Kliknutím zvětšíteS tím optimismus úzce souvisí, vysvětluje Michaela Provazníková. „Kdybychom si měli stěžovat, můžeme to dělat hodiny. Ale jsme optimisté, jsme zvyklí spolupracovat s rodinami, s postiženými, ti potřebují podporu,“ vysvětluje.
Setkává se s tím, že ne všichni mají pochopení jak s postiženými, tak s jejich rodinami. „Leckdy se setkávají s odsuzujícím přístupem. Rodina musí fungovat, máma musí uvařit, uklidit, postarat se o dítě. Když tu je někdo, kdo to nějakým způsobem nabourává, tak to je těžké,“ říká.
Od toho se odvíjí její filozofie. „Pro nás je přirozené rodinu podpořit. Když se nějaké cvičení nedaří skloubit s každodenní praxí, tak to je pochopitelné. Ale když rodina fungovat nebude, může dojít k jejímu rozpadu. Jsme proto pyšní, když k nám rodiny začnou docházet, vydrží spolu a třeba mají další děti. A řeknou, že díky nám,“ usmívá se spokojeně.
"Pracujeme nejvíce s lidmi s autismem, je to největší procento naší klientely. Našimi klienty jsou lidé z Kolínska, ale i z celého Středočeského kraje. Mohou k nám chodit děti i mladí dospělí od tří let věku až do 26 let,“ popsala provozní ředitelka Michaela Provazníková.
Neziskovka Volno poskytuje čtyři sociální služby, nejvíce je zájem o odlehčovací služby, které existují ve třech formách, vysvětluje Michaela Provazníková: v terénní, pobytové a ambulantní. Vedle toho existují ale další: sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, pro lidi s postižením existuje i tzv. sociální rehabilitace.
Sociálně aktivizační služba souvisí s individuálními potřebami klienta, řekla Michaela Provazníková. „Každý dostane individualizovaný balík služeb, které potřebuje podle toho, jaký má typ postižení, jaká to je osobnost. Domluvíme se, co budeme dělat, nejčastěji to jsou výtvarně tvořivé aktivity, cvičení, nácviky sociálního chování, pro menší i cílené hraní a tak dále. Zaměřujeme se u dětí i na hudbu a pohyb,“ popisuje. Mohou to ale být i nácviky v kuchařském kroužku či keramika.
Sociální rehabilitace je potom pro děti a mladé dospělé od patnácti let, kdy se připravují na své budoucí zaměstnání a aby mohli žít ve společnosti co nejlépe, vysvětlila Michaela Provazníková. „Učí se, jak mohou nakupovat, co se dá zařídit na poště, chodíme do banky apod. Tato podpora je podstatná např. u lidí s vysoce funkčním autismem nebo Aspergerovým syndromem, kteří si nejsou jistí v sociálních situacích,“ řekla.
V tomto odvětví souvisí i spolupráce se školou. „Poskytujeme poradenství jak pro rodiče, tak i pro školská zařízení pro třídu i učitelku, která má dítě v rámci inkluze umístěno ve škole, aby věděla, jak s ním pracovat. Máme ve středisku speciálního pedagoga, pokud dítě využívá nějaké terapie a ve škole je potřeba, aby nezameškalo, může tu s ním provádět úkoly ze školy,“ popsala.
Co ale neziskové společnosti v současné době trápí? Problémem jsou, stejně jako v mnoha jiných oborech, především peníze. „Financování je samozřejmě problém. Víme o penězích maximálně na rok dopředu, musíme si je sehnat to je logické, ale financování na rok je problematické. V rámci kraje a ministerstva máme projekty, které jsou na dva, tři roky. To je skvělé, služba se dá plánovat dopředu. Ale peněz může být vždy víc, shánět je by mohlo být jednodušší. Ale nemá cenu si stěžovat, tak to mají všichni,“ podotýká.
Stejně tak nemusí být snadné sehnat nové kolegy. „To bývá náročné, uvítali bychom větší výběr potenciálních kolegů. Personální situaci máme vyřešenou poměrně dobře, chybí nám maximálně půl úvazku, jinak je vše kryté. Máme tu i odborníky, hodně z nich jsou ženy, které odcházejí třeba na mateřské dovolené. Musíme řešit nové kolegy a je těžké je najít,“ vysvětluje.
Volno se snaží spolupracovat i se školami, takže do střediska přicházejí mladí třeba na praxi. „Možná, že se z nich profilují naši budoucí kolegové,“ řekla s úsměvem Michaela Provazníková.
Hovořila také o množství administrativy, kterou musí Volno zvládnout. „Té je poměrně hodně. Máme velké projekty, většinou přes Evropskou unii, ministerstvo a kraj. I když se poskytovatelé dotací snaží nějakým způsobem administrativu zjednodušit, i tak to je dost těžké. Je potřeba spousta podpisů, tabulek, zabírá to stále více časů. V sociálních službách je třeba mít vše napsané, jinak by to neexistovalo,“ řekla.
Volno uvažuje o rozšíření služeb: chtěli by poskytovat odlehčovací službu i pro dospělé, kteří trpí autismem s problémovým chováním. „Máme na to vyškolený personál. Řešíme prostředky pro stavbu nové budovy pro tuto službu,“ naznačila další rozvoj střediska.
Podle jejích slov se ale služba musí více specializovat. „Každá rodina má trochu jiný přístup, většinou přijdou a chtějí hodně personalizovanou podporu. Pro nás to není problém, jsme na to zvyklí, hodně pracujeme s lidmi s autismem, kteří jsou zcela individuální a každý potřebuje jinou míru podpory,“ podotkla.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
