Komu vlastně nápad s humanitární sbírkou uzrál v hlavě a kam jste ji nakonec vezli?
S prvotním nápadem jsme přišli kytarista Petr Lebeda a já. Jelikož v těchto věcech souzníme, přidal se spontánně i zbytek kapely. Původně jsme chtěli s Petrem vyrazit na hranice s jednou naloženou dodávkou s tím, že na zpáteční cestu vezmeme od hranic uprchlíky. Ve finále to dopadlo tak, že jsme vyráželi ve třech dodávkách. Dvě velké dodávky naplněné humanitárním materiálem vyrazily do meziskladu ve Valticích a odtud byla už celá humanitární sbírka odvezena přímo na Ukrajinu, kde je jí potřeba nejvíce.

Kolik se toho od Kutnohoráků podařilo vybrat? A překvapila vás jejich solidarita?
Do sbírky se zapojili nejen Kutnohoráci, ale i lidé ze širokého okolí. Solidarita a zájem o to pomoci nás překvapily velmi pozitivně. Pomoci bylo tolik, že jsme museli postupně přidávat dodávky, aby bylo možné všechno odvézt.

Asistenční centrum pomoci ukrajinským uprchlíkům v Kutné Hoře.
Asistenční centrum pomoci Ukrajině zahájilo provoz v Kutné Hoře. Pojede nonstop

Z hraničního přechodu Ubla jste vezli ještě ukrajinské uprchlíky do Polska. Jak jste se k tomu dostali?
Pokud by někdo chtěl na hranice vyrazit, určitě nejezděte na slepo, nikomu a ničemu nepomůžete. U nás to bylo tak, že jsem zajistil kontakt na koordinátora působícího přímo na hraničním přechodu Ubla. Dohodli jsme se, kdy přijedeme a kolik lidí můžeme odvézt. V Uble vše proběhlo synchronizovaně, takže za hodinu už jsme společně s dodávkou ze Zlína vezli devítičlennou skupinu, čtyři ženy a pět dětí, do polských Katovic.

Co na tom bylo nejtěžší?
Těžkého na tom nebylo nic. Samozřejmě že nám dalo zabrat 38 hodin bez spánku a půldruhého tisíce najetých kilometrů, ale když převážíte lidi, kteří jsou na cestě s dětmi šest dní, nestěžujete si na nic a jste rádi, že můžete pomoci.

Jsou už nyní v bezpečí? Vezli jste ženy a děti, dotýkalo se vás to emočně?
Ano, celou skupinu jsme předali člověku v Polsku, který jim poskytl ubytování. Je jasné, že emočně se vás musí dotknout, když vezete mámu se čtyřletým synem, který se ptá, kde je jeho táta a kdy za nimi přijede, a vy víte, že táta narukoval a brání svou zemi proti ruským okupantům. Hodně emotivní bylo i loučení, které se neobešlo bez slz. Dostali jsme požehnání a máme vyřídit poděkování všem z České republiky. Ukrajinci si naší pomoci obrovsky váží a cítí se silnější, protože vědí, že na to nejsou sami.

Pomoc od kapely

Jak se vaše kapela bude zapojovat dále?
S kapelou máme projekt Pomáháte nám pomáhat, v rámci kterého pomáháme dlouhodobě v České republice. Vždy jsme se snažili směřovat naši pomoc tam, kde to bylo nejvíce potřeba, například když bylo na Moravě tornádo, nakoupili jsme potřebné věci, části místních věnovali peníze nebo se na pár dní zapojili do prací přímo na místě, v obci Hrušky. Teď cítíme, že je třeba obrátit naši pozornost směrem k Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. Aktuálně zahrajeme 9.března v pražské Lucerně na koncertu na podporu Ukrajině. Dále vyrábíme trička, kompletní výtěžek z prodeje jde na pomoc. S Centrem pro uprchlíky zřízeném v kutnohorském GASKu jsme se domluvili, že každý týden nakoupíme v hodnotě zhruba deset tisíc korun věci, které pro uprchlíky nejvíce potřebují. Dnes se uskutečnilo první předání. Přivezli jsme především vody, dětské výživy a plenky.

Je pravda, že někteří členové skupiny poskytli utečencům ubytování?
Původně jsme si mysleli, že k nám přivezeme uprchlíky přímo z hranic, měli jsme pro ně připraveno ubytování. Nakonec jsme „naši“ skupinu vezli na předem smluvené ubytování v Katovicích. Právě k nám ale míří dvě ženy, maminka s dospělou dcerou z Ukrajiny, kterým poskytneme azyl u nás doma.

Z předávky humanitární pomoci z Kutné Hory na slovensko-ukrajinské hranici v obci Vyšné Nemecké.
Cesta dobrovolníků z Kutné Hory na Ukrajinu: dlouhé čekání a siréna na hranicích

Myslíte si, že jsme jako národ v pomoci a solidárnosti obstáli?
Musím říct, že jsme obstáli velmi dobře, vlna solidarity je obrovská. Do naší sbírky se zapojila spousta skupin i jednotlivců, asi by trvalo hodně dlouho, než bych vyjmenoval všechny dárce. Mám z toho dobrý pocit, bylo skvělé, jak zastavovalo auto za autem a lidé nosili další a další tašky a bedny s humanitární pomocí. Několik krabic donesli i zaměstnanci Albertu, ale nejkouzelnější byl starý pán, který přišel a ptal se, zda vybíráme věci na Ukrajinu, když zjistil, že ano, řekl, že žádné věci nemá, tak že tady máme alespoň 200 korun na benzín. Je skvělé vidět, že když je třeba, dokážeme se spojit, a to pak umíme velké věci.

Troufáte si odhadnout, jak se bude konflikt na Ukrajině vyvíjet?
Bohužel nemám křišťálovou kouli a odhadnout kroky šílence z Kremlu je v podstatě nemožné. Přeji Ukrajincům, aby jejich rodiny brzy mohly v kompletním počtu a ve zdraví zasednout společně ke stolům ve svých domovech. Nám všem přeji pevné zdraví, otevřenou mysl a srdce a abychom co nejdříve zase mohli žít normálním životem, beze strachu o budoucnost nás a našich blízkých.