„Už jsme se s ním v pondělí vítali,“ řekl ve čtvrtek 25. června Deníku vlašimský farář Jaroslav Konečný. Připomněl, že Miroslav Auxt přichází proto, aby vystřídal dosavadního kaplana neboli farního vikáře Václava Revendu. Ten zamíří do nedalekých Votic. Nyní ale 34letý Auxt pobývá na Slovensku, odkud pochází. Poté, co minulou neděli sloužil svou první mši jako novokněz v kostele sv. Prokopa na pražském Žižkově, bude tuto neděli slavit primici také v kostele sv. Alžběty Uherské ve Zvolenu.

Nový domov i nový život

Ze Zvolena Auxt pochází – a tam také absolvoval gymnázium. Pak odešel studovat do Prahy na Univerzitě Karlově – a stal se molekulárním biologem. Následně pracoval v oboru: v Institutu molekulární genetiky Akademie věd ČR v pražské Krči. Duchovní rozvoj však prožíval na Žižkově; v tamější farnosti sv. Prokopa. Životní dráhu změnil před osmi lety: nastoupil do teologického konviktu – a čerstvě završil svou přípravu na kněžskou službu absolutoriem Lateránské Univerzity v Římě. Dosud působil jako jáhen v pražských Kunraticích.

Přímou cestu ke kněžskému poslání neměl ani druhý z nově vysvěcených kněží: 40letý Robert Benno Štěpánek, kterého znají farníci v Kralupech nad Vltavou, kde vykonával jáhenskou službu. Původně tento brněnský rodák vystudoval na univerzitě ekonomii, pracoval v oboru, ale i jako archivář na biskupství nebo pošťák. Poté, co vstoupil do řádu dominikánů, dospěl během studia ve Francii k poznání, že je povolán pro kněžskou službu. Jeho novým působištěm se stane Praha; kostel sv. Václava u smíchovské lokality Anděl.

Farnosti jsou obsazené

K tomu, zda má římskokatolická církev kněží dostatek, Jiří Prinz z Arcibiskupství pražského, do jehož působnosti spadá podstatná část středních Čech, Deníku sdělil, že všechny farnosti jsou obsazené. Tlumočil nicméně slova generálního vikáře Jana Balíka, že církev si poradí s jakýmkoli počtem. Pokud by jich bylo hodně, lze je využít pro misijní účely; v opačném případě je zase možné posílit aktivitu laiků (přičemž zkušenosti z Afriky či Asie ukazují, že růstu křesťanství to vůbec nemusí být na škodu; naopak).

Poukázal také na to, že z pohledu působení farářů je na místě uvažovat o změně – nyní je totiž hodně zaměstnávají i ekonomicko-správní povinnosti; vedle duchovních správců jsou i správci budov. Mnozí žehrají, že jim to ubírá čas na naplňování zásady, že církev je tady pro lidi.

Do středních Čech částečně zasahují také území diecézí královéhradecké, litoměřické, plzeňské a českobudějovické. Z nich byli noví kněží vysvěceni pouze v té nejvýchodnější. Zda některého z těchto pěti mužů čeká služba na území Středočeského kraje – tedy v části Kutnohorska, Kolínska či Nymburska – však mluvčí Biskupství královéhradeckého Pavel Sršeň Deníku neřekl.

„Kde budou působit, dáme ve známost v příštích dnech,“ konstatoval. K aktuálním počtům kněží poznamenal, že pokud je dnes v rodinách méně dětí než před sto lety, je i méně božích povolání pro kněžskou službu. Příchod kněze z Polska nicméně už není tak běžný jako dřív. Dnes jsou aktuální spíše reorganizace se spojováním farností. „Systém platný od doby Marie Terezie se mění,“ podotkl Sršeň.

Cesta k působení v kněžské službě

- Nejde o volbu profese; adept musí cítit boží povolání ke kněžství – a jeho odhodlání i povolání se přezkoumává

- Přípravou na kněžské působení jsou teologický konvikt a následné studium v kněžském semináři

- Již před vysvěcením bývá budoucí kněz v kontaktu s farníky jako jáhen (ten se například podílí na bohoslužbách, kdy zejména předčítá evangelium, na obřadech, vyučuje náboženství, ale věnuje se i charitativním záležitostem či zařizuje administrativu)

- Přijetí kandidáta do kněžského společenství představuje svěcení biskupem, spojené i s kněžským slibem

- První bohoslužba, kterou čerstvě vysvěcený kněz slouží, se označuje jako primice; představuje mimořádně významnou událost nejen v jeho životě, ale i v životě farnosti; zpravidla se koná v místě, odkud novokněz pochází – či odkud vzešel pro duchovní službu