro hraní, hraní pro radost. Žádné velké zisky z toho neplynou. ⋌