Co se na území dnešního kraje nosívalo jako tradiční lidový oděv, je vlastně neznámou. Leckdo má mylnou představu vytvořenou podle fantazie kostymérek oblékajících herce filmových pohádek – a ani pohled na ustrojení členů folklorních souborů prý není tím správným vodítkem. Často totiž vychází z baráčnického kroje, který je sám stylizovaným obrazem.

A na rozdíl třeba od Moravy, kde byly tradiční oděvy zmapovány po „českoslovanské“ národopisné výstavě v roce 1895, v centrální části Čech už tou dobou nebylo co mapovat: roli sehrály vlivy průmyslové revoluce s pronikáním městského oděvu na venkov i bohatost regionu spojená s častou obměnou oblečení.

Pomoci najít skutečný odraz minulosti by mohla spolupráce etnografů, pokud projdou historickou dokumentaci i sbírkový fond uložený v depozitářích a společně se budou zabývat interpretací, hledáním základu i rozlišováním původních prvků a toho, co je doplněk. Pešatová to vidí jako vážné vědecké réma – a současně velkou výzvu.

Pokud se podaří dobrat k lidovému oděvu typickému pro daný region, mělo by to přispět nejen k rozšíření poznání. Praktické využití těchto zjištění by se nabízelo třeba ve skanzenech, které jsou součástí muzeí zřizovaných krajem – nebo právě pro národopisné soubory.