Až za dalších pět měsíců se dostala na gastroenterologii, kde jí lékaři diagnostikovali celiakii. „Z vyprávění vím, že to tehdy, v roce 1995, bylo složité. Bydleli jsme kousek za Prahou. A když mamka chtěla koupit bezlepkový chléb, musela buď do Prahy, nebo si ho nechat poslat poštou,“ vzpomíná Kristýna.

Spolužačka se mi smála

Do školky, ale i do školy, nosila vždy vlastní jídlo. „Tím, že jsem měla celiakii od narození, jsem nikdy ani nic jiného nepoznala, přišlo mi normální, že jsem to měla jinak než ostatní děti. Netrápila jsem se tím. To ostatní kolikrát nechápali. Třeba ve druhé třídě, když jsem odmítla bonbón, se mi jedna spolužačka smála. Prý jestli držím dietu…“

Její spolužačka nepochopila význam bezlepkové diety. Nepochopila, že Kristýně nejde o hubnutí, ale o zdraví. „Byla jsem hodně uvědomělá. A když jsem nevěděla, z čeho se bonbón skládá, radši jsem si ho nevzala.“

Mimochodem – strach, kde všude je lepek, byl oprávněný. „Dříve byl lepek v lentilkách, v mnoha zmrzlinách, v různých polotovarech či dochucovadlech. Někdy se také stává, že někde lepek je, pak tam za pár let není a pak ho výrobci zase začnou do pokrmu dávat.“

I když je tedy na mnoho potravin zvyklá, její rutinou je číst si pokaždé složení výrobku. Co kdyby…

Na oslavách vyzobu ovoce

Bezlepkovou dietu Kristýna vnímá jako svou součást. Peče bezlepkové pečivo, dorty… „Ale není to tak, že bych na každou oslavu, na kterou třeba jdu, si napekla jídlo,“ směje se. „Stalo se mi sice, že jsem přišla na oslavu, a tam jsem neměla co jíst, vše bylo s lepkem. Ale většinou to jistí třeba ovoce. Minimálně to mohu vyzobat.“

S lepkem se setkala jen třikrát v životě. Poprvé šlo o rebelii ve třech letech. „Ukradla jsem mamce rohlík, protože jsem chtěla vědět, jak chutná. Ale nechutnal mi,“ přiznává.

A dvakrát se stalo, že si v kavárně dala pokrm, který byl označený jako bezlepkový. Ale nebyl. „Došly bezlepkové sušenky, které nahradili těmi s lepkem. Už to ale zapomněli označit. Naštěstí tím, že dietu dodržuji poctivě, mě ten večer pouze bolelo břicho a měla jsem ho nafouknuté.“

Je možnost, že někdy Kristýna bude moci jíst lepek? „Reálně to u celiakie nejde. Je to nevyléčitelná autoimunitní nemoc,“ popisuje a dodává, že navíc není jediná. Kromě ní má ještě Crohnovu chorobu. Musí proto vynechávat určité potraviny, které jí ve střevech zhoršují záněty – například mák, papriku či rajče.

Jídlo na cesty

Kristýna je doktorandkou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Její doménou je zoologie. Díky studiu se dostala na zajímavá místa do zahraničí – do Japonska nebo na Balkán. Zatímco její kolegové řešili pouze oblečení, ona musela vždy dopředu řešit, jestli budou na místě bezlepkové potraviny. „Když mám pochyby, jídlo si musím s sebou vozit.“

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.

Rýže, pohanka, brambory, ryby, bezlepková šunka… Kristýna nemá pocit, že by v životě byla o něco ochuzená. „Celý život jím věci bez lepku, nestrádám. Všechno bylo snazší i díky Společnosti pro bezlepkovou dietu, která pořádá bezlepkové trhy. Díky nim jsem se před lety dozvěděla, jak se mám stravovat a co všechno je vůbec na trhu. V životě jsem tedy šťastná. Plním si sny. A jde to i bez lepku.“

Společnost pro bezlepkovou dietu ve zkratce:
Vznikla v roce 2001. Je celostátní pacientskou neziskovou organizací. Jejím cílem je pomáhat lidem s nesnášenlivostí lepku (celiakie, Duhringova dermatitida, alergie na lepek, neceliakální glutenová senzitivita).
Nejrůznějšími formami celiakie trpí více než 1 % evropské populace, což v České republice představuje přes 100 000 lidí. Za tohoto předpokladu je u nás diagnostikována pouze jedna čtvrtina celiaků.
Spolek provozuje největší informační portál o bezlepkové dietě www.celiak.cz, pořádá Gluten Free Prague Expo nebo Vánoční bezlepkové trhy.