Ministr kultury se proto v pondělí sešel s Lidickými u kulatého stolu za zavřenými dveřmi, aby společně o problematice pohovořili. Zaorálek novinářům sdělil, že výběrové řízení na nového ředitele či ředitelku Památníku Lidice vypíše hned v úterý 28. ledna. Výsledky by měly být známy už příští měsíc.

Všechno rozpoutala reportáž v České televizi 

Vše rozpoutala loňská červnová reportáž v České televizi, kdy na základě bádání historika Vojtěcha Kyncla měla jedna z lidických žen, zhruba týden před vypálením obce nacisty, nahlásit četníkům židovskou nájemnici ve svém domě. Ta posléze zahynula v koncentračním táboře. Lidická žena, která měla hlášení provést, se po válce vrátila domů. Zanedlouho zemřela. Její dcera žije v Lidicích dodnes. Té se reportáž a postoj ředitelky Památníku dotkly nejvíce.

Ředitelka Martina Lehmannová, která se k bádání historika Kyncla spíše přiklání, v televizní reportáži řekla, že by bylo dobré opomíjenou židovku v pamětech Lidic připomenout. To rozdělilo mínění Lidických na dva tábory.

Přeživší nesou paměť národa 

„Dostal jsem opakovaně dopisy z Lidic, ve kterých mi přeživší sdělovali, že nebudou s Památníkem spolupracovat. To si od počátku beru za cíl, aby k tomu nebyly důvody. Abychom s těmi, kteří tu dnes ještě zůstávají a je jich stále méně, skutečně komunikovali. Nemůžeme existovat bez nich, když tady ti lidé jsou. Je to pro mě nemyslitelné, jinak by Památník ztratil smysl,“ zopakoval Lubomír Zaorálek při pondělním setkání a dodal: „Mrzí mě, že se v Památníku nevěnujeme přesně tomu, k čemu byl určen. Myslím si, že do toho nesmírně patří, že jsme schopni komunikovat s přeživšími příbuznými, kteří jsou svědci událostí, které se tu odehrály před lety. Zrovna dnes je den, kdy si připomínáme 75. výročí osvobození Osvětimi a z Lidic řada obyvatel skončila v koncentračních táborech. Nedovedu si představit, že by se v Osvětimi vedl spor s přeživšími,“ zdůraznil. „Osobně jsem navštívil památníky koncentračních táborů, tak vím, že tam je vztah k přeživším a těm, kteří nesou paměť, vždy pěstován s velkou ohleduplností a citlivostí. Chci jen, aby to podobně vypadalo také v lidickém památníku,“ dodal.

Památník Lidice není jen galerie 

Pokud se týká výběru příštího ředitele nebo ředitelky, má ministerstvo kultury již přesně stanovená kritéria na člověka, který bude odborně zdatný a zároveň bude hledět na to, aby měl předpoklady citlivosti a vztahu k místu. „To je to, co mě velmi zajímá a co v Lidicích nefungovalo. Aby manažer věděl, že Památník Lidice není jen galerie. Není to běžné muzeum. Je to něco naprosto zvláštního a je to vždy v něčem i velmi obtížné,“ zdůraznil Zaorálek. „V Lidicích je to těžké, a proto to chce lidi, kteří jsou schopni úkol zvládnout. Komunikace nejen s veřejností, ale i lidmi, kterých se to týká. To není jednoduché, vím, že ne, ale my potřebujeme někoho, kdo to zvládne,“ uzavřel.

Končící ředitelka Martina Lehmannová se přesto výtkám Lidických i ministra brání a od počátku hájí své postoje.

„Můj postoj k celé věci, který nebyl a ani nemohl být kategorický k žádné straně sporu, vnímali tehdy jako nepřátelský,“ říká Lehmannová. „Obvinili proto Památník Lidice i mě osobně jako ředitelku, že nectíme a překrucujeme fakta o lidické historii,“ dodala.

Památník Lidice je velmi specifická instituce. Připomíná historii, která je stále živá. „Její vědecká i popularizační práce je proto nesmírně důležitá zvláště v situaci, kdy jsme opět svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války. Neustále se objevují cílené snahy o politizaci odkazu Památníku Lidice. O to důležitější je v takových časech podpora odborné práce a skutečné nezávislosti paměťových institucí ze strany zřizovatele,“ zdůraznila ředitelka už minulý týden při své rezignaci.