S nečekaným dobrodružstvím se večer svěřila na sociálních sítích. „Smysl pro humor a sebeironie. Tomu jste rozuměl. Tak snad jsem vám udělala radost,“ vzkázala Havlovi prostřednictvím twitteru i facebooku. Prý by se určitě smál.
Kytičku měla podle svých slov připravenou od rána – co ale neměla, byl dostatek času. Ve středu se totiž v rámci jednání Rady Asociace krajů ČR konalo setkání hejtmanů věnované hledání shody o návrhu změny takzvaného rozpočtového určení daní (jde o podíl z daňových výnosů, který stát posílá do rozpočtu jednotlivým krajům podle více než dvacet let starých pravidel – a představitelé středočeského hejtmanství se dlouhodobě netají přesvědčením, že vzhledem k nárůstu počtu obyvatel kraje by měly střední Čechy dostávat zhruba o dvě miliardy korun ročně více, aby rozdělování bylo spravedlivé; to ovšem znamená, že by se tyto peníze měly jiným krajům odebrat). Prostě: pracovní zaneprázdnění přispělo k tomu, že se na hřbitov, který má nyní v říjnu otevřeno mezi osmou a osmnáctou hodinou (ještě v září to bylo do 19:00), dostala právě až před šestou večer. Odejít včas nestačila.
„Chvíli jsem u vás přemýšlela o naší zemi, o tom, jak jste tvrdil, že až bude nejhůř, zase se to v dobré obrátí – a také jsem přemýšlela, jestli ta blbá nálada tehdy byla stejně blbou náladou jako dnes, nebo méně blbou, nebo ještě blbější,“ shrnula Pecková, jak a proč se přihodilo, že nakonec mezi hroby zůstala zamčená. Brát za kliku nestačilo: branka se neotevřela.
Zjevně nebyla první, komu se to přihodilo. Na hřbitově jsou na to zařízeni: u východu je vyvěšena cedule s telefonním číslem, kam lidé, kteří nestačili odejít včas, mají zavolat, aby jim ostraha přišla odemknout. Tak se stalo – a středočeská hejtmanka byla v Praze nejen vysvobozena, ale také poznána. Vzniklé situaci se pak smály dvě ženy: jak ona, tak paní z ostrahy.
