VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jaroslav Čvančara: Nedělám nikdy nic pro slávu, ani pro peníze

Praha /ROZHOVOR/ - Historik, spisovatel, publicista a hudebník Jaroslav Čvančara zanedlouho oslaví sedmašedesáté narozeniny. Další výročí ho potom čeká ve čtvrtek 12. listopadu, kdy se v pražské Lucerně sejdou legendy české country scény. Čvančara je muž mnoha povolání, který má doma nespočet historických knih, pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů a je odborníkem na československý domácí a zahraniční odboj.

11.11.2015
SDÍLEJ:

Historik, spisovatel, publicista a hudebník Jaroslav Čvančara.Foto: DENÍK/Pavla Janoušková

Co speciálního připravujete na koncert?

Vymyslel jsem si věc, která se zprvu úplně nelíbila, protože muzikanti jsou bývalí rockeři a nemají tak velký vztah k bluegrassu nebo pětistrunnému bendžu. Ale, jak je to v knize Kmotr: Učinil jsem jim nabídku, kterou nemohli odmítnout… Celý večer nakonec bude zahájen skladbou, kterou zahraje Dvanáct bendžových apoštolů.

Kdo tam bude hrát?

Uvede je Marko Čermák. Před padesáti lety nebylo vůbec nic o bendžu známo, ale on do toho svým entusiasmem ostatní pobláznil. Nikdo ani nevěděl, jak se na něj hraje, jak takové bendžo pořádně vypadá. Dneska někteří výrobci bendž, jako Rosťa Čapek, vyrábí špičkové nástroje, které vyváží do hodně zemí světa a hraje na ně třeba Ricky Skaggs. Včera mi Rosťa volal, že se vrátil z Japonska. Byl udivený, co je tam výborných bendžistů.

Máte svou nejoblíbenější skladbu?

Tu, kterou budou hrát bendžisté na koncertu. Jmenuje se Foggy Mountain Breakdown a český překlad je Bendžo z mlžných hor, kterou nahráli kdysi Greenhorni. Je to skladba, kterou nemůže žádný bendžista opomenout. A všichni ji pojedou v doprovodu bluegrassové kapely.

Jak jste se dostal k muzice?

Bendžo jsem vždycky miloval. Pětistrunné jsem ale neznal, jenom tenorové z jazzu, filmu a dixilandu. Jako klukovi se mi to líbilo. Pětistrunné bendžo jsem poprvé zaslechl u kytaristy Greenhornů Josefa Šimka. V roce 1965 zakládali svoji kapelu. V té době jsme chodili na tajné filmové projekce na elektronickou fakultu, kde jsem se seznámil právě s Josefem Šimkem. Pouštěl mi nové nahrávky, které chytil na rádiu pro americké vojáky. Tam zněly bluegrassové skvosty. Josef mě bral na zkoušky, na kterých jsem ani nedutal a poslouchal.

Byl to pro vás velký zážitek?

V roce 1967 mi v noci volal Marko, jestli bych nezavolal bratrovi Františkovi, který uměl anglicky. Zjistil, že do Prahy přijel americký bendžista Bob Yellin, který hrál na jakési módní přehlídce na dnešním Výstavišti. Jeli jsme za ním do hotelu a bylo to zlomové setkání. Marko do té doby hrál na ladění, které si víceméně vymyslel, ale nebylo špatné. Začal se pak podle Yellina učit pravé bluegrassové roly a ladění. Potom už přišli další skvělí bendžisté, jako Petr Třebický z KTO, Mirek Řihošek z Rangers nebo Pavel Brümer z pozdějších Fešáků.

Kdy jste se jako kapela Taxmeni dali dohromady?

Vznikli jsme na trampu. Chodil jsem do oddílu Jaroslava Foglara a z odrostlejších členů se vytvořila trampská osada Zlatý horizont. Díky muzice a dalším okolnostem jsme se seznámili s osadou Hejkalové, což byla v podstatě část skupiny Greenhorns. Patřili tam i výtvarníci a další prima lidi. Líbilo se mi, že to nebyli žádní takzvaní takytrampové. Byli to vzdělaní, inteligentní kluci a díval jsem se na ně jako na starší vzory.

Podnikali jste třeba společné akce?

Někdy ano. Jednou jsem měl možnost jet s větší partou trampů na Berounsko, na zříceninu hradu Týřov. Hráli jsme u táboráku od večera do rána. Tam jsem se seznámil s dalšími kamarády. V Praze jsem přemluvil i svého bratra, protože byl jazzman a hrál na kontrabas a další nástroje.

Taxmeni vznikly až později?

O dva roky. Mezitím jsem šel na vojnu, kterou jsem přežil díky muzice. Odtud jsem vytáhl skvělé hráče, například Pepu Blažejovského. Začali jsme na podzim 1970 cvičit. Na basu s námi hrál hráč Miloš Petrák z České filharmonie. Byl úplně skvělý a zvedal lidi ze sedadel. Mohl být s námi, bohužel, jen jeden rok.

Pamatujete si na první vystoupení?

Bylo to v březnu 1971 na salonu Greenhornu na Smíchově. Vzali nás tam jako hosty na tři písničky. Bylo to něco monumentálního. Byli asi rádi, když už jsme vypadli z pódia, protože posluchači chtěli od nás stále přidávat. Petr Novotný to utnul, naštěstí. Totiž víc jak pět písniček jsme stejně neuměli.

Jak jste sám viděl stoupání obliby Taxmenů?

Nejdříve jsem si říkal, že bych si rád zahrál s kamarády u táboráku. To bylo první přání. Potom jsem chtěl kapelu, se kterou bychom mohli zahrát na Portě. Nato přišlo přání Portu vyhrát. Časem se dostavila první nahrávka. Ze skromných přání se pak vyklubaly další.

Jaké máte přání teď?

Co se týká muziky, už snad ani žádné. Dokonce si myslím, že jsem přesáhl svoje možnosti. Nejsem nijak zvlášť talentovaný hudebník. Obklopoval jsem se lidmi, kteří byli hudebně lepší než já. Osobně nemám ambice, hraje to teď skvěle a ohlas od lidí je bezva.

Půlstoletí české countryVe čtvrtek 12. listopadu ve velkém sále pražské Lucerny oslaví od 19 hodin narozeniny několik kapel. Večerem budou provázet herec Pavel Zedníček a dramaturg Country radia Pavel 'Bezi' Bezouška. Hostem koncertu bude i Petr Novotný. Vystoupí: Greenhorns - slaví 50 let, Taxmeni - slaví 45 let, Fešáci - slaví 40 let, Tučňáci - slaví 35 let.

Uměl jste si představit, že byste někdy pracoval jako historik?

Absolutně ne. I když moji první knihu jsem napsal, když mi bylo devět let. Jmenovala se Příšerná kniha. Měla asi jen čtyři listy a napsal jsem ji proto, abych všechny, kdo ji budou číst, vyděsil. Jenže k mému zklamání se při čtení všichni smáli, až jim tekly slzy. Když jsem vyrostl, pochopil jsem proč. V nevinné dětské duši jsem použil výrazy, které ve světě dospělých měly ovšem erotický podtext. Staly se klasikou, protože některé citáty z ní se uchytily dodnes.

Prošel jste si různá povolání, jak těžké to bylo?

Byla škoda, že jsem nemohl studovat, stejně jako moji sourozenci, kvůli rodičům - podnikatelům, kteří byli pro tehdejší režim nepřijatelní. Abych ale všechno nesváděl jen na politické okolnosti, musím přiznat, že jsem na školu v mládí absolutně kašlal. Když kantor začal s výkladem, který mě zrovna nezaujal, přepnul jsem myšlenky na svoje filmové a literární hrdiny, žil ve svém světě koníčků a zájmů. Dostat se na vyšší školu bylo v podstatě nemožné, otec byl každou chvíli zatýkán, v bytě nám dělali časté prohlídky, brali věci. Byla to naprostá decimace rodiny. Maminka si nic nepřipouštěla, ke štěstí ji stačilo, že má děti kolem sebe a starala se, abychom netrpěli nouzí a hlady. Otec byl tak trochu bohém a fatalista.

Na kterou školu jste nakonec šel?

Maminka někoho uplatila na dopravním podniku. Pamatuju si, že to byla láhev whisky. Vůbec nevím, jak ji sehnala, byla tenkrát jedině v tuzexu. Daný člověk zařídil, že jsem se směl učit lakýrníkem. Ale ve druhém ročníku mě přehodili na písmomalíře a po vyučení jsem mohl pracovat v propagaci dopravního podniku, kde jsem dělal náborové reklamy. Po vojně jsem nastoupil do Osobní lodní dopravy, kde jsem maloval různé reklamní tabule a nápisy na parníky, jako Labe, Děvín.

Kdy vás napadlo, že se budete zajímat o historii?

Už z prvního učňovského platu v roce 1964 jsem si koupil knihy. Nejdříve dobrodružné, protože jsem chodil k mistru Zdeňku Burianovi a zajímalo mě vše, co maloval. Většiny beletrií jsem se nyní zbavil, ale tohle si z nostalgie schovávám. Mají úžasnou vazbu, papír a ilustrace. Seznámil jsem se s vydavateli Toužimským a Moravcem. Ten mi po dvacetikoruně prodával tyto nádherné knihy.

A co historické knihy?

Moje první kniha o historii byla Kokoškova Admirál Canaris. To bylo v roce 1967. Válka měla dopad na naši rodinu a všechny souvislosti mě tudíž zajímaly.

První knihu jste vydal v devadesátých letech?

Dřív to ani nešlo. Byla to brožurka, která se jmenovala Akce atentát.

Spolupracoval jste i na různých dokumentech a filmech. Je těžké vyhnout se subjektivitě?

U dokumentů to nebylo nic těžkého. Bavilo mě to, navíc u toho byly výborné týmy. S hranými filmy už nechci mít ale nic společného. Chápu, že hraný film se řídí jinými pravidly, začínám nesnášet zbytečné fabulace. Díky nim vznikají jen další zbytečné legendy a mýty. Nejlepší film o atentátu zatím natočil za hluboké totality Jiří Sequens. Byl dobře natočený, i když měl v sobě skryté čertovo kopýtko v podobě politického podtextu.

A aktuální zpracování?

Pokud vím, nyní dokončují film o atentátu Američané. Nemohu ho hodnotit, když jsem ho neviděl. Věřím, že v něm budou skvělí herci, že film bude nabouchaný akčností. Obávám se, že zase půjde po povrchu. Heydrichiáda v sobě skrývá mnoho dalších stříleček až antických příběhů. Například úděsná poprava 294 nejbližších příbuzných a spolupracovníků v Mauthausenu. To se skutečně stalo a filmaři hraných filmů právě tohle vynechávají. Jen vzpomeňme, jak silnou scénu režisér Vajda vytvořil v závěru filmu Katyň. Nerad bych, aby se americký film o Anthropoidu nestal jen dalším zbytečným filmem o atentátu.

Proč?

Protože do omrzení filmují, že Gabčík předběhl před mercedes a že Valčík dal signál zrcátkem. Dneska už víme, že to tak nebylo, ovšem filmaři jsou tím stále opojeni.

Na čem aktuálně pracujete?

Dokončuji monografickou knihu o samopalníku východní fronty plukovníku Pravomilu Raichlovi. Jeho postava a úžasný příběh mne fascinuje. Osudy Raichla, to je doslova život na hranici smrti a některé momenty jsou až neuvěřitelné. Měl jsem čest se s ním seznámit. Bohužel jsme nestačili probrat všechno, protože náhle zemřel. Za pomoci jeho přátel, například hokejisty a trenéra Augustina Bubníka, senátora Petra Bratského, nejbližších příbuzných a archivních fondů musím některé údaje rekonstruovat.

Jak vnímáte své poslání v ústavu?

Chci zvolnit a některé aktivity ukončit. V Ústavu pro studium totalitních režimů jsou na mě hodní, mám v podstatě tvůrčí svobodu. Mám povoleno dělat i doma, co si víc mohu přát. Přesto chci skončit.

Na co se vrhnete?

Možná napíšu článek, ale už mě stojí hodně sil. To by snad ještě šlo, ale cítím, že ztrácím motivaci. Je to podobné jako v muzice. Nedělám to ani pro slávu, ani pro peníze, ale vše musí to mít určitý smysl. A vzhledem k tomu, co se děje v Evropě, ve společnosti, kam to všechno směřuje… Dovolím si parafrázovat Nietzscheho, který řekl, že historie nás učí, že se z ní lidé nepoučí.

Jaroslav Čvančara- narodil se 20. listopadu 1948 v Praze
- pedagog, historik, spisovatel, publicista a hudebník hráč na banjo, kapelník countryové hudební skupiny Taxmeni
- pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů jako historik v oblasti domácího zahraničního odboje za druhé světové války a v padesátých letech
- působí jako odborný poradce a spoluautor dokumentárních televizních, rozhlasových pořadů, filmů a výstav
- má dvě kočky Anežku Českou a Anýzka

Čtěte také: Jan Vyčítal: Kolikrát vstanu, nasnídám se a pak si zase lehnu

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

11.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Účetní 16 760 Kč

Účetní všeobecní Účetní. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16760 kč, mzda max. 25230 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: kompletní účetnictví firmy, mzdy., Nabízíme: podnikové stravování., Kontakt: osobně (7:00-15:00 hod.), e-mailem issjesenice@issjesenice.cz nebo tel. 313599325 (7:00-15:00 hod.). Pracoviště: Integrovaná střední škola, jesenice, žatecká 1, Žatecká, č.p. 1, 270 33 Jesenice u Rakovníka. Informace: Jana Kinkalová, +420 313 599 325.

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 12 200 Kč

Pomocní pracovníci ve výrobě Pomocný dělník ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Možnot zajištění ubytování., Kontakt: tel.602550660 nebo e-mailem vafservice@email.cz. Pracoviště: Vaf logistics service s.r.o. - pivovar krušovice, U Pivovaru, č.p. 1, 270 53 Krušovice. Informace: František Vágner, +420 602 550 660.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B 18 000 Kč

Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy nemocných a raněných) Řidič/ka pro rozvoz pizzy. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení na dobu neurčitou., Požadavky: řidičský průkaz sk. B., Pracovní doba: krátký, dlouhý týden, soboty a neděle volno., Nabízíme: obědy a večeře zdarma., Kontakt: osobně nebo e-mailem job@pizzafly.cz. Pracoviště: Naděžda laňková - provozovna, Obětí okupace, č.p. 642, 271 01 Nové Strašecí. Informace: Naděžda Laňková, .

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Ostatní specialisté a 25 470 Kč

Učitelé a vychovatelé pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami Učitel/ka střední školy. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25470 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Jsme Střední škola, zaměřená na vzdělávání dospělých žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, trvale žijících v domovech sociálních služeb., Jedná se o pracovní poměr nebo dohodu o provedení práce na jeden rok s možností prodloužení., Hrubá měsíční mzda dle tarifu., Kontakt: tel. 773611167 nebo e-mailem gabriela.hebka@euroinstitut.cz, Hledáme: , a) Učitele odborných předmětů, b) Učitele odborného výcviku, c) Učitele střední školy, d) Speciálního pedagoga pro střední školu. Pracoviště: Euroinstitut, praktická škola a odborné učiliště - pracoviště, Samota ÚSP, č.p. 224, 270 33 Jesenice u Rakovníka. Informace: Gabriela Hebká, +420 773 611 167.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté SK Rakovník porazili Malši Roudné po penaltách, v základní hrací době skončil zápase 0:0.

Propad rakovnického SK nadále pokračuje

Šanovský profesionální golfista Jan Cafourek.

Golfista Jan Cafourek prošel v Kunětické Hoře cutem

Sobotní dopoledne se v Rakovníku neslo v duchu cvrnkání kuliček

Rakovník – Husovo náměstí v Rakovníku patřilo v sobotu hráčům kuliček, ti se v tradiční soutěži utkali O zlatou kuličku. V rámci již 44. ročníku soutěže změřili své síly desítky hráčů, kteří byli rozděleni do čtyř kategorií – nejmladší, mladší, starší a dospěláci.

Rakovník hodinu odolával pražské Slavii

Rakovník – Už letní sluníčko přivítalo na umělé trávě Městského stadionu v Rakovníku pozemní hokejisty mistrovské Slavie Praha, kteří v minulém týdnu navíc úspěšně reprezentovali český klubový hokej na evropském poháru v Ženevě a z prvního místa vybojovali postup do druhé nejvyšší evropské klubové Trophy. Rakovničtí se však obhájce titulu nelekli a sehráli výborné utkání.

OBRAZEM: Sokolští bratři a sestry si užili Slet Sokolské župy Budečské

Kladno - Sokolskou hymnou a celou původní československou hymnou byl v sobotu zahájen již osmnáctý Slet Sokolské župy Budečské, při kterém bylo zároveň oslaveno sté výročí od vzniku Československé republiky. Zaplněná kladenská sportovní hala pak mohla sledovat bezmála dvouhodinové pásmo pestrých ukázek různé sokolské činnosti.

S internetem si aktivně tykají čtyři pětiny Středočechů

Střední Čechy – Za aktivní uživatele internetu se hrdě mohou označit tři čtvrtiny Středočechů. Vlastně ještě víc; téměř čtyři pětiny. Ukazují to čerstvě zveřejněné údaje statistiků. Minimálně jednou týdně podle nich využívá internetové služby 77 procent obyvatel kraje. Velké rozdíly lze však zaznamenat podle věku. Zatímco ve skupině mladých do 25 let jsou on-line téměř všichni a i ve věkové skupině 16–54 let dosahuje míra užívání 94 procent, podíl pravidelných uživatelů starších 55 let je zatím 46 procent.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT