Kliknutím zvětšíteVšechno to začalo jedním úplně nevinným výletem do Benátek.
Bylo to asi před třemi lety, kdy se Jakub zeptal Elišky na destinaci, kterou ještě neviděla, nebo kterou by chtěla navštívit. Ta si vybrala Benátky. „Když jsem Elišce řekl, že zítra vyrážíme, tak si myslela, že si dělám legraci. Když jsem jí ale večer psal, že mám domluvené auto, tak pochopila, že to myslím vážně, sbalili jsme se a jeli. To byl první zlomový bod,“ uvedl Jakub.
Dalším zlomovým okamžikem pro mladé cestovatele bylo dobrodružství, při kterém si autem vyrazili na dovolenou bez jasného plánu cesty. „Tak jsme projeli východní blok Evropy přes Slovensko, Maďarsko, Bosnu a Hercegovinu,“ vysvětlil Jakub.
Poprvé si zastopovali, když se přihlásili na akci s názvem LowCost Race, jejíž cílem je projet určité země za co nejnižší cenu. Aby si vyzkoušeli, jestli to půjde, tak se vydali na cestu z Prahy do Itálie. Ve Veroně byli z Prahy „na dva stopy“. Potom přišel samotný závod, při kterém tímto způsobem najezdili asi 13 až 14 tisíc kilometrů.
Nápad na cestu kolem světa se jim přes to zprvu zdál jako šílenost. Potom se ale plány mladých manželů začaly měnit v realitu. Na konci roku 2018 dali výpověď, začali plánovat a nakupovat vybavení…
Cestovatelé z Mladé Boleslavi pojedou kolem světa. Autor: archiv Jakuba Švajdy
Jak bude vypadat samotná cesta?
Jakub: Osmého dubna máme let do Lisabonu, do Portugalska, kde budeme pár dní, potom se stopem dostaneme do Porta, projdeme Portugalsko, z Porta máme let na Madeiru, kde budeme asi 10 dní trekovat. Z Porta se poté přesuneme do Madridu, odkud už pojedeme stopem po zemi nebo lodí. Budeme se tedy pohybovat ze západu na východ, koncem roku chceme překročit hranici s Asií.
Nechceme nic uspěchat, v jednotlivých zemích bychom chtěli vždy strávit asi měsíc. Jsme zaregistrovaní v aplikaci Helpix, která zprostředkovává dobrovolničení. Různé organizace přes ni nabízejí práci výměnou za ubytování a stravu.
Za jak dlouho objedete svět?
Jakub: Dáváme si na to tři a půl roku, možná čtyři. Máme hrubý plán cesty, ale kvůli vízům nebo bezpečnosti počítáme s tím, že se bude měnit. Chceme ale vyjet z východu a vrátit se ze západu.
Eliška: Hlavní náš cíl je Asie, Nepál, pokud se poštěstí tak Bhútán, Indie a Barma. Okolí Himalájí a jihovýchodní Asie je hlavní cíl, Evropu jedeme, abychom se rozjeli, otestovali nové vybavení, a tak dále.
Cestovatelé z Mladé Boleslavi pojedou kolem světa. Autor: archiv Jakuba Švajdy
Proč vůbec cesta kolem světa?
Jakub: Sobecky kvůli nám, abychom poznali to, co se ve škole učilo, nebo co vidíme v televizi a v realitě se dozvíme, že všechno chodí úplně jinak. Že střípek země, kterou poznáme prostřednictvím médií je něco úplně jiného. Budeme se snažit udržet se v každé zemi alespoň měsíc a zároveň to zprostředkovat našim sledujícím. Chceme tak dvakrát třikrát týdně dělat příspěvek na Facebook a jednou měsíčně psát cestopis.
Nechceme se pohybovat v nějakém vysokém standardu, pětihvězdičkový hotel je všude stejný. Rádi bychom se pohybovali ve vrstvě normálních pracujících lidí, jako jsme my. V takové vrstvě a pak ještě na vesnici je možné něco doopravdy poznat.
Máte z něčeho obavy?
Eliška: Rodina mě vychovávala v tom, že stopování je nebezpečné, že mě někdo zabije a okrade. Když jsem ale poprvé zvedla palec a začala stopovat, tak jsem zjistila, že je to fajn. Poznáváme nové lidi a povětšinou, jak se říká mezi stopaři, „blbec“ nezastaví. Zastaví ten, kdo se stopováním sympatizuje. Nám zastavovali vesměs fajn lidé, jenom dvakrát jsme se setkali s nestandardní situací. Stopli jsme si Němce, já se učím Německy, a Kuba chtěl, abych si k němu přisedla a konverzovala s ním. No a on to byl kamioňák, který neměl rád ženy, potřeboval se vypovídat a nedošlo mu, že vedle něj sedí žena.
Jakub: Na hranicích Chorvatska a Bosny a Hercegoviny jsme stopovali při LowCost Racu. Chovarstko je na stopování špatné. Protože jsou dovolenkářská země, tak všude vidí peníze a vytratila se lidskost. Takže jsme se z Chorvatska do Bosny dostávala velmi dlouho. Stopovali jsme na jedné benzínce a najednou tam přijel pár mladých kluků se starým golfem a říkali, že nás do Bosny vezmou. Cestou, kdy jsme se blížili k hranicím, jsme jim dali pasy, protože to se musí. Přejíždíme hranice a jeden z nich najednou stáhl stínítko, vytáhl si balíček asi třiceti občanek a jednu si vybral. V tu chvíli jsem se rozhlédl kolem sebe, a uviděl zacvokovaný strop, rozpárané sedačky a tak dále. V tu ránu mi bylo jasné, že tam musejí mít zašité drogy, nebo kdo ví co. Za hranicemi nás vysadili a nic se nám nestalo.
Cestovatelé z Mladé Boleslavi pojedou kolem světa. Autor: archiv Jakuba Švajdy
Co na cestování říkají vaše rodiny?
Eliška: Naši z toho vůbec nejsou nadšení. Ti by byli radši, kdybych byla doma a měla děti, ale já chci nejdřív vyrazit na cestu kolem světa.
Jakub: Ne že by byli naši nadšení, ale nikdy mi nebránili. Vědí, že jsem stejně tvrdohlavý. Všichni z rodiny hlavně říkali, že kdyby bylo potřeba, ať se ozveme a můžeme se někam vrátit. Byt jsme totiž pronajali. Babička je ráda, že jedeme, ta nám velmi fandí, ale bojí se o nás. Je to něco, co lidé nedělají úplně běžně a riziko na cestách je vždycky.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
