V hojném počtu se dostavili zaměstnanci charity včetně zakladatelky a bývalé ředitelky charity Marie Mackové nebo vedoucí občanské poradny Racek Petry Zítové. Přišli ale i lidé, kterým charita pomáhá řešit každodenní problémy v jejich životech.

Hlavním tématem besedy byla především činnost charity a financování jejích projektů. Činnost charity byla v regionu započata před více než 25 lety a od té doby se rozrostla do osmi různých středisek, z nichž každé pracuje s jinou cílovou skupinou. Sféra vlivu na občany je tedy obrovská.

Jsou tam dva nízkoprahové kluby pro děti a mládež, Maják a Kotva. Dále občansko-právní poradna Racek a středisko Na Sioně soustřeďující se především na práci s dětmi trpícími autismem.

Dále zde působí Duhové atrium, největší středisko, které se soustředí především na péči pro seniory a lidi bez domova, centrum Domek nabízející doučování pro děti a sociální aktivizaci pro rodiny s dětmi, rodinné centrum Kopretina nabízející aktivity pro rodiče s dětmi, středisko A + D, kde probíhá sociální rehabilitace a kde mentálně a fyzicky postižení občané vytváří v chráněných dílnách věci na prodej.

Poslední dobou se také velmi rozrůstá Dobrovolnické centrum, které vysílá své dobrovolníky do nemocnic nebo domovů seniorů v Kutné Hoře a v Čáslavi.

Kritické období

Jedním z hlavních problémů neziskových organizací je obecně financování jejích projektů. O peníze na další rok se žádá do konce října a často se může stát, že k vyplacení dojde až v květnu. Období mezi prosincem a květnem tedy často bývá kritické. Projekty se nemohou rozjet, protože jsou limitovány nedostatkem peněz na svůj rozvoj, a často může být v ohrožení i samotná existence služby poskytovaná občanům.

Neziskové organizace se věnují určitému spektru činností a tyto činnosti vykonávají dobře a svědomitě - je tedy problém, že proto, aby daná nezisková organizace získala dotace z Evropské unie, musí neustále přicházet s inovacemi, které jí ve výsledku ale spíše škodí, protože se nemůže soustředit na již zaběhnuté činnosti. Z tohoto začarovaného kruhu často nebývá úniku.

'Obyčejné' problémy

Michal Horáček objíždí různé regiony a v nich debatuje s lidmi o tom, co je nejvíce trápí právě v jejich městě. A přestože se hodně mluví o tom, že největším problémem současného světa je migrační krize či krize Evropské Unie, obyčejní lidé nejčastěji uvedou, že nejvíce je trápí to, že se nemohou ze své vesnice dostat do města kvůli nevyhovujícím komunikacím.

Tyto problémy, ač se zdají banální, jsou právě ty, které určují celkovou spokojenost. Jejich vyřešení může vést k vyřešení i problémů mnohem větších a globálnějších.

Michal Horáček se zájmem poslouchal vyprávění zaměstnanců a dělal si poznámky, diskutoval, ptal se a říkal i svůj názor na danou problematiku. V závěru besedy uvedl, že jeho cílem je zaměřit se právě na tyto menší a „obyčejné" problémy lidí v jednotlivých částech České republiky.

Čtěte také: Je potřeba nerelativizovat hodnoty a vážit si funkčních rodin

Martina Veberová