Tento dojem naznačil příjezd k hypermarketu ve Vestci na Praze-západ. Hledání parkovacího místa sice bylo skutečně hledáním, avšak stačilo se pořádně rozhlédnout; žádné objíždění. A uvnitř? Solidně zaplněno, ale nikoli nabito; problém s dodržováním rozestupů rozhodně nebyl. Pokud jde o použití respirátorů, všichni bylo přímo vzorní. I zákazník, na němž ve chvíli, kdy nakupoval u pultu s lahůdkami, bylo vidět, že je poněkud veselejší; sám připouštěl, že je „takovej vtipnej“.

Toaletní papír? Zájem jako loni

To, že se lidé v těchto věcech zdají být o rok zkušenější, potvrdila slova jedné z pokladních: nákupní horečka se tentokrát nekonala. „Já si myslím, že lidi už to tak nehrotěj jako na jaře,“ konstatovala. Nákupy zásob před rokem, kdy se očekávala první koronavirová omezení a nikdo nevěděl, co nová doba přinese, si ještě leckdo dobře vybaví: na některé zboží se mnozí doslova vrhli. Skupovali tehdy mouku, cukr, těstoviny, konzervy, olej, polévky v pytlíku – a, jak si ještě spousta lidí vzpomene, také kvanta toaletního papíru.

Tentokrát tehdejší dobu připomínal snad jen zájem o toaletní papír; ten si zákaznici odváželi ve velkém. Dvě XXL balení naráz? Žádná výjimka! Nápadně více než obvykle bylo v nákupních vozících vidět také dětské pleny. Jistota je jistota. A pokud by se druhům zboží měly přidělovat medaile za oblíbenost, horkým kandidátem na cenný kov by byl alkohol všeho druhu. Jako kdyby většina nakupujících vzala za své, že kampaň proti pití Suchej únor už je na konci – a tak se mnozí pokusí dohnat a předehnat, co snad zameškali. Jinak se regály viditelně vyprazdňovaly spíš jen tam, kde byly žluté cedulky upozorňující na slevové akce.

Knížky nebo hračky zato nevybíral nikdo; tato oddělení zůstala obehnaná páskou s upozorněním na zákaz prodeje tohoto zboží. A třeba v sekci obuvi, i když byla otevřená, se nedalo zavadit o jediného zákazníka. V nedalekém papírnictví se podařilo zastihnout školačku Andulku, jež si právě vybírala pero. „Nějaké úplně obyčejné,“ konstatovala, když sama obhlížela cenovky ještě bedlivěji než maminka, kterou doprovázela.

Že zásoby nedělá, protože teď nenakupuje na základě úsudku, ale podle stavu peněženky, řekla Deníku kadeřnice Jitka. „My pracujeme v první linii těch, co to postihlo, posteskla si na adresu koronavirových omezení. Zato zákazník Milan si na to, jak se v covidové době daří jeho řemeslu, zatím nestěžuje. Když na něj z chladicího regálu vykoukla uzená slanina, jež přes perforovaný obal zavoněla na dálku, vybral si balení s tím, nejsympatičtějším, půlkilovým kouskem. Nakonec ale stejně odešel bez špeku. Čárový kód pokladna nenačetla, nepomohlo ani ruční zdání čísel – a než se zdržovat, až se to nějak vyřeší, raději mávl rukou; jít si pro jiný kousek nechtěl. Brát ohledy na ostatní přitom nemusel: nikdo za ním ve frontě nestál.

Velký nápor přišel jen po ránu

Bez návalů u kasy se ve stejné době poklidně pracovalo také o deset kilometrů dál v supermarketu v osadě Sulice-Želivec. „Teď to máme klidnější, ale kluci, co tu byli ráno, říkali, že lidí přišlo opravdu hodně,“ poznamenala pokladní. „Vykoupili všechno maso a mouku brali po balíkách,“ upřesnila. Tým prodejny měl skutečně v uličkách prodejny navezených hned několik boxů se zbožím k doplnění.

Zákaznice Anita však odmítla odhad, že odpoledne dorazili už jen ti, kteří si při sobotě dále pospali. „My vybírali pro dceru jarní bundu, kterou jsme chtěli vyzkoušet,“ vysvětlila, že před omezením provozu obchodů bylo třeba nakupovat i jinde. A pan Karel, který si neodnášel nic víc než pár rajčat a vejce? Ten vlastně zásoby dělat chtěl. Není místní, ale zvykl si zde občas zastavit, když jede kolem po staré benešovské. Ze zdejší nabídky kdysi náhodou vyzkoušel okurky se sladidlem a orientální hořčici, zachutnaly mu – a zůstal jim věrný. Hlavně mu jako diabetikovi vyhovují obsahem cukru. Když jel kolem v sobotu, blýsklo mu hlavou, že kdo ví, kdy za nových poměrů zase bude mít příležitost… V tom, že tentokrát v regálech nenašel ani ty správné okurky, ani tu správnou hořčici, však nevidí problém. Shánět jinde zatím nemíní.