Češtinářka: Dětem dnes chybějí vzory, které mluví krásnou češtinou

Pro češtinu není zrovna nejlepší doba. Ze všech stran na ni útočí angličtina, moderní technologie, výuka gramatiky je prý v pozadí a nevypadá to, že by se mělo schylovat k lepším časům. Popovídali jsme si s češtinářkou Ludmilou Bílou nejen o tom, kdy úpadek znalosti naší mateřštiny začal, ale také o tom, co by jej mohlo zvrátit.

Člověku se musí zdát, že čeština dostává internetem hodně na frak, co se týká dodržování pravidel. Souhlasíte?

Bohužel. Mě to i pobuřuje, jak je naše mateřština postupně devastována. Ale nezačalo to včera, trvá to několik desítek let. Sice máme normu, spisovnou formu, kterou kodifikoval Ústav pro jazyk český, ale ani ta norma není neměnná.

Co tím myslíte?

Jazyk je živý organismus, vždy se přihlíželo k tomu úzu, jak se hovoří. Praktické používání jazyka ale hluboce narušilo určitou novotvorbu, kterou bychom měli respektovat.

Neměla by tu devastaci zastavit škola?

Určité vrstvě uživatelů jazyka je lhostejné, že se mluví hůře, než jim zobák narostl. Kdyby v sobě drželi tu přirozenou kultivaci, co jim škola dala, tak by jazyk musel vypadat o hodně lépe.

Čím to tedy je, že se nedaří jazyk vylepšovat?

Vliv těch, kdo se kultivovaně vyjadřují, je slabší než těch, kdo jsou těmi běžnými a nevzdělanými konzumenty. Svoboda projevu je na internetu obrovská, což komplikuje anonymita. Když tam budu vystupovat třeba jako Františka Nováková, tak pod tím jménem můžu psát věci, ze kterých by mi bylo za normálních okolností špatně. Jsem přesvědčena, že svoboda zavazuje, není to bezbřehé hřiště, kde si každý může dělat, co chce. Musím uvažovat, jak se budu chovat, jak budu mluvit a jednat s lidmi. Když o tom přemýšlím, řekla bych, že i způsob, jakým mluvíme, je ukotven v hloubce osobního charakteru.

Jak na tom jsou dnes školy, co se týče výuky jazyka?

Škola dává základní znalosti jazyka, rodina nesporně také. Dříve to ale bylo tak, že se učitelé věnovali gramatické části a potom dovednosti vyjadřovací. Teď je gramatická část v závěsu. Když se podíváte na metodická doporučení, tak porozumění je prioritnější. Navíc na to není v rámci různých programů tolik času, věnují se více jiným kapitolám než tomu, kde se píše jaké i nebo y. Těžko pak najdete člověka znalého gramatiky.

Co vaši bývalí žáci, jak vzpomínají na starou školu gramatického drilu?

Zrovna jsem se s několika z nich před pár dny setkala. Dnes je jeden z nich ředitelem akciové společnosti a vzpomínal, jak se mu moje výuka na základní škole hodila na vysoké, nikdy neměl s gramatikou problémy. Neustále jsem s nimi opakovala gramatická pravidla různými cvičeními a oni na to vzpomínali jako na dobré. Teď studenti dělají chyby a kolikrát je ani nevidí.

Co by tomu mohlo zabránit?

Více číst. Třeba digitální knížky vidím jako hodně dobré, je to skvělá možnost, která vychází vstříc moderním médiím. Nosit s sebou knížku z knihovny sice možnost je, ale tabulka, ve které máte stovky knih, to je něco jiného. Vidím to podle svých vlastních vnoučat, sice čtou rádi, ale když se jim koupily tyhle čtečky, tak pomohly ještě více. Dítě lásku ke slovu potřebuje. Souvisí to i s poezií, ale to je jiná kapitola. Tam by se toho děti mohly ještě více naučit.

Někde ale ten úpadek musel odstartovat. Kde vidíte vy ten prvopočátek?

Jsem přesvědčena, že dnes nemají lidé žádný vzor. Za mého mládí byli v médiích vzdělaní lidé. Nechci teď házet všechny novináře do jednoho pytle, ale někteří skutečně nebývají zářnými vzory. Horší to je ještě v rozhlase a televizi. Kolikrát někdo ústně větu formuluje tak, že byste utekl. Vidím to jako projev nevzdělanosti. A když děti nemají příklady kultivovaného vyjadřování, tak kde se to potom mají naučit?

Jak se to projevuje na mladých lidech, na studentech?

Dříve jsme dostávali od studentů domácí úkoly na stránku a půl. Dnes odevzdávají půl stránky až tři čtvrtě. Sklouzávají k jednoduchému vyjadřování, je problém použít složitější souvětí třeba o pěti větách, oddělit vše správně čárkami, použít vhodně větu vloženou, správně navazovat, vyšinutí z vazby není nic mimořádného. Doufám, že až budou starší, tak se ta dovednost zlepší. Když se ale dívám na generaci mezi 15 až 18 lety, tak jsem skeptičtější, než jsem byla třeba před 15 lety.

Není to třeba i velkým vlivem angličtiny?

Ano, to je další kapitola. Přejímají stavbu vět z angličtiny, spojují slova z cizích jazyků. Pamatuji si, když se takhle přejímala slova z ruštiny, ale bylo to v menší míře. Považuji za snoby lidi, kteří celou slovní vazbu použijí v angličtině. Nejsem proti nim, to bych zase byla zpozdilá. Ale je to projev lenosti, nevyjádřit myšlenku v češtině. Ona je totiž komplikovanější a co je komplikovanější, to bolí. Je to ale logické, byla dříve doba, kdy se více přejímalo z němčiny za Rakouska Uherska.

Kdy si myslíte, že přijde ten kýžený obrat?

Ten přijde až s postupným uvědomováním si širšího pojetí české svébytnosti.

Až se vrátí vlastenectví?

V tom hezkém a čistém slova smyslu. Český národ měl a má hodnotnou historii. Je pravda, že dějiny země byly ovlivňovány mimo vnitřního husitství vlivy zvenčí, ale právě v těch chvílích se projevila svébytnost národa. Zdá se mi, že už to pomalu přichází v něčem tak primitivním, že hledáme potraviny českého původu, byť za tím budou i ekonomické důvody.

Vlastenectví se dnes ale projevuje hlavně pouze tehdy, když vyhrajeme hokej.

Ano, to se chodí oslavit a všichni se zmalují, to ale nemám na mysli. Jde o to vnitřní, abychom to měli v sobě. Uvědomíte si to v cizině, když vzpomínáte na krásu české země. Nebo naopak, když se člověk stydí, protože se Češi chovají jako hulváti.

Co by ještě pomohlo?

Třeba náznak z médií, že se nemohou přece přijímat lidé, kteří se budou před lidmi pitvořit. Třeba to dělají ve snaze přiblížit se občanovi, ale to signalizuje, že nevědí, jaký je občan. Lidé nevolají po hulvátství. Od nositele kultury, což by média měla být, se očekává něco jiného.