Karel Souček (1915 – 1982), od jehož narození uplyne letos sto let, představuje nepochybně jednu z nejosobitějších postav českého malířství kolem poloviny minulého století.

Slovo profesora Pavla Štěpánka:

Po těžkých začátcích na Kladně se zapojil do slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mladí muži, kteří se postupem doby rovněž vypracovali ve výrazné osobnosti českého malířství: František Gross, František Hudeček, Jan Smetana, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák a zejména ten, kdož si získal nucenou emigrací světovou pověst, básník a univerzální výtvarník Jiří Kolář.
Jak jeho vlastní tvorba, tak podněty, které předal dalším generacím v době,kdy působil jako profesor Akademie výtvarného umění v Praze, jsou ještě živé.

Můžeme sledovat Součkův umělecký vývojod drobných skic a záznamů každodenního života, který už od čtyřicátých let prožíval intenzivně s prostými lidmi dělnického Kladna-Kročehlav, z něhož sám pocházel, ale všude, kam jej osud zavedl. Také mezi příbuzné na Rakovnicku, do Pavlíkova. Byl sem přitahován i takovými přáteli, jako byl Václav Rabas, anebo (dočasným) školním působením. Proto také první připomínka stého výročí jeho narození směřuje
do Rabasovy galerie. I později, už jako úspěšný malíř, volil tuto oblast jako odpočinkovou (v Týřovicích) a v Hřebečníkách měl svůj nejmilejší ateliér.

Tato výstava je sestavena ze tří desítek Součkových obrazů, z nichž některé, zhruba polovinu, reprodukované v monografii Jiřího Kotalíka, můžeme považovat za jeho mistrovská díla. Druhou polovinu tvoří zase málo známé obrazy, které jen zcela výjimečně opouštějí rodinné prostředí.