Na zámku provozuje vetešnictví – a v přilehlých pronajatých prostorách, které byly zrovna prázdné a on uvažoval, jestli nájem ukončit, nebo najít vhodné využití, ukazuje část ze svých pokladů, jež nejsou na prodej.

Věcí, jež nashromáždil, ale vzdát se jich nechce. Buď proto, že k nim zná příběhy bývalých vlastníků, nebo prostě z toho důvodu, že je má rád. „Já nabízím jenom to, co se mi nelíbí,“ směje se a vysvětluje, že se nechce obklopovat drahými věcmi, ale krásou, která má duši. Nebo na něj alespoň tak působí.

Krámy i řemesla

V roce, kdy si připomínáme sté výročí vzniku Československa, se Kuře rozhodl pomocí věcí ze svých sbírek představit epochu první republiky (ale i éry před ní a po ní). Protože jimi zaplnil prostory, kde se nedá topit, představoval si, že otevřeno bude tak do konce října. Nyní ale přemýšlí: vždyť i prohlídka v chladu může návštěvníkům přinést zážitek: takový trochu punkový.

To, že do příprav expozice vložil nejen svůj elán, ale i specifický smysl pro humor, dokazuje hned mezi dveřmi. „Tady vidíte zavřený obchod,“ máchne rukou ke stažené roletě. Ta kdysi chránila zboží na pražském Žižkově. Záhy se však ukáže, že z druhé strany je kupecký krám možno obdivovat se všemi detaily. A ne ledajaký.

Tvůrce expozice a průvodce v jedné osobě vysvětluje, že tohle je kompletní koloniál Františka Manna z Divišova. O kousek dál lze obdivovat vybavení optiky Otakara Nového, kadeřnictví, jedinečně zachované věci z prodejny textilu, ale také firemní kancelář nebo připomenutí spousty řemesel…

Kouzelná hádanka

Ke zhlédnutí jsou rozmanité interiéry včetně vybavení domácností. Nebo třeba předměty dokumentující vývoj bezpečnostních složek od četnické stanice po Sbor národní bezpečnosti. Hádankou pro děti se stávají bedny s prosklenými víky představující rozmanité nářadí.

A opravdu není jednoduché odhalit, komu a k čemu tyhle pomůcky asi sloužily. Jsou tam totiž nejen nástroje řemeslníků, ale i vybavení kouzelníka! Celkový dojem pak doplňují třeba i historické kočárky zapůjčené ze soukromého muzea v Uhlířských Janovicích.

Prostřednictvím němých svědků minulosti, které dennodenně brali do rukou obyčejní lidé, z nichž leckteré zná i jménem, vetešník Kuře představuje, jak se kdysi žilo a pracovalo. Ostatně – právě to slibuje už nápis nade dveřmi: Zlaté české ručičky.