Právě vypravit se na rozhlednu Máminka na Krušné hoře u Hudlic na Berounsku doporučuje Linda Dlouhá ze Středočeské centrály cestovního ruchu. Radí to všem, kteří se nenechají odradit rozmary počasí, kdy v uplynulých dnech sněžení vystřídal déšť – a tak spřádat plány na výlety je nyní složitější. Pokud to ale klapne, Máminka nabídne odměnu v podobě úchvatného výhledu na velkou část Berounska i na hrad Točník. A když počasí přeje, dohlédnout lze třeba i do Prahy – ale také až na Šumavu nebo spatřit Ještěd. Či Klínovec, abychom na zdejší Krušné hoře nezapomínali ani na Krušné hory. Mimochodem – oba názvy mají stejný původ (a nesouvisí s náročným prostředím): odvozují se od staročeského výrazu „krušit“, což znamenalo těžit. Zde se dobývala železná ruda.

K Mámince skrz Tátovku

Po zaparkování v Hudlicích je možné vydat se po modré značce alejí Tátovka – přičemž už cestou z hřebenu hory se nabídnou výhledy na Hudlice, Beroun a z druhé strany na rozlehlé křivoklátské lesy i malebné vesničky. Pozvolná cesta do kopce umožní výšlap i malým výletníkům – a není ani problém vyjet s kočárkem. K oddechu navíc může posloužit několik laviček.

Základní tábor na nejvyšší hoře světa. Mount Everest se kvůli velkému počtu horolezců mění v skládku. Každý z nich po sobě průměrně zanechá osm kilo odpadu.
V Nepálu vzniká unikátní galerie. Exponáty vyrobí z odpadků z Mount Everestu

Odpočinout si od stoupání do vrchu umožní také zastávka v Myšlenkové zahrádce – což je pěšina s citáty napsanými na dřevěných destičkách. Vede tam odbočka po kamenech. „Další případná zastávka potěší právě děti,“ upozorňuje Dlouhá. „Na dřevěné cedulce se dozvíte, že se tu ukrývají Hudlinoš a Hudlinoška. Kdo to je a kde je najdete? Mějte oči na stopkách a určitě je objevíte,“ vybízí.

Výhled nejen z rozhledny

Vzhled rozhledny Máminka odkazuje na někdejší triangulační věž – stávala zde totiž dřevěná konstrukce sloužící zeměměřičům při tradičním způsobu zaměřování pozemků; už tehdy se využívala i jako místo výhledu do kraje. „V roce 2006 se v hlavě místních zrodil nápad vytvořit rozhlednu připomínající právě tuto původní věž a propojit alej Tátovku s rozhlednou Máminka,“ připomněla Dlouhá. A když se místních zeptáte, asi budou jmenovat Radka Oliče, který při plánování podoby obou lokalit myslel na své rodiče; tak se zrodily jejich netradiční názvy.

Podobu rozhledny, jež k nadmořské výšce 609 metrů přidává dalších třiatřicet (nicméně vyhlídková plošina se nachází v 21 metrech), navrhla architektonická skupina Martina Rajniše. A my už víme, že tvar trojbokého jehlanu nezvolila náhodou. Přístupná je Máminka od června 2015. Pozorně návštěvníci obhlížejí i jednotlivé schody, nesoucí vzkazy od dárců a příznivců. Mimochodem – i oni často mysleli na své máminky.

Nová trvalá protihluková stěna u Průhonic.
U dálnic ve středních Čechách se letos mají stavět kilometry protihlukových stěn

V okolí Hudlic je však možné navštívit i další vyhlídková místa. K nejznámějším patří Hudlická skála (487 metrů nad mořem). Nabídne nejen rozhled, ale i možnost nakouknout do jeskyně, s níž se pojí různé pověsti. Nejznámější vypráví o panně, která zde šije košili. Pomalu; udělá jeden steh za rok. Avšak až bude hotovo, přijde konec světa… Hudlice se také mohou pochlubit významným rodákem, kterého dodnes připomíná jeho rodný dům; zaujme i zvenku jako roubenka připomínající tradiční lidové stavitelství. Pro toho, kdo dával ve škole pozor, nebude problém odpovědět rovnou zpaměti: do které doby patří Josef Jungmann a čím se proslavil?

Měření krajiny pohledem z věže
Na informační tabuli na vrcholu Krušné hory pod rozhlednou stoji: „Na Krušné hoře stála již v minulosti dřevěná věž. Byla součástí velké trigonometrické sítě, budované hlavně v devatenáctém a v první polovině dvacátého století i na území dnešní České republiky. Smyslem budování této soustavy bylo zpřesnění zaměření území pro potřeby armády a státu (dříve tedy monarchie). Geodeti při své práci používali stolky s dalekohledy, navzájem museli na sebe vidět, aby mohli na základě měření následnými výpočty, založenými na vztazích úhlů a stran trojúhelníka (odtud trigonomická síť), „spočítat“ plochy lesů, luk a pastvin, ale i měst a obcí. Památkami na toto měření jsou trigonomické body, rozseté po celé krajině.“

Zdroj: Středočeská centrála cestovního ruchu