play_fill
Od té doby přišly nové pomůcky, vybavení i léky a v souladu s medicínským pokrokem se pozměnily i postupy. Jedno ale zůstává neměnné: IKEM si udržel pozici vyspělého pracoviště na úrovni světové špičky. V poslední době zde dělají ročně většinou kolem půl stovky těchto transplantací, které mohou poskytnout naději na další život i v terminální fázi srdečního selhání. Loni jich bylo 54, předloni 51. A za celá čtyři desetiletí? Srdcí zde lékaři již transplantovali 1390.
Štěkající pomocník v hrudi
Nejvíc jsem se těšil, až si zase zajdu na Spartu. Tak přínos transplantace pro životní změnu s úsměvem zhodnotil 49letý Tomáš Vích z obce Tuř u Jičína, jehož vlastní srdce vypovídalo službu natolik, že bez razantního zásahu by se jeho zbývající život počítal prý spíše na dny nežli na měsíce.
Někdejší řidič dodávky, který je nyní v invalidním důchodu, dojížděl na kardiologii v IKEMu zhruba od třiceti let. Tehdy začal mít vážné problémy se srdcem, které se horšily. Až do stavu, kdy srdce fungovalo na deset procent.
Nejprve přišlo před pěti lety dočasné řešení v podobě implantace mechanické srdeční podpory. Toto „umělé srdce“ Vích označuje za štěkajícího pomocníka. Zvuky, které zařízení vydávalo, vnímal jako projevy psa. Umožňovalo prý vcelku normální život – ovšem na fotbal by si s ním vyrazit netroufl. Přece jen je to delší cesta a bylo třeba neustálé připojení k elektřině: baterie potřebnou výdrž nemají. „Ale nákupy, návštěvy – s tím nebyl problém,“ upřesnil pacient Deníku. „Jednou jsem s tím hrál i stolní tenis,“ usmívá se při vzpomínce, že se ani nezadýchal. Na srdce od zemřelého dárce takto čekal 11 měsíců. „Byl jsem doma, jezdil na kontroly – a bylo to v pohodě,“ vzpomíná.
Roční čekací doba
Je to vlastně poměrně typická situace, plyne ze slov přednosty kliniky kardiovaskulární chirurgie Ivana Netuky. Právě přibližně roku dosahuje průměrná čekací doba na „nové“ srdce. Profesor Netuka však připouští, že předvídat čas, kdy bude pro konkrétního čekatele k dispozici vhodné srdce, nelze. „V minulosti se proto téměř třetina čekajících transplantace nedožila, připomněl.
play_fill
Mechanické srdeční podpory, které nejrizikovějším pacientům umožní získat čas, situaci výrazně změnily. „Díky tomu dramaticky poklesla úmrtnost na čekací listině a transplantace se nedočká pouze každý dvacátý kandidát,“ poznamenal Netuka. Mimochodem: aktuálně je v České republice na čekací listině 57 nemocných s nejpokročilejším srdečním selháním.
Přípravy trvají řadu hodin
Tomáš Vích se srdce zemřelého muže (prý možná po mozkové mrtvici, což ale neví jistě) dočkal před čtyřmi lety. „Cítím se výborně. Sice beru víc prášků, než jsem bral při umělém srdci – denně jich je 18 plus si si píchám do břicha injekci na ředění krve – ale je to v pohodě: mohu dělat veškeré věci jako v době, kdy jsem byl úplně zdravý. Prostě paráda,“ chválí.
Přišlo to vlastně náhle. Dvě hodiny po poledni se lékařka, která ho měla na starost, ozvala s tím, že má pro něj dárce. „Sanitka mě odvezla do IKEMu,“ připomíná. Pak se vše podstatné odehrávalo od pozdní noci do časných ranních hodin. To je, zpravidla mezi dvaadvacátou a pátou ranní, poměrně typický čas, potvrzuje bývalý přednosta kardiocentra Jan Pirk. Je to podle jeho slov dané celým procesem od pracoviště ARO, kde zemřel dárce, až po vlastní transplantaci.
„Ráno přijde primář na vizitu a zjistí známky smrti mozku,“ vysvětlil Deníku profesor Pirk, jak vše začíná. S tím, že pak se dělají další testy a vybírají vhodní příjemci. Na transplantační pracoviště je pak třeba dopravit nejen orgán z dárcovské nemocnice, ale zpravidla i přivézt pacienta, který většinou čeká doma. „A na sále běží operační program, takže se musí počkat, než se sál uvolní,“ objasnil Pirk, odkud pramení typický počátek transplantace uprostřed noci.
Nejmíň měsíc v nemocnici
V IKEMu jsem strávil 35 dní,“ připomíná Vích, že vykročit s novým srdcem do nového života není jen tak. „Pak jsem šel domů a jezdil na kontroly. Samozřejmě jsem v té době nic nedělal; omezil jsem veškerý pohyb. Postupem času ale dělám skoro všechno: doma všechny práce,“ konstatoval.
Bez celoživotní péče se to ale neobejde, připomíná za IKEM přednosta kardiocentra a kliniky kardiologie Josef Krautzner. A minimálně měsíc strávený po transplantaci v nemocnici v péči kardiologů je standardem. „Nastavuje se imunosupresivní léčba, řeší se případné komplikace a opakovaně se provádějí biopsie k posouzení případné rejekce,“ poznamenal profesor Krautzner. S vysvětlením, že rejekcí je míněna případná odmítavá reakce příjemce na transplantovaný orgán.
Takzvaný medián přežití pacientů po transplantaci srdce představuje v posledním zkoumaném období 14 let: což znamená, že polovina pacientů s ním přežívá déle než 14 let. Rekordmankou je paní Linda R.: srdce transplantované v březnu 1988 jí slouží už přes 35 let.
