Byť uvedl, že směr, kterým se kraj vydává, považuje opozice za správný, upozornil, že podle návrhu textu memoranda o spolupráci na projektu nákupu bezemisních vozidel pro veřejnou dopravu se chystá spolupracovat s firmou, která navzdory svému názvu podle výpisu z obchodního rejstříku nemá oprávnění poskytovat služby autobusového dopravce. Jde o nově vzniklou společnost Martin Uher bus, tedy nikoli o zavedenou a známou společnost Martin Uher, provozující autobusy dlouhodobě.

Krajský radní pro oblast veřejné dopravy Petr Borecký (STAN) reagoval slovy, že než tato nová společnost převezme zajišťování provozu na konkrétních linkách, předmět podnikání si rozšíří. Vytvořena prý byla hlavně z toho důvodu, aby v rámci zcela nové aktivity, která je pilotním projektem s výrazným zapojením dotačních peněz, byly všechny záležitosti vedeny odděleně od běžného autobusového provozu. A vlastně i proto, aby případná rizika spojená se zaváděním novinky tradiční firmu provozující autobusy neohrožovala.

První svezení k Vánocům 2024

Jednatel dopravní firmy Martin Uher Deníku řekl, že se vše plánuje a připravuje tak, aby vodíkové autobusy mohly být zařazeny do běžného provozu v prosinci příštího roku. Na projektu však budou spolupracovat i další partneři, z nichž významnou roli má Skupina ČEZ. Ta zajistí, aby použitý vodík byl skutečně „zeleným palivem“ a vodíková doprava neprodukovala emise kdesi skrytě při jeho výrobě. Zajistí výrobu pomocí elektřiny z vodní elektrárny ve Vraném nad Vltavou; vodík bude vznikat elektrolýzou.

Právě tento fakt se podle slov radního Boreckého stal jedním ze stěžejních důvodů, proč padlo rozhodnutí, že první středočeské autobusy na vodík budou vyjíždět zrovna z Mníšku pod Brdy. Argumentů je ale víc: vedle dopravce se vstřícným přístupem a podpory města pro bezemisní dopravu (a to včetně výstavby plničky s elektrolyzérem), patří k důvodům pro tuto volbu i příhodný terén. Umožní otestovat vodíkovou technologii v meziměstském provozu v kopcovité oblasti na úpatí Hřebenů.

„Který autobus si poradí s kopcem na Jíloviště, poradí si ve středních Čechách všude,“ míní radní Borecký, že vozidla, která se osvědčí zde, už v rámci kraje vyjedou všude. Přičemž nezastírá, že cílem je otestovat, jak se osvědčí i v praxi každodenního provozu. Předseda výboru krajského zastupitelstva pro dopravu Ondřej Lochman (STAN) doplnil, že testovat se také bude výdrž palivových článků.

Jasné výhody provázejí i nevýhody

Podle nynějších předpokladů se v rámci pilotního projektu počítá s nákupem deseti standardních (dvanáctimetrových) autobusů na vodík. Předpokládaná hodnota projektu dosahuje 200–242 milionů korun. Podle očekávání se naprostou většinu této částky podaří uhradit z dotací – prostřednictvím programu ITI pro Pražskou metropolitní oblast. Na jedno naplnění vodíkových článků by tyto autobusy měly mít dojezd 350–400 kilometrů; samotné doplnění vodíku na plničce má trvat asi půl hodiny.

Ilustrační foto.
Obědy zdarma zasytí chudé děti. Ale když je sníst nepřijdou?

Vozidla, která jsou aktuálně v nabídce, nicméně dokážou jet rychlostí pouze 70 km/h – a s přibývajícími kilometry navíc rychlost klesá (vodíkový článek není schopen zásobovat akumulátor v plném rozsahu spotřeby elektromotorů). K výhodám se vedle bezemisního provozu řadí především nízká hlučnost.

Vodík? Jen jedno z budoucích řešení

Zamýšlený nákup vodíkových autobusů je reakcí na směrnici Evropské unie přikazující zvyšovat podíl bezemisních vozidel. Naplňovat ji umožní i další chystané projekty: provoz parciálních trolejbusů na lince z Prahy do Brandýsa nad Labem a prodloužení tras elektrobusů z hlavního města i za hranice metropole na linkách zajišťovaných Dopravním podnikem hl. m. Prahy.

Jezdit na vodík je nicméně zatím celkem drahý špás. Zatímco běžný autobus se vznětovým motorem, tedy dieselem, se dá pořídit za 4,5–5,5 milionu korun, za vodíkový je třeba zaplatit zhruba na čtyř(apůl)násobek ceny toho naftového. František Petrtýl (ANO) nicméně připomněl, že to je aktuální stav; s očekávaným nárůstem poptávky by ceny měly klesat. Elektrobus je levnější: přijde na 12–13 milionů; jeho nasazení se však nehodí všude.

Oblast opida Závist u Dolních Břežan.
Budoucnost vrchu Závist: Návrh na úpravu lokality vzbudil emoce

Základní dopravní obslužnost kraje v současnosti zajišťuje 28 autobusových dopravců. Nyní vypravují na linky 1314 autobusů. V první fázi přechodu k nízkoemisním vozidlům by se výměna měla týkat 23,4 procenta z nich: 307 autobusů.

V kraji nyní vedle dieselových autobusů jezdí také autobusy na stlačený zemní plyn (CNG). Za nynějšího vývoje den se však jejich provoz podle dopravců zoufale nevyplácí: zdražování paliv postihlo plyn podstatně citelněji než naftu. Firmy by se nejraději vrátily zpět k dieselům – a plynové autobusy vyřadily z provozu.