Hned na začátku spustila Seniorka Jaroslava Slavíka. I když se v sále sešli většinou dříve narození, na parketě to vytáčeli už s prvními tóny.

„Jezdíme sem často. Je tu moc krásný a prostorný sál. Rádi si zatancujeme, takže navštěvujeme také Senomaty, Stochov a i Rakovník. Teď na Silvestra jsme sem pozvali všechny známé. Je to milé, potkat je tu a pozdravit se s nimi," řekl Walter Richter s manželkou.

Někteří stálí návštěvníci dodržují zasedací pořádek a mají dokonce i svůj stůl, jako například novostrašečtí baráčníci. „Zajdeme sem rádi poslechnout si naše oblíbené písničky. Já mám nejraději Cikánku," přiznala se paní Hana. „Já Bílou orchidej," přidala se paní Milka. „A my všechny," ozvaly se další hlasy od stolu.

Svoji konkurenci přišel „okouknout" Zdeněk Hrnčíř z kapely Happy Band. „Přišel jsem s manželkou. Na tanec snad také ještě dojde. Mám nejraději rokenrol," popisoval Zdeněk Hrnčíř. Sám měl už jedno, dalo by se říci, silvestrovské setkání za sebou. „Měli jsme v Rakovníku setkání se všemi muzikanty. Nechyběli zástupci snad ze žádné kapely. Pěkně jsme si popovídali, připili na zdraví. Bylo to fajn. Jinak na Silvestra nehrajeme. Nesešli bychom se. Kolega odjíždí pravidelně na hory," vzpomínal Hrnčíř.

Párty se Seniorkou má už velkou tradici. Tancechtiví na ni „chodí" ve středu jednou za měsíc, kromě prázdnin. Akci pořádá Novostrašecké kulturní centrum. Pravidelně sem zavítá tak padesát lidí, ale na Silvestra je to vždy více.

Rytmus při silvestrovské veselici udávala Seniorka Jaroslava Slavíka z Lán. Muzikanti hráli, co si lidé nejvíce žádají, většinou taneční písničky. Lidovek už jen velmi málo. Mezi největší hity pokaždé patří Bílá pláž.

Jaroslav Slavík zavzpomínal, jak chodíval na Silvestra hrát dříve: „Tenkrát to byly jiné časy. I jiné nároky na muziku a zábavu. Dnešní mládež už chce něco jiného. I když dnešní návštěvníci jsou vlastně z naší generace, takže se jim líbí stejná hudba, třeba melodické písně a swingovky. Stále nás ještě baví, když se lidé sejdou, zatancují si a pobaví se."

Začal hrát už ve čtrnácti letech. Zažil už pěknou řádku kapelníků, například Josefa Vobrubu z TOČRu. S první kapelou hrál v Kačici. Tenkrát hodně „frčely" lidovky a tanga. Silvestry s programem už jako muzikant nezažil, ale vzpomíná si na takzvané aktovky, kdy chodil konferenciér ke stolům a bavil lidi.
„Hraní jsem přerušil v době, kdy se nám narodila dvojčata, to bylo asi na deset let. Pak jsem zase pokračoval," vzpomínal Jaroslav Slavík. Stále hraje na saxofon a zpívá. Výjimečně hrál na bicí, někdy na klarinet.

Kapela vznikla téměř před pětadvaceti lety, ale obsazení se úplně vystřídalo, takže z původního zbyl jen on. Teď už čtyři roky s ním hraje Miroslav Vachtl a František Broza. Pánové už jsou dokonale sehraní. Do svého repertoáru občas nově zařadí i nějaké dávné hity, většinou na přání publika.