„Máme tu 195 druhů hub. Všechny jsou přitom z Mělnicka, tedy až na jednu - šupinovku nádhernou, kterou jsem přivezl ze Sokolovska, když jsem tam byl na přednášce," řekl mykolog, který návštěvníkům některé houby blíž představil. Se sbíráním exponátů na výstavu do Nebužel Jaroslavu Malému pomáhalo dalších pět nadšenců.

„Podařilo se nám dát dohromady takovou všehochuť. Máme tu ale i některé hodně vzácné druhy, mezi něž patří například kalichovka půvabná. Jde o malou oranžovou houbičku, která voní po jahodovém vitacitu," přiblížil mykolog, podle něhož snad neexistuje vůně, kterou by houby nedokázaly napodobit. 

Voňavý koutek

Návštěvníci si různé vůně hub mohli sami ověřit v takzvaném voňavém koutku.

„Slzivka sladkovonná voní po kosmetice. Jedna paní, která si k ní přičichla, říkala, že cítí ruskou voňavku Ohně Moskvy. Mnoho hub voní po ředkvičkách, jiné zelenině a ovoci nebo po chemických prvcích. Například špička česneková voní víc než samotný česnek a čirůvka celerová víc než celer," popsal Jaroslav Malý.

„Jsou houby, které voní po marcipánu, po kokosu nebo po rybách. Jsou mezi nimi i nepříjemné vůně. Třeba čirůvka sírožlutá je cítit po svítiplynu," dodal mykolog, který voňavým houbám věnoval ve své nové knize Pozoruhodný svět hub celou kapitolu.

Nejvzácnější houba

I přes obrovské množství druhů na nebuželské výstavě přece jen některé houby scházely. Návštěvníci si nemohli prohlédnout například ryzce syrovinku, který už v tuto dobu téměř neroste. 

„Měli jsme problém najít hřib hnědý. Máme jen tři. Měl by začít růst, když se otepluje. Naopak jsme přinesli velké množství bedel jedlých, nejedlých i mírně jedovatých. A hodně slzivek," připomněl odborník na houby.

Nejvzácnější houbou, která byla v nebuželské sokolovně k vidění, byla čirůvka vřetenonohá, která prý roste jen asi na čtyřech místech v Česku. 

Jedovaté žampiony

Podle Jaroslava Malého houbaři v současné době v lesích i na loukách najdou nejčastěji žampiony a bedly. 

„U žampionů by si lidé měli dát pozor, protože jsou mezi nimi i jedovaté. Poznají je podle toho, že když do nich škrábnou, nejlépe na bázi, okamžitě zežloutnou a jsou cítit karbolem. Některé jedlé žampiony také žloutnou, ale až po delší době a karbol u nich neucítíte. Jedlé žampiony většinou barvu vůbec nemění nebo červenají," uvedl mykolog.

Dodal, že nejčastěji lidé narazí právě na mírně jedovaté pečárky zápašné. „Jsou teď všude. Lidé je sbírají, a pak jim je zle," varoval Jaroslav Malý.

Čtěte také: Zraněnou houbařku hledal v lesích v okolí Kokořína vrtulník