Tu totiž kvůli extrémnímu chladu, kdy teploměry klesaly pod minus 25 stupňů, bylo obtížné nejen dostat ke spotřebitelům, ale i vyrobit. Řadě zákazníků včetně domácností tak musely být řízeně omezovány dodávky, aby se podařilo plynule zásobovat především nemocnice (a také tehdejší národní výbory). Situaci ještě komplikovaly vysoké odběry pro elektrické vytápění: jak v domácnostech a průmyslových objektech, tak v prostorách, kde se za běžných okolností netopilo: třeba ve skladech potravin, ale i v některých provozech živočišné výroby v zemědělství. Od té doby se podobná situace zatím neopakovala, poznamenala Holingerová.

Výpadek trval tři týdny

Ve středních Čechách se tehdy v zimě potýkala s největšími obtížemi uhelná Elektrárna Mělník III., jejíž problémy měly celorepublikové dopady. Tehdy se jednalo o největší výrobní blok o výkonu 500 MW (přičemž Československo dokázalo pokrýt zatížení maximálně 12 000 MW). V EMĚ III tehdy explodoval transformátor, což si vyžádalo odstavení elektrárny. „Vzniklý požár transformátoru sice hasiči zlikvidovali, ale vše bylo v dezolátním stavu,“ vzpomínal na tehdejší situaci v mělnické elektrárně Jiří Pelák. „Trvalo 21 dní, než se následky havárie podařilo odstranit a výrobní blok znovu zprovoznit,“ konstatoval.

Přitápět se muselo i v kotelně

Provoz dalších uhelných elektráren ochromily mimo jiné potíže se zamrzáním vtoků chladicí vody, problémy s přepravou jak uhlí (jehož těžbu kvůli mrazu omezovali i horníci), tak i strusky a popílku. Spoléhat na energii z jádra přitom nebylo možné. „V elektrárně Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění – a stavba elektrárny Temelín byla ve fázi příprav; výroba elektřiny tak závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách,“ připomněla Holingerová.

Na severu Čech to pak vypadalo málem jako na severní točně. Naznačují to alespoň vzpomínky tehdejšího zaměstnance Severočeské energetiky Milana Finka. „V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila 18 až 20 kilo na metr vedení, podobné problémy jsme řešili i na Měděnci. Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech,“ vybavil si s tím, že na dvě hodiny se bez elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná. Oklepávání námrazy z drátů pomocí dlouhých tyčí pak bylo běžné.

Ani elektrárny, které si provoz zachovaly, neběžely bez potíží. Naopak: Martin Novák vzpomíná, jak v Tušimicích při nočních směnách u bubnu kotle hlídal jeho hladinu vody. „Plováky a potrubí zamrzaly. Všude hořely koksáky. Kromě koksu jsme pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně nějakou teplotu. Prakticky všechno dřevo, co jsme našli, vzalo za své,“ připomněl, jak se improvizovaně uplatňovala kamínka na přitápění, aby zařízení zůstalo funkční. „Nestandardně jsme zahřívali i potrubí. Trubky jsme obalili hadry, ty se polily naftou a zapálily. K rozmrazování vody, například na toaletě, se také používaly kabely od autogenu. Stejně jsme ale všechno neuhlídali – a spousta armatur a čerpadel popraskala,“ uvedl. Pak prý zařízení připomínala krápníkovou jeskyni – a teprve s oblevou se začínalo odhalovat, kudy voda uniká.

Někdejší zaměstnanec Východočeské energetiky Jan Šeda připomněl, že na straně výroby elektrické energie byly velké problémy, ty největší se však týkaly dispečerských zařízení. „Na všech úrovních – od centrálního státního dispečinku až po poslední dispečerské pracoviště nebo takzvanou síťovou službu, případně rozvodny,“ konstatoval.

Nebezpečí blackoutu zůstává. Jen příčina se mění
Energetikům tehdy v roce 1985 nezbývalo než použít vypínací havarijní plán, aby zabránili hrozícímu blackoutu. Některé regiony republiky tak byly operativně odpojovány od přísunu elektrické energie. Tento stav trval 19 hodin; následně se dosáhlo snížení spotřeby v domácnostech i podnicích prostřednictvím pokynů z rozhlasového vysílání. Tehdy se ukázalo, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech, proto po kritických měsících roku 1985 následovala rozsáhlá řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala.

Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém však spočívá jinde. „Česká republika sama o sobě má silnou a stabilní energetickou síť,“ uvedl Radim Černý, místopředseda představenstva a ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce. „V současné době však vlivem dekarbonizace dochází ke snižování instalovaného výkonu v centrálních zdrojích – a nezanedbatelné hledisko je i rostoucí ohrožení v oblasti kybernetické bezpečnosti. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, například havárií v přenosové síti, mohlo kolaps energetické soustavy přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života,“ upozorňuje Černý.

Zdroj: Soňa Holingerová, Skupina ČEZ