Reálný ekonomický výkon na obyvatele se vloni v Česku rovnal 88 procentům průměru EU, informovala za ČSÚ Petra Báčová. Tahounem se pak jednoznačně stala metropole se 182 procenty. „Nad úrovní 75 procent unijního průměru se kromě hlavního města umístily i kraje Středočeský, Plzeňský, Královéhradecký, Jihomoravský a Zlínský,“ doplnila Báčová. Co tahle čísla znamenají, osvětlil místopředseda ČSÚ Marek Rojíček. „Hlavní město České republiky předstihlo například Paříž, Stockholm či Vídeň,“ konstatoval.

Praha se v celoevropském srovnání opravdu zařadila na špici: hned za Lucemburk, Hamburk, Brusel, Bratislavský kraj a Londýn. Alespoň měřeno reálným hrubým domácím produktem na obyvatele. Jistě se najde dost těch, kteří by rádi se stejným výsledkem poměřovali i další veličiny; třeba výši platů – to už se však jedná o zcela jiné žebříčky. Do jiných souvislostí se však dostává i vzpomínka na výstavu moderního umění nazvanou Hrubý domácí produkt, kterou Galerie hlavního města Prahy před deseti lety uspřádala v Městské knihovně. Leckterý návštěvník si to ještě možná vybaví: jako jeden z artefaktů při jejím otevření v květnu 2007 šokovalo nefalšované lejno.

Praha se na vyváření národního HDP loni podílela celou čtvrtinou. Středočeský kraj měl odstup – nicméně se 12 procenty následoval na druhé příčce (a leckoho pak možná překvapí, že se ztrátou pouhého procentního bodu následoval na třetím místě jih Moravy). Za posledních dvacet let vrostl podíl Prahy na celkovém HDP z 20 na 25 procent, upozornil v pátek ředitel odboru národních účtů ČSÚ Vladimír Kermiet. „Zvýšil se také podíl Středočeského a Jihomoravského kraje; příspěvek ostatních krajů k národnímu HDP poklesl,“ zdůraznil. Na chvostu se ocitly kraje Karlovarský a Liberecký.

„Z pohledu struktury hrubé přidané hodnoty dominovaly v zemědělství Středočeský a Jihomoravský kraj,“ poznamenala Báčová. Když přidala údaje o průmyslu, opět byly střední Čechy na špici – společně s Moravskoslezským krajem. Praha pak vynikala ve stavebnictví , v odvětvích služeb, peněžnictví i pojišťovnictví – a rovněž ve veřejné správě, obraně, vzdělávání, zdravotnictví či sociální péči. Místopředseda statistického úřadu Rojíček navíc nabídl hodnocení svědčící o správnosti směru středočeských rozvojových plánů zaměřených na náročnou produkci a inovace. „Srovnání regionálních údajů v období let 1996 a 2016 potvrdilo, že se lépe daří krajům s převažujícím podílem služeb a výrobou s vyšší přidanou hodnotou,“ upozornil – přičemž jedním dechem připomněl také souvislost s rychlejším růstem mezd a životní úrovně.

Aktuální údaje statistiků o podílu na vytváření HDP přitom nejsou jen tak nějakými nijak zvlášť zajímavými ciframi z ekonomických tabulek, jak by snad někoho napadlo na první pohled. Mohly by třeba posloužit i jako jeden z argumentů středočeského hejtmanství, které se v rámci politických diskusí snaží dosáhnout změny pravidel pro rozdělování daňových výnosů.

Představitelé kraje jsou přesvědčeni, že spravedlivé by bylo, aby v rámci rozpočtového určení daní dostávaly střední Čechy nejméně o miliardu korun více než dosud – a to na úkor jiných regionů. Ty totiž podle slov hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové i jejího náměstka pro oblast financí Gabriela Kovácse (oba ANO) mohou nyní naopak utrácet právě na úkor Středočechů. Pravidla pro rozdělování peněz totiž neodrážejí změny, k nimž došlo v uplynulých dvou desetiletích.