Jak vznikl zvyk slavit advent?
Advent je období, kdy věřící symbolicky očekávají narození Ježíše Krista. Počátky má tato tradice zřejmě v italské Ravenně v 5. století. Název vychází z latinského slova „adventus“, tedy příchod, a zřejmě od 11. století se i u nás ustálil počet čtyř neděl, kdy je Advent držen do Vánoc. Období očekávání má ale ještě starší pohanskou vrstvu, spojenou se slunovratem.

Čím začíná advent?
Začíná první adventní nedělí, letos 3. 12., kdy je od toho dne při mši vynechána část zvaná Gloria na znamení vnitřního ztišení. Kněz bude oblékat po čtyři týdny fialovou postní barvu a také věřící se omezí v jídle a budou více přemýšlet. Dříve před adventem končily také všechny taneční zábavy a oslavy.

Jaký význam jednotlivé týdny adventu mají?
Každý den je sloužena jitřní mše, tzv. roráty, a každou neděli je pak zapálena na věnci svíce s jiným významem. Při první neděli je to fialová, tzv. svíce proroků, kteří předpověděli Ježíšovo narození. Druhý týden se zapaluje další fialová „betlémská“ svíce, symbolizující lásku. Při třetí neděli je to růžová „pastýřská“ svíce jako připomínka pomalu končícího postního období. A k poslední neděli patří fialová „andělská“ svíce jako symbol pokoje. Během adventních týdnů jsou také méně zdobeny kostely a střídměji se hraje na varhany.

Jaké jsou adventní obyčeje?
Adventní věnce se u nás sice rozšířily až počátkem 20. století, ale starších zvyků se udržovalo hodně. Patřil sem obvykle již svátek sv. Ondřeje, 30. 11., kdy děvčata i chlapci věštili z různých úkazů, co je čeká v blízké době. Chodili třepat plotem, odlévali olovo, házeli střevíc atd. Den před sv. Barborou, 3. 12., pak chodila po vesnicích bíle oblečená děvčata, která drmolivě nabádala děti k modlitbě a vymetala z příbytků zlé síly. Děvčata si pak druhý den nosila domů větvičku „barborku“, která o Vánocích rozkvetla. Rodině tím přinesla štěstí a děvčeti předpověděla, že se vdá. Adventním světcem je také sv. Mikuláš, který obchází rodiny s dětmi 5. 12. A v předvečer sv. Lucie, 12. 12., chodila děvčata oděná jako bílé „Lucky“ a obdarovávala hodné děti a chránila chalupy před zlými silami.



Liší se adventní zvyklosti napříč našim krajem?
Určitě najdeme řadu rozdílů, např. specialitou středních Čech, přesněji Kolínska, Kutnohorska či Podřipska je postava tzv. Ambrože. Ten běhal 6. 12., před svátkem sv. Ambrože, kolem kostela jako bíle oblečený s černou špičatou čepicí a rozhazoval dětem bonbóny a zároveň je honil metlou. Více rozdílů bychom našli oproti moravským krajům, kde bylo např. zvykem od svátku sv. Lucie až do 25. 12. každý den odkládat poleno jako ochranu před čarodějnicemi a poté s poleny zatopit. V případě Benešovska je pak zásadní, že až do konce 19. století patřilo k nejchudším oblastem Čech a dlouho se tu konzervovaly zvyky i prvky lidové architektury. V rámci prstence středočeských okresů tak Benešovsko etnograficky vynikalo např. ještě po roce 1960.

Proč si myslíte, že jsou Vánoce, oproti jiným svátkům, tak dominantní?
Dominantními se staly vlastně až s poklesem role náboženského života, u nás především po roce 1948. Do té doby byly hlavním svátkem Velikonoce, kde pro věřící vrcholil příběh o spasení. Význam Vánoc jako svátku dárků ale rostl i s hospodářským rozvojem regionu. Je dobré si připomenout, že ve zdejších vesnicích zdomácněly vánoční stromky až kolem roku 1900.

Jak se během adventu, Vánoc schází vaše rodina?
Scházíme se při Štědrém večeru u společné večeře. Za další částí rodiny pak odjíždím podblanickou krajinou, takže to má pro mě i „putovací kouzlo“.

Znáte určitě řadu obyčejů. Dodržujete je také doma?
Uf, vánočními zvyky žiju delší dobu spíše v muzeu při přípravě etnografických výstav (smích). Ale stromek zdobím, to se taky počítá.

Jaké bylo vaše největší vánoční přání v dětství?
Další dobrá otázka (smích). Už si asi nevzpomenu, ale rodiče jsem bral jako Ježíškovy vyslance, s kterými jsem předjednal možnosti. Takže přání bylo většinou splněné.

Na co se orientujete v Muzeu Podblanicka?
Jako historik se zaměřuji na vývoj regionu v 16. - 19. století a samozřejmě přesahuji i do dalších období. Mojí denní náplní je příprava výstavních projektů, správa archivní sbírky a edukační práce především se školami.

Co aktuálně nabízí návštěvníkům Muzeum Podblanicka? Připravujete nějaký vánoční program?
Již teď vás adventně naladí v zámku Vlašim výstava „Drátenické řemeslo“, která připomíná mistry dráteníky z dob našich prababiček a především současný rozvoj řemesla. V Benešově na Malém náměstí můžete již teď navštívit výstavu „Kristus Pán se narodil“, kde zažijete kouzlo tradičních českých Vánoc s Ježíškem v jesličkách a dalšími zvyky. Drátenický „Tvořivý Advent“ ve vlašimském zámku čeká návštěvníky 6. 12. a uvidíte výrobu drátěných ozdob, zdobení perníčků a další zajímavosti. Milovníci hudby ocení ve čtvrtek 14. prosince v zámku „Vánoční koncert“, na kterém vystoupí Daniela Demuthová (mezzosoprán), Žofie Vokálková (flétna) a Zbyňka Šolcová (harfa). Kutily pak potěší 15. 12. program „Vánoční tvoření“, který bude součástí výstavy „Drátenické řemeslo“.

Jindřich Nusek
Působí od roku 2005 jako historik v Muzeu Podblanicka, p. o., je autorem stálých expozic Auerspergové (zámek Vlašim), Kraj tónů (zámek Růžkovy Lhotice) a spoluautorem expozice S přesnou muškou (zámek Vlašim). Jako autor stojí u dlouhé řady muzejních výstav z novějších např. Zdravíčko, pane doktore (2011), Páter Vlasák a kulturní spolky (2012), II. světová válka a Podblanicko (2015), V chalupách pod Blaníkem (2016), Loutkové Vánoce (2016) či Za vlády Marie Terezie (2017).