V kapele jste s Tomášem Fraňkem od jejích počátků. Za tu dobu se její složení jistě hodně měnilo. Na posledních akcích jsem ovšem zahlédl například Lucii Podanou (rozenou Melčovou), která rovněž pamatuje první roky kapely…
Lucka skončila v roce 2013, kdy přešla do skupiny Tleskač. Následně měla rodinné povinnosti a nyní chodí na záskok. Není úplně stálý člen, ale uvidíme, co se z toho vyvine dál. Zpěvačky jsou v mateřském věku, takže je možné, že se ze záskoku stane i pevný člen.

Jaké vlastně byly vaše začátky? Asi se nedají moc srovnat se současnými vystoupeními…
Samozřejmě to bylo úplně jiné, odehráli jsme třeba deset akcí co roka. Bylo to i tím, že jsme hráli v jiných kapelách. V té době jsem toužil po nějakém tanečním orchestru, který mě ale minul. V mých muzikantských začátcích jsem chodil pouze na záskoky, ale nikde jsem členem nebyl. S dalšími roky přibýval i počet vystoupení a nyní jich v průměru odehrajeme 45 ročně.

Koncert kapel The Wopeners, Last Moment a Pick up Lines v Domě osvěty v Rakovníku.
The Wopeners, Last Moment a Pick up Lines rozezněli rakovnický Dům osvěty

Repertoár skladeb máte opravdu široký. Proměnil se hodně v průběhu času?
Změnil se hodně. Máme stálice, které lidé požadují, třeba si nedovedu představit zábavu, aniž by nikdo nepřišel a neřekl, že chce zahrát něco do Kabátů, to už je takový evergreen. Pak se snažíme přizpůsobovat době, co se právě hraje. Musím se ale přiznat, že je to těžké, vybrat současnou písničku, aby byla hratelná, neudělali jsme z ní nějak guláš a i blbce sami ze sebe.

Zdroj: Deník/Josef Rod

A co se týče žánrů, zahrajete třeba i něco od Deep Purple? Zabrousíte i do hard rocku?
Určitě. Snažíme se to hodně mixovat, záleží i na lidech, pro které hrajeme. Pokud bychom hráli na plese baráčníků, kde je starší generace, budeme volit jiný repertoár než na maturitním plese, kde jsou rodiče v našem věku a je zde pár babiček. Je tedy jasné, že nebudeme hrát celý večer lidovky, chceme posluchače a tanečníky uspokojit, ale zároveň chceme, aby to bavilo hrát i nás. Musím říci, že se stává, že muzikanti se se vkusem návštěvníků často nepotkávají. Vymyslíme nějakou věc, o které si myslíme, že je dobrá, ale trošku náročnější, ale u posluchačů se nepotká s odezvou.

Za více než dvacet let máte jistě nějaké pikantní zážitky. Prozradíte nějaké?
Je jich spousta. Jednou jsme zažili doslova smrtící víkend. To bylo někdy v roce 2008, v pátek byl maturitní ples v kulturním centru a mně někdo rozbil panákem střešní okno u auta. Druhý den na to jsme hráli v řevničovské sokolovně na hasičském bále. Tam se to pralo snad od půl deváté, pořád nějaké strkanice a v uvozovkách úsměvná historka byla na samém konci. Měli jsme sbaleno a v tu dobu se strkanice ze sálu přesunuly ven. Nechtěli jsme se motat mezi nimi, abychom nějakou nechytli. Seděli jsme připraveni nosit věci do aut a najednou mezi nás vpadl hasič, měl úplně otrhané prsty, jak všechny držel. Za nehty kůži sedřenou a my mu řekli, ať se na to vykašle a dá si s námi pivo a kořalku, kterou jsme vyhráli v tombole. Tak se napil, poděkoval a zase zmizel to tam rovnat. Pak jsme vyšli ven, bylo nasněženo a ten sníh u sokolovny byl úplně červený. To bylo peklo. Jinak je historek spousta, a často ne zrovna úsměvných. Někdo vleze na pódium, šlápne vám na krabici, která stojí pět tisíc, což není zrovna příjemné.

Hraní na zábavách a plesech je specifické třeba i v tom, že lidé se tam jdou především bavit, což je rozdíl oproti některým koncertům, kdy publikum často i sedí a pouze poslouchá.
Přesně tak. Myslím si, že úplně nehraje roli, jaká kapela na plese bude hrát. Pokud bude na mysliveckém plese dobrá tombola, bude mít dobrou návštěvu, ať tam bude hrát kdokoliv. To platí i na vesnicích, kde to lidé táhnou za jeden provaz a na hasičský bál vyrazí polovina vesnice. K tomu má jednu historku kytarista Míra Kejla, který hrál se zábavovou kapelou na bále. Pak v práci říkal svému kolegovi, že ho tam viděl, následně padlo dalších pět otázek a nakonec mu odpověděl, že tam byl také. Kolega se ho ptal, kde byl a Míra řekl: Já tam celý večer hrál. Zkrátka ho ani nezaregistroval. Občas mi přijde, že kapela je na některých akcích jen kulisou.

Rakovnická skupina Ideal Band patří k nejoblíbenějším a nejvytíženějším kapelám nejen v rakovnickém regionu.Rakovnická skupina Ideal Band patří k nejoblíbenějším a nejvytíženějším kapelám nejen v rakovnickém regionu.Zdroj: Deník/Josef Rod

A co vás osobně baví nejvíce? Maturitní plesy, společenské plesy nebo zábavy?
V poslední době mi připadá, že maturitní plesy už nejsou pro nás co bývaly, až na pár výjimek. Zkrátka si moc nezahrajeme. Po pár úvodních písních zmizíme z pódia někdy pomalu i na dvě hodiny, neboť pokračuje nástup, předtančení, šerpování, zlatý déšť, uklízení, doprovodný program, v poslední době ještě přibyly dražby. Poté hrajeme souvisleji, ale když už se to rozjede, po půlnočním překvapení to často převezme DJ, který ples dohrává. Možná je lepší zábava nebo společenský ples, kde hrajeme do čtyř do rána a opravdu si zahrajeme. Je to smutné, mrzí nás to, ale je to tak.

Zmínil jste, že někde hrajete i dlouho do noci. To musí být velmi náročné, skloubit hraní s prací a s rodinou?
Samozřejmě to není sranda a vyžaduje to obrovskou toleranci od partnerek a partnerů. Je to neskutečné, ale opravdu je to někdy tak, že přijdeme z práce po čtvrté hodině, v půl šesté už jedeme hrát a přijedeme ve čtyři ráno. V sobotu nějak chvíli fungujeme a v půl šesté už zase mizíme a absolvujeme to samé, neděle už je taková hodně vláčná. Když hrajeme někde u Prahy, jsme třeba i jedenáct hodin pryč z domu, někdy je to opravdu fuška.

Máte často zástupy?
Snažíme se, aby jich bylo co nejméně, mnohokrát se nám to totiž vymstilo. Řekli jsme třeba dotyčnému, ať klidně někam jede, že to zvládneme se záskokem a hned nastal zákon schválnosti, další onemocněl a už to nebylo ono, byla pak velká honička někoho sehnat jako náhradu. Snažíme se proto hrát ve stejné sestavě a záskoky moc nedělat, i když samozřejmě nemoci se ovlivnit nedají. Asi dvakrát nebo třikrát se nám stalo, že jsme byli nuceni hledat jinou kapelu jako náhradu, jinak se to ale snažíme poskládat a odehrát s vlastními silami.

Klub železničních modelářů z Jesenice u Rakovníka slaví 60 let od svého založení.
Výstava Klubu železničních modelářů připomene šedesát let jeho existence

Na jak dlouho máte nasmlouvané koncerty? Máte třeba i nějaké v roce 2026?
Na příští rok už toho máme docela dost. Myslím si, že leden a únor je již plný, máme už i tři akce právě v roce 2026 a dokonce máme zamluvený maturitní ples i na rok 2027, což už je extrém. Třídní jakmile dostane prváky, hned na začátku jim řekne, ať si jdou zarezervovat termín na maturitní ples a domluví si kapelu, a takhle to dopadne (smích).

Jak vlastně vnímáte svoji konkurenci?
My jiné kapely hrající na zábavách a plesech jako konkurenci nebereme, spíš jsou naši kamarádi. Zaplaťpánbůh, že jsou kapely, které hrají s živou rytmikou, je to jedině dobře. Když se podíváte do jiných okresů, kromě sousedního Kladenska jsou některá uskupení, kde zpívají dva zpěváci a mají puštěné samply. Hraje to bez chyby, ale pro mě to ztrácí to kouzlo. Jsem naopak rád, že tu jsou kapely, jako třeba Černý brejle z Kladenska, kteří se na Rakovnicko občas dostanou. Myslím, že to region oživí, je to zase něco trochu jiného.

Mohlo by vás zajímat: Novým Strašecím prošel tradiční masopustní průvod

Zdroj: Deník/Josef Rod