Ředitel centra pro cizince: Pomáháme jim stát se Čechy

Čemu se věnuje Centrum pro integraci cizinců?

Je to nezisková nevládní organizace, kterou založili před více než deseti lety lidé, kteří pracovali v neziskovém sektoru se stejnou cílovou skupinou, převážně s uprchlíky. Rozhodli jsme se, že založíme vlastní organizaci, která se bude zabývat rozvojem služeb pro cizince po svém. Chtěli jsme to dělat co nejkvalitněji a přinášet nové nápady.

Proč jste se rozhodli pracovat zrovna s cizinci?

Aktivní cizinci pomáhají zdejší ekonomice a pro společnost je i zdravé, když do ní přicházejí nové impulsy. Žijeme ve střední Evropě a nejsme tak velký ani plodný národ, abychom si mohli vystačit sami. Nakonec v naší nedávné i vzdálené minulosti můžeme ukázat celou řadu příkladů, kdy konkrétní imigrační vlny znamenaly výrazné obohacení.

Jak přistupujete k cizincům?

Organizace vznikla s cílem přispět k tomu, aby v případě imigrace převážely výhody nad nevýhodami, aby česká společnost dokázala využít potenciál migrantů a aby migranti bez potíží přijímali daná pravidla a normy české společnosti. K cizincům v centru přistupujeme individuálně. Nabízíme jim služby, které odpovídají tomu, co od člověka očekává přijímající společnost, a tím se jim brzy dostalo odpovídajícího postavení a respektu.

Je to problém české společnosti?

Vyhovět očekáváním bývá často potíž, protože pravidla české společnosti a státu nejsou vždycky úplně transparentní a jasně daná. Proto je organizace tohoto typu nucená podílet se i na definici toho, co má společnost vyžadovat a proč, co dává smysl a co už ne. Podílí se tedy i na připomínkování norem týkajících se cizinců nebo třeba povinných testů, například pro trvalý pobyt či občanství České republiky.

Máte nějaké motto?

Ano. Pomáháme imigrantům stát se našimi spoluobčany. To znamená, že pracujeme s cizinci nejen proto, že se rozhodli spojit svoji budoucnost s Českem. Pomáháme lidem, kteří tu chtějí žít a jejich cílem je stát se Čechem. Dáváme jim jednorázové konzultace i dlouhodobé komplexní služby.

Můžete je konkretizovat?

Máme tři hlavní programy. První je sociální poradenství, což je registrovaná sociální služba, jejíž součástí je i program pracovního poradenství. Za sociálním poradenstvím můžou chodit cizinci nejen na Žižkov do Kubelíkovy ulice nebo jednou týdně do Karlína, ale také do Kolína nebo Mladé Boleslavi. Novou pobočku bychom rádi otevřeli i na Kladně. Sociální pracovníci vedle toho pomáhají i na vybraných odděleních cizinců v Kutné Hoře, v Kladně či ve Zborovské ulici v Praze. Jde o pohotovostní asistenci lidem, kteří si na místě nevědí rady s úředními postupy či formuláři.

Další součástí je pracovní poradenství?

Tato služba je orientovaná na práci a zaměstnanost, kterou financují evropské projekty. Je pro užší spektrum klientů, kteří mají pobyt, co není vázaný na jejich práci. Třeba matky po mateřské dovolené nebo lidé, kteří nemají práci odpovídající jejich kvalifikaci. Jde nám o to, aby se cizinci v maximální možné míře dostali na pracovní místa, kde můžou prokázat, co umí a osobně se rozvíjet.

Máte pocit, že cizinci v Česku zastávají pozice, které spíše neodpovídají jejich kvalifikacím?

Cizinci jsou u nás nejvíce využívány na hůř pracovní pozice a na práce, o které není zájem. Pokud daný člověk už má za sebou podobnou zkušenost a chce na sobě pracovat, snažíme se mu pomoct. Zdokonalujeme mu češtinu, připravujeme na výběrové řízení, pomáháme psát životopisy, oslovovat zaměstnavatele. Máme i institut mzdových příspěvků, aby se zaměstnavatelé nebáli jim dát šanci.

Nesetkáváte se občas se zápornými reakcemi na svoji činnost?

Na někoho to může působit, že je to na úkor českých nezaměstnaných občanů. Rozhodně to tak ale není. Jedná se o zlomek lidí ve srovnání s tím, kolik je nezaměstnaných. Pro stát i společnost je zátěž stejná, pokud je kdokoliv na úřadě práce. Člověk, který je sice cizinec, ale má tu trvalý pobyt, je z právního hlediska našinec.

Do jaké míry cizincům vaše poradenství pomohlo?

Většina lidí se na pracovních pozicích udrží, nebo jdou dál. To nám potvrzuje, že to funguje. Pak i společnost ocení, že jsou šikovní. Jsou to bytosti, které nemusí být využívané jenom pro uklízení.

Před jakou dobou jste otevřeli centrum v Karlíně?

Na začátku loňského roku jsme otevřeli prostor Nová půda. Základem místního programu je výuka češtiny pro cizince. Naše společnost je spoluautorem progresivní metody, které říkáme otevřená nebo nízkoprahová. V roce 2009 jsme za ni dostali i Evropskou jazykovou cenu Labe. Organizujeme kurzy češtiny, které jsou po celou dobu konání otevřené komukoliv.

Jak vypadají jednotlivé kurzy?

Jsou to uzavřené lekce, kde se učí konkrétní praktické téma. Jde o to, aby si z toho odnesl něco začátečník i mírně pokročilý. Nemusí mít učebnice, nikde se registrovat, prostě jenom přijdou a zaplatí poplatek padesát korun za dvě vyučovací hodiny.

Jaká je náplň jednotlivých hodin?

Zájemci dostanou pracovní list s praktickými cvičeními, podle něhož s lektorem pracují. Smyslem je, aby si z lekce něco odnesl jak začátečník, tak pokročilý. Domů si odnesou cvičení, pomocí kterých si mohou určité fráze opakovat. Na to jsme navázali elearningovým programem, kde si cizinci mohou procházet i audio cvičeními.

Pořádáte otevřené kurzy i na svých pobočkách?

Další jazykové kurzy organizujeme například v Kladně. Kurzy s vyšší účastí se i za padesát korun za lekci a osobu dokáží s minimální režií ufinancovat i samy. Celkově však nízkoprahové kurzy, jakožto také sociální služba svého druhu, vyžadují alespoň částečnou veřejnou podporu státu nebo obce.

Je to jediná varianta, jak se u vás mohou naučit česky?

Ne každému formát nízkoprahového kurzu vyhovuje. Když si to lidé mohou dovolit, raději volí běžný formát, třeba i proto, aby nad sebou měli bič, který je nutí věnovat se češtině tak, aby investované prostředky nepromarnili. S kolegy se aktuálně snaží nabízet i kurzy cizích jazyků, které by vyučovali cizinci, rodilí mluvčí, a zároveň lektoři proškolení v otevřené metodě výuky.

Které národnosti k vám často chodí?

Skladba cizinců kopíruje nejobvyklejší skupiny imigrantů. U nás převažují rusky mluvící. Jiná struktura je v poradenství, jiná v jazykových kurzech. Do poradenství chodí občané Evropské unie. Lidé z Polska a Slovenska na kurzy češtiny nechodí, jazyk chytnou poměrně rychle sami. Chodí sem Ukrajinci, Rusové, Bulhaři, Američani, Asiaté. Naopak k nám chodí poměrně malé množství Vietnamců. Zřejmě jsou navázání na jiné sítě.

Jak vás cizinci kontaktují?

Máme slušnou návštěvnost na webových stránkách, což je výrazný zdroj. Vedle toho děláme propagaci v místech, kde se cizinci vyskytují. Snažíme se proniknout i do periodik, které oslovují cizince. Ale nejlépe fungují osobní reference.

Vidíte nějaký rozdíl mezi Prahou a středními Čechy?

Praha je koncentrovaná, nemusíte vyrážet tolik mezi cizince. Tady se k vám snadno dostanou, přijdou na kurzy, zatímco v terénu to vyžaduje větší snahu lidi přitáhnout. Třeba kolínská kancelář je už zavedená a sama o sobě celkem funguje. Nové místo vždycky vyžaduje čas, aby se tam lidé naučili chodit.

Jezdí lidé ze středních Čech spíše do Prahy?

Lidé z regionu jsou často vázaní na Prahu. Dělali jsme si analýzu, která potvrdila, že cizinců je ve středních Čechách poměrně dost, ale jsou rozprostření. Často mají stejné potřeby, ale hůř je hledáme a oni hůř hledají nás.

Kdo pro vás pracuje?

V poradenství jsou to sociální pracovníci, kteří mají vystudovaný obor sociální práce na vysoké škole, nebo si toto vzdělání zajistili prostřednictví kurzů. Sám jsem býval také sociální pracovník. Vzděláním jsem antropolog, takže se snažím na věc nahlížet v širším celku, například imigračních a emigračních trendů.

Jakou taktiku volíte?

Dívám se na příklad ze zahraničí a vyhodnocuji, které strategie jsou lepší a které nefungují. Kolegyně vede vzdělávací programy a je orientovaná na vzdělávání, mezinárodní vztahy a společenské vědy. Má na starosti desítky lektorů, což jsou zpravidla češtináři, lingvisté, lidé, které baví výuka a naše metoda. Vedle toho spolupracujeme s právníky, psychology, supervizory.

Spolupracujete s dobrovolníky?

Máme akreditovaný dobrovolnický systém na ministerstvu vnitra, který je primárně zaměření na mentoring. Je to dobrovolník, který nesupluje poradenství, ale vynahrazuje cizincům volný čas, sociální kontakty nebo možnost mluvit česky. Můžou vyrážet na výlety, na kávu.

Jak jste přišli na tuto metodu?

Původně jsme to vytvářeli pro uprchlíky, kteří dostali azyl a bydleli sami v bytě. Bylo nám jasné, že když za ním jednou nebo dvakrát do měsíce přijedeme, je to málo.

Dobrovolník je jakýsi nový přítel?

Je to někdo z místa, kdo jim ukáže, co tam je, s někým je seznámí. Právě díky otevření nových prostor jsme k tomu nabalili další část, kdy přijímáme dobrovolníky, kteří se budou věnovat volnočasovým aktivitám. Kdokoliv se na Nové půdě v Karlíně může scházet, třeba se dívat na film, zahrát si deskové hry.

Které akce to například jsou?

Jedna z lektorek se bavila na svých lekcích, co by je zajímalo. Úžasný byl večer s českou popmusic, sešlo se asi padesát lidí. Jsou nápady, které bychom rádi rozvíjeli. Máme v názvu centrum, ale fakticky jsme byli spíše jen poradenství. Teď máme prostor rozvinout se ne jako instituce, která radí, ale také která dává prostor běžným setkáním.

Kam chcete centrum posunout?

Velmi rádi bychom rozvinuli služby ve středních Čechách. Mají druhý nejvyšší výskyt cizinců v Česku. Je to jediný kraj, který nemá centrum na podporu integrace cizinců. Snažíme se prozatímní neexistenci suplovat. Proto také kromě Kolína jezdíme do Kutné Hory, Mladé Boleslavi a chceme mít i svoji vlastní místnost v Kladně.

Cítíte něčí podporu?

Hrozně se to zlepšilo, co se týká spolupráce s městskými částmi v Praze. Pořád ještě jsou úřady, zejména ve vyšších patrech, kteří o tom nechtějí slyšet. Takto to má i většinová společnost. Když se lidé zajímají o naši organizaci, tak se doptávají a zjišťují, jak to funguje, a většina reakcí je pozitivních.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní příběh cizince?

Ne vždycky jsou veselé. Vzpomínám si na lidi, kteří byli frustrovaní v bytě na malém městě. Nevěděli si rady, bylo jim smutno a neměli práci. Muselo se to s nimi probírat. Po nějaké době se něco podařilo, třeba splatit dluhy, a pak už se to zlepšilo. Někdy by se Češi divili, jak moc musí pracovat, aby se uživili. Často řeší problém, na který nepomysleli, nebo o něm nevěděli.

Zaměstnáváte také své klienty?

Ano, máme tu kolegyni na administrativu. Využíváme mzdové příspěvky, takže dáváme šanci i jim. Měli jsme tu i ředitelku cizinku, která získala české občanství. Dva ze zakladatelů jsou také cizinci. Teď zaměstnáváme lektory, překladatele, tlumočníky.