Vidět a slyšet na živo padesátičlenné těleso Ústřední hudby Armády Českérepubliky s jeho sólisty a řadou hostů je zážitek, navíc když byl sobotní koncert v Kulturním centru, pořádaný Armádou ČR, městem a KC k nedělnímu Mezinárodnímu dni rodin, bez vstupného.
Pořad vtipně uváděl Václav Žmolík. Zmínil první vystoupení uniformované kapely na našem území v roce 1741, tradici vojenských hudeb, které často bývaly v některých místech dokonce dvě a vždy patřily a dosud patří ke světové muzikantské špičce. Být vojenským muzikantem, to je odedávna bezpochybnou značkou kvality. Koncert započal předehrou k opeře Carmen, ale záhy nenechal nikoho na pochybách, že Ústřední hudba AČR umí i operetu, muzikál, evergreen a pochopitelně českou polku.
Jako hosté se postupně zaplněnému sálu Kulturního centra představila houslistka Ludmila Budínská a zpěváci Jurij Kruglov, sólista Státní opery Praha, Karolína Žmolíková, Vladimíra Patáková a v závěrečném malém recitálu populární Bára Basiková. Nechyběli ani sólisté orchestru, pikola Radomila Cílečka a jím senzačně „vystřihnutý“ Turecký pochod, sekce pozounistů, trumpet, tub, dá se říct, že každý, kdo zasedne do tohoto orchestru, známého z festivalů a soutěží vojenských hudeb po celém světě, ovládá svůj nástroj s nevšední virtuozitou.
Závěr patřil nejpopulárnější české polce Škoda lásky, kterou si s orchestrem pod taktovkou šéfdirigenta Jaroslava Šípa s chutí zazpívali i všichni účinkující a lidé v sále. Líbila se tak, že ji orchestr musel ještě zrepetitovat. Krásný večer, škoda jen, že jsme si v rámci NATO nedokázali tuhle českou, po staletí budovanou tradici vojenských kapel uchovat. Dnes v celé České republice naleznete už jen dvě vojenská hudební tělesa: Ústřední hudbu AČR v Praze a orchestr v Olomouci. O to byl sobotní koncert vzácnější.
