Byl to Jakub Pokorný, manžel hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO). Na akci se vypravil společně se svou ženou – a s devítiměsíční dcerkou Emou. Ta má v hejtmančině kanceláři i postýlku v podobě kočárku – tentokrát však zůstávala v kočárku skutečném. Tatínek v něm holčičku také povozil po rozlehlých chodbách úřadu, aby se pohoupala a snáz usnula. Mimochodem – pracovnu své manželky sice Pokorný zná – avšak co je hned za bočními dveřmi, viděl poprvé. Jde o jednací místnost rady kraje, kterou si návštěvníci mohli prohlédnout společně s dalšími sály, síněmi a kancelářemi. Otevřen byl také třeba salonek neboli takzvaná „malá rada“ navazující na sekretariát hejtmanky, kde byl vystaven i hejtmanský řetěz, nebo hned několik jednacích místností.

Volno nevolno, náměstek úřadoval

Navštívit však bylo možno i pracoviště jednotlivých odborů krajského úřadu (a to i s možností položit dotazy jak osobně, jak i písemnou formou) – a také pracovny konkrétních radních. Ty nemají jednotnou tvář; každá z nich je zařízena jinak. A mohou i leccos napovědět o svých uživatelích. Třeba radní pro oblast investic a veřejných zakázek Martin Herman se pochlubil trojicí dresů „hokejového útoku“: ten se jménem Jaromíra Jágra, a to i s osobním věnováním, dostal nedávno k padesátinám, Strakův dres, jemuž rovněž nechybí podpis, byl dárkem k narozeninám o deset let dříve. „A třetím je Plekanec, se kterým se trochu znám,“ řekl radní Deníku. Sportovní trofeje v podobě vlaječek jsou k vidění také v pracovně Martina Draxlera (ANO), krajského radního pro oblast regionálního rozvoje, cestovního ruchu a sportu.

Že se kvůli návštěvám v rámci dne otevřených dveří snažil uklízet písemnosti rozložené po stole, připustil náměstek hejtmanky s kompetencí pro oblast financí a evropských fondů Gabriel Kovács (ANO). Ovšem s tím, že výsledek není takový, jaký by si přál – avšak plnění krabice papíry „na vyhození“ ukončil s tím, že ty další už prostě musí zůstat. „Tady se posadím na stůl, abych zakryl ten největší nepořádek,“ prohlásil, když zmerčil objektiv Deníku.

Jeho kancelář je poněkud atypická. Právě v ní skončil nábytek pořízený kdysi Davidem Rathem (tehdy ČSSD) pro hejtmanskou pracovnu, když se tato místnost předloni upravovala podle představ nynější hejtmanky Jermanové. Ta si přála místnost světlejší, odlehčenou a vzdušnější. A mimořádné to v Kovácsově pracovně bylo i dalšího důvodu: ačkoli je sobota volným dnem, přítomnost kolegů v rámci dne otevřených dveří nenechal Kovács bez využití. „Už jsem projednal dva materiály, teď probíráme třetí,“ řekl Deníku hodinu před polednem – přičemž ukázal na radního pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Roberta Bezděka (ANO), který byl zrovna na návštěvě.

Zvědavce, kterých nebylo málo, však na krajském úřadu nejvíc lákal jednací sál zastupitelstva. Místnost, kde se rozhoduje o milionech i miliardách korun, upoutá mikrofony v zastupitelských lavicích, hlasovacím zařízením i blikajícími velkoplošnými obrazovkami – v sobotu se však na několik hodin stala i výstavní síní představujících atraktivní skvosty ze sbírek příspěvkových organizací kraje v oblasti kultury.

Středověký obrázek za hodně milionů

Hned tři exponáty přivezli zástupci GASK – Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře: repliky císařské koruny (která běžně slouží na akcích pořádaných k propagaci kraje, přičemž v zahraničí se setkává s mimořádným ohlasem, a kraj ji také půjčuje do expozice na hradě Karlštejn) i královské neboli svatováclavské koruny a Kutnohorské iluminace s výjevy zachycujícími těžbu stříbra ve středověku. Ta byla vydražená v roce 2009 v aukci v Londýně za částku v librách, jež podle nynějších informací odpovídala 14,5 milionu korun (bezprostředně po dražbě za osobní účasti hejtmana Ratha nicméně tehdejší ředitel GASK Jan Třeštík informoval, že náklady se po započtení daně a přirážky aukční síně Sotheby's vyšplhaly na konečných 17,14 milionu). Obě koruny, vyrobené na objednávku Středočeského kraje v Turnově, se setkávaly s mimořádnou pozorností – a zvlášť kolem té císařské se točila spousta návštěvnických dotazů k jejím jednotlivým součástem a symbolům.

Ukradené stříbro získalo na hodnotě

Zájem ale vyvolávaly i exponáty ze sbírek středočeských muzeí. Zvláště 11kilogramový kus surového stříbra, který vlastní Hornické muzeum v Příbrami. Uchvátí nejen svou hmotností a rozměry (25 x 20 x 15 cm), ale vlastně i svým příběhem. Na povrch se tento materiál dostal někdy v osmdesátých letech minulého století, a to právě v Příbrami. V rámci těžby uranu na šachtě číslo 21. Tehdy byl ukraden – možná na haldě, možná však už v podzemí, jestliže je přesně zmapováno, ze které žíly pochází.

Něco takového nebylo v té době výjimkou, řekl Deníku ředitel příbramského muzea Josef Velfl. Uranovým dolům šlo hlavně o uran – byť zrovna z šachty 21 se díky materiálu předávaného rudným dolům získalo i hodně stříbra. Ne vždy se však postupovalo přesně podle předpisů – a stalo se, že krádeže vyšetřovaly tehdejší hospodářská kriminálka i Státní bezpečnost. Unikátní kus, tehdy ještě v podstatné míře a téměř k nerozeznání obalený kalcitem (který byl následně odstraněn a pak ještě následovalo chemické čištění), kdosi vynesl a propašoval do zahraničí. Unikát byl prodán kupci v Rakousku. Pak změnil majitele a dostal se do Německa – a tam byl v roce 2013 nabízen na velké burze minerálů v Mnichově, kde nakupují i muzea. Co bude k mání, se to příbramské dozvědělo předem z vydaného katalogu, kde byl masivní kus stříbra představen i s rodokmenem upozorňujícím na jeho příbramský původ.

Tamější muzejníci se tehdy rozhodli pro pokus o jeho „návrat domů“ – a úspěšně. Nákup za 11 tisíc eur se podařil. Podle tehdejšího přepočtu dosahovala cena 310 tisíc korun; dnešní hodnota se pohybuje kolem milionu. Ředitel Velfl dodnes netají radost, že se podařilo sehnat peníze: pomohlo oslovit tehdejšího hejtmana Josefa Řiháka (ČSSD). „Potřebnou částku poskytl ze svého fondu, takže prostředky pro ostatní příspěvkové organizace nákup neovlivnil,“ připomněl Řihák.

Jak vypadal život před stamiliony let?

S pozorností návštěvníků se však v sobotu sekávaly i „kameny“, které se kdysi hýbaly, protože kypěly životem. To však už je hodně dávno: nějakých 300 – 400 milionů let. Berounské Muzeum Českého krasu přivezlo zkameněliny (a v tomto případě příkaz „nesahat“ většinou naplatil; dotýkat se i potěžkat bylo dovoleno). Zde hodně dotazů směřovalo ke konkrétním nalezištím, ale také třeba k vývojovým tendencím. Třeba k tomu, jak to přišlo, že někteří z dinosaurů vyhynuli, zatímco jiní se postupně proměnili v ptáky.

Jarmark nabídl i ukázky tvorby

Součástí historicky prvního adventního dne otevřených dveří na krajském úřadě, jehož prostorami se výjimečně rozezněly koledy i další vánoční melodie, se stal také jarmark s nabídkou svátečních dekorací, vánočních pochoutek a podobného zboží. Návštěvníci mohli nejen vybírat z výrobků klientů poskytovatelů sociálních služeb a chráněných dílen, ale také na vlastní oči vidět, jak vznikají malované figurky nebo šperky z drátků.