Výtvarník Miloš Švarc (1958) má až do 17. dubna výstavu obrazů v Galerii Samson-Cafeé, a tak jsme se sešli právě tam.

Miloši, od dob, kdy jsi vystavoval v Galerii na Pražské, uplynula řádka let a v rodném Rakovníku tě skoro nevidět, jako bys ani o publicitu příliš nestál.
Už patnáct let jsem na volné noze, snažím se uživit malováním, takže se s mými obrázky můžete setkat spíš ve větších městech. V Praze v Nerudově ulici, na Národní třídě, v Domě knihy, v galerii u Staroměstského náměstí, v Mariánkách, tam v Galerii Taťjána, v Karlových Varech, Plzni… Přiznám, že majitelé mých galerií jsou většinou Rusové a jsou to velmi vstřícní lidé.

Uživit se jen malováním, to si dnes netroufne ani leckterý akademický malíř.
Však taky poznám, když se ve světě něco děje. Po 11. září zmizeli z Prahy Američané, pak přišla povodeň a v Českých Budějovicích nebo Písku se neprodal jediný obrázek, no a současná krize? Teď je to nejhorší, nevím, jak dožiju tenhle rok, ale prý už se to začíná zvedat. A to bývaly časy, kdy by mě klidně uživila jediná galerie v Kladně. Dnes tam něco prodávají Vietnamci.

Kdy ses vlastně rozhodl opustit jistý měsíční plat a zkusit osud svobodného umělce?
Po revoluci jsem byl zaměstnán v propagaci rakovnického Kácéčka a po večerech si doma maloval. Pak jsem risknul výstavu a jsem s údivem zjistil, že je o mé věci zájem. Tak jsem si řekl: Co budu dělat velký propagační plátna pro KC, když můžu malovat svoje. Byla to nádherná doba snů, třeba ten, že až mně bude padesát, budu mít pěkný vlastní ateliér a přestanu malovat doma v pokoji.

Do rozhovoru zasáhne náhle se objevivší host, sochař Miroslav Pangrác, tvořící v sousedství: „To tvý malování je plný poezie,“ říká obdivně, což Miloše zjevně potěší.

„Večerní Rakovníky, ty dělám s radostí,“ svěřuje se. Lidi chtějí mít doma, co znají, třeba rodný domek. Pro některého výtvarníka je to pod jeho úroveň, pro mě ne. Jsem rád, když mohu někomu udělat radost. A jakýmsi protipólem těch romantických rakovnických zákoutí je příroda zalitá sluncem, park, polní cesta. V létě je vyfotím a za hnusných zim se jimi ohřívám. Za okny sníh a na štaflích rozjásané léto. Taky na kytkách se můžu barevně vyřádit.

Rád bych namaloval mladé děvče, jak sedí někde ve venkovní kavárně. Padají na ně skvrny světla… Takový obraz by zkazil snad jen idiot. Jenže najdi dneska děvče v květovaných šatech a ještě se slunečníkem. Musíš hodně zapnout fantazii, odmyslet džíny…

A protože druhou Milošovou láskou je kytara a zpěv, zavádíme ještě řeč na jeho právě zbrusu novou kapelu Bluestón, ale o tom zase někdy jindy.

AUTOR: IVO MIČKA