Jedny z prvních druhů jsou například skřivan polní a čejka chocholatá. První jedinci se u nás objevují již počátkem února, kdy jsou běžné prudké výkyvy počasí a zcela běžný je v této době i mráz a sněžení. Pro skřivana jsou na to i známá lidová rčení –„Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout“ na 2. února, které krásně vystihuje nepřízeň počasí u nás v době jejich prvních příletů. Druhé rčení je „Na sv. Matěje, skřivánek vesele si zapěje“. To připadne na datum 24. února, kdy už tady u nás má o dost lepší šanci na přežití. Po těchto druzích přilétá ve druhé polovině února špaček obecný a po příletu špačků se naše krajina již začíná rychle zaplňovat dalšími druhy. A když v první polovině března po ránu vyjdete do přírody, tak již všude slyšíte hlaholit ptačí zpěv. Kos černý, pěnkava obecná, drozd zpěvný, zvonek zelený atd… Více už Vít Štancl.

Někteří ornitologové říkají, že globální oteplování dlouhodobě zkracuje dobu, po kterou některé druhy setrvávají v teplých krajinách. Co je na tom pravdy?
Asi na tom něco bude, ale rozdíly mohou zatím dělat řádově jednotky dní. Za významnější považuji to, že se u nás v posledních pár letech rozšiřují některé druhy, které jsme dříve v podstatě vůbec neznali. Například nádherná vlha pestrá, kterou jsme v naší republice ještě před pár lety viděli hnízdit pouze na jihu Moravy. V současnosti již hnízdí v Čechách, většinou ve starých pískovnách. A je to zřejmě její reakce na změny klimatu.

Kroužkujete ptáky mimo jiné na jezerech Lázně Toušeň a Malvíny u Čelákovic, která se zrodila právě z pískoven. Proč se kroužkování vlastně provádí, k čemu je dobré?
Kroužkování ptáků má v Evropě historii již přes sto let a u nás ho zastřešuje Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze. V počátcích se provádělo pro zjištění místa zimování evropských ptáků a jejich migračních tras. Dá se říci, že první úkol je již z větší části splněn, ale ve zjišťování migračních tras jsou pro spoustu druhů v našich vědomostech ještě veliké mezery a hlavně se otevírají další a další veliká témata s ohledem na to, o čem jsme před chvílí hovořili. Globální oteplování a reakce ptáků na tyto změny klimatu, jejich přizpůsobování se změnám klimatu.

Jaký druh ptactva je pro lokalitu Lázně Toušeň – Malvíny nejtypičtější?
Především zde na třech uměle vytvořených menších ostrovech hnízdí již více let početná kolonie racka chechtavého, z posledního hnízdění v minulém roce odhaduji cca 450 párů. U tohoto druhu se u nás v posledních třiceti letech rapidně snižují počty hnízdících ptáků. Třeba pro jižní Čechy býval hnízdící racek chechtavý naprosto charakteristickým a běžným druhem. Přibližně od roku 1990 se jeho stavy začaly prudce snižovat a v současné době zde kolonie racků buďto úplně zanikly, nebo se jejich stavy dramaticky snížily. To je podle mne asi největším přínosem toušeňského jezera, co se ptactva týče, že zde již více let tato kolonie racků úspěšně hnízdí.

Evidujete i další vzácné druhy?
Pravidelně zde v hnízdní době pozorujeme i několik jedinců racka černohlavého a vídám tu lovit rybáky obecné. V zimních měsících zde byla například pozorována potáplice severní, dokonce i v několika exemplářích najednou, to je u nás hodně vzácný host ze severu. Dále kajka mořská, další severní host, u nás ještě mnohem vzácnější než ten předešlý, morčák velký i morčák prostřední… Na tahu se zde při lovu objeví i orlovec říční, který u nás nehnízdí, jen vzácně protahuje. Je to nádherný dravec, větší než káně lesní a jezero mu slouží k lovu, živí se rybami. Z druhů, které zde pravidelně hnízdí, jsou to potápka roháč, hnízdí zde ve více párech, potápka malá, výše zmíněná kolonie racků, husa velká a další, ale to by bylo na zdlouhavý seznam…

Zmíněná jezera reprezentují bývalé pískovny. Proč jsou mezi ptactvem tak oblíbené?
Jezera jsou pro ptactvo důležitá nejenom pro jejich hnízdění. Neméně důležitá jsou pro ně i v období jejich tahu, kdy pro ně slouží jako zastávka. Musíme si uvědomit, že ptáci na tahu překonávají obrovské vzdálenosti a pro jejich úspěšné překonání je pro ně životně důležité, aby se někde mohli na tahu zastavit, posilnit se, nalovit si, odpočinout si a teprve potom mohou zase letět dále. Jezera tedy ptákům v podstatě slouží po celý kalendářní rok. V období jejich jarního tahu, potom v období hnízdění, v době podzimního tahu i zimování. A pro některé ptačí druhy jsou pískovny v dnešní době dokonce náhradou za jejich přirozené biotopy, které již u nás ztratily. Takovým klasickým příkladem druhu, který je v současnosti existenčně závislý na přítomnosti pískoven je břehule říční. Naše nejmenší vlaštovka, která většinou hnízdí v koloniích v aktivních pískovnách.

Podle jména to vypadá, že původně hnízdila v březích našich řek.
Ano a podobně jako ledňáček říční si v nich vyhrabávala nory, těsně jednu vedle druhé. Tento pro ni přirozený biotop již u nás v podstatě neexistuje a musela si proto zvolit náhradu. A tou jsou svislé písčité stěny právě v pískovnách. Často zde hnízdí i ve velkých koloniích a je nutné zde střežit, jestli se v právě těžené stěně břehule neusadily. V takovém případě je nutné ve hnízdní době přesunout těžbu na jinou stěnu, aby o svá hnízda nepřišly a po jejich vyhnízdění zde může těžba normálně pokračovat. Bez přítomnosti pískoven, by v naší hodně pozměněné krajině břehule již v podstatě neměly šanci kde hnízdit.

Jak vypadá soužití těžařů a břehulí v praxi?
Jedna z takových pískoven po léta pro břehule výborně sloužila nedaleko za Brandýsem nad Labem u Otradovic. Každým rokem jsem na ni jezdil a břehule zde hnízdily v obrovské kolonii čítající odhadem až 2000 hnízdních nor. Majitel zde v době jejich hnízdění nechával těsně pod obsazenou stěnou zatlouci v řadě dvoumetrové kolíky, které zaměstnance varovaly, že zde v době hnízdění nemají těžit.